První školní víkend je skoro za námi. Část týdne byla ještě prázdninová, ta větší část už byla pracovní. A co se dělo?
V pondělí dopoledne jsem šla do práce. Musela jsem. Byla porada a pak jsem trochu uklízela ve třídě. Dost chaoticky. Vždycky jsem něco začala dělat, pak jsem najednou přeskočila na úplně jinou práci a tu původní jsem nedodělala.
Odpoledne už to bylo trochu lepší. Jela jsem ke koním, za Ernestem a Arturem. Těšila jsem se a stálo to za to. Měla jsem Ernesta a dost dobře jsem si zajezdila. Vyšel k tomu i článek. Ostatně, jako vždycky po ježdění. Večer jsem se koukala na Poslední výstřel. To bylo poslední prázdninové pondělí.
V úterý jsem opět vstávala do práce. Jak mě se nechtělo. Celé dopoledne jsem pracovala ve třídě, občas jsem musela odskočit pro něco, ale na konci dne jsem zjistila, že jsem toho udělala docela dost.
Odpoledne jsem vyrazila na nákupy. Potřebovala jsem nějaké úložné boxy a hromadu jiných věcí. Koupila jsem si i podzimní softshellovou bundu a dětem krásné barevné tužky.
Doma jsem si dala kafe a do večera jsem odpočívala. No, odnesla jsem si koupené věci do třídy a něco málo tam ještě uklidila. A taky jsem si udělala ještě rozvrh hodin.
Ve středu dopoledne opět práce. Trochu víc rozlítaná, ale zvládla jsem to. Najednou bylo jedenáct, a pak dvanáct a já měla pocit, že té práce spíše přibývalo, než ubývalo.
Odpoledne jsem opět vyrazila nakupovat. Těch úložných boxů jsem koupila málo. Kromě toho jsem si koupila i další nezbytné zbytečnosti. Chtěla jsem si koupit i sádru, ale prý doma máme. Měli jsme. Tak jsem dvě hodiny přede mší šla sádrovat díry po hřebících na zdi. Podařilo se. Zase jsem něco málo uklidila a spěchala se nachystat na mši svatou.
Při mši svaté jsem zpívala. I když je pravda, že jsem před ní při růženci skoro usnula. Tak moc jsem byla za ty tři dny uběhaná. Zpěv mě však nakopnul a po mši jsem měla povznášející pocit z toho, že v neděli budou propria. Těším se. Pěkně jsme všechno nacvičili.
Večer jsem si ještě zkompletovala informace pro děti i rodiče a mohla jsem s klidným svědomím spát.
Ve čtvrtek to všechno vypuklo. Začal další školní rok. Můj osmý v roli učitelky.
Ještě dopoledne jsem šla s kolegyní na kafe. Nakonec nás tam sedělo v jednu chvíli pět.
Odpoledne jsem odpočívala, dala si kafe a zmrzlinu a večer jsem šla na zkoušku sboru. Po zkoušce jsem si přezpívala nedělní propria. Doma jsem potom svázala nachystané složky do knižního bloku. A do noci jsem si četla. Jako v poslední době pokaždé.
V pátek se mi nechtělo vstávat, ale musela jsem. Dopoledne na mě čekaly čtyři hodiny s dětmi. Ani nestihly zazlobit. Pak jsem ještě řešila něco s kolegyní a potřebovala jsem mluvit se školníkem. Domů jsem přišla po půl jedné.
Po obědě jsem chvíli seděla na terase na sluníčku. Pak už to začalo moc pálit. Byla jsem také na mši svaté. Nezpívala jsem. Přede mší jsem šla ještě ke svátostem a po mši byla adorace. Pak jsem šla domů. Chvíli jsem si četla, přilepila si na knižní blok předsádky a celé to slepila. Po večeři jsem si rozvrhla na kůži mřížku na vikingské šachy. Vybrala jsem si i kamínky a oddělila je od ostatních. Do noci jsem klasicky četla.
V sobotu ráno se mi nechtělo vstávat, ale těšila jsem se na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Doma jsem potom pekla a vařila. Po obědě jsem četla a četla a četla. Dočetla jsem Manželkou podruhé a vrhla se na Začít znovu. Do jsem skoro půlku přečetla. Tak moc to bylo zajímavé a napínavé. Mezi hlavními hrdiny to jiskřilo hned od začátku. Nezapomněla jsem si dopoledne i odpoledne dát kafe, odpoledne i se zmrzlinou, podrbala jsem kocoura a doprovodila ho domů. Mňoukal hlady.
Navečer jsem začala zpracovávat matiku pro děti. Všechno naskenovat a ořezat na jednotlivá cvičení. Nechápu, proč jsem to neudělala už před třemi lety. Asi se mi nechtělo. Zvládla jsem do desíti udělat celý jeden pracovní sešit. Viděla jsem taky jeden díl Hvězdné brány. Po dlouhé době.
V neděli ráno jsem nakrmila kocoura a spěchala do kostela na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem a užívala jsem si to. Vymyslela jsem si totiž, že chci po dlouhé době propria. Tak jsme to za týden nacvičili a dneska zazpívali. Jsem si vědoma jednoho přehmatu, ale jinak to byla krása. Když jsem šla ke přijímání, tak jsem se strašně moc usmívala. Už jsem to měla za sebou a zjistila jsem, že mi ani nebylo špatně. Prostě pocit nádherné opojné blaženosti.
Do oběda jsem pomohla v kuchyni a pak jsem si četla. V četbě jsem pokračovala po obědě do jedné hodiny a pak jsem vyrazila ven. Prý bude pršet, říkala mi mamka. Během cesty začalo naopak svítit sluníčko. Zase jsem se prošla místy, kam normální člověk nechodí. Po zvířecích cestičkách. Objevila jsem další nádherné výhledy. A překvapivě kvetla spousta květin. Tak jenom malá ukázka. Ten brambořík se mi teda moc nepovedl.
Procházku jsem zakončila adorací a požehnáním v kostele. Jako vždy, že?
Doma jsem si potom dala kafe a zmrzlinu, vyžehlila si vlněné věci a pokračovala v četbě. U večeře jsem knihu dočetla. To je hrozný, jak jsou ty knihy tenké. Po chvíli jsem se zakousla do další knihy stejné autorky s názvem Znovu věřit.
A to bude pro dnešek asi všechno. Trochu mě bolí hlava, tak si půjdu brzy lehnout. Takže krásný další týden roku 2022.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat