Přijela jsem na statek a nachystala si věci. Jako vždy, že? To opakuju pořád dokola.
Do ohrady jsem si šla pro Artura - Zebru. Nechal se odvést v klidu. Nastalo pucování. Prvně jsem mu sundala mouchařku a pak jsem se na něj vrhla. Vypucovat, vyškrábat kopýtka. Dal mi všechny čtyři v pohodě. Kolegyně s tím měla minula trochu potíže. Osedlat, nauzdit, připnout martingal a nechat si dotáhnout sedlo. Pomocí schůdků do sedla a krokem na jízdárnu. Musela jsem si taky upravit třmeny. Měla jsem je krátké.
Trochu jsme ze začátku krokovali, následovaly jízdárenské povely, ty klasické. Jezdila jsem zprvu jako druhá, pěkně za Ernestem. V půlce hodiny jsem měla kolegyni s Erniem předjet. Moc se mi to nepodařilo. Bojovala jsem, a jednu bitvu vybojovala. Pak už jsem spíše selhávala.
Ke konci jsme měli naklusat. Po chvíli se mi to podařilo na první dlouhé stěně. Podařilo se mi i obklusat celou jízdárnu. Paráda.
Po hodině ještě vykrokovat venku. Projeli jsme mezi ohradami k posezení na cyklostezce, tam jsme se otočili a šli ještě kousek na druhou stranu. Myslela jsem, že dojdeme až k mostku, ale to se nám nepodařilo. Nevadí. I tak je pro mě úspěch, že jsem ho dokázala udržet rovně, kdy jsem chtěla a potřebovala. O pár kroků dál se otočil sám. Nevadí, snad příště.
Dojela jsem k úvazišti, seskočila a řádně poděkovala. Odstrojila, odměnila, vrhla se na očistu. A to jedno kopyto mi dát nechtěl. Tak jsem mu vyškrábla prvně pravou stranu a pak levou. Nechal se ukecat a vyčistit. Nasadit deku mouchařku a hurá do ohrady. Zase olízal kovový ohradník. Ale k vodě pak nešel. Zastavil se na půli cesty, kdy nešly zavřít vrátka. Nakonec jsem ho postrčila tam, kam jsem potřebovala.
Uklidila jsem bičíky, kolegyně pucboxy a šly jsme se koukat na poníky a holčiny, co na nich jezdily.
Ještě jsme pokecaly s trenérkou, uklidily sedla, umyly udidla a jely domů.
Už aby bylo zase pondělí. A dneska bez fotky.
Vaše jezdectví oddaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat