V pondělí dopoledne práce. Nechtělo se mi z postele. Jako vždy, že? Odpoledne jsem jela ke koním. Aspoň to mi dodává sílu jít v pondělí ráno do práce. Protože bez práce bych nešla ke koním. Večer jsem byla dokonale unavená. Chvíli jsem si četla, ale po deváté hodině jsem to zabalila a spala. Až do rána.
V úterý dopoledne opět práce. Celých pět hodin. Jednu hodinu jsem měla u čtvrťáků hudebku. Pokecali jsme, zazpívali si, povídali vtipy. Ke konci hodiny jsem je musela trochu umravnit.
Pět hodin docela rychle uteklo. Odpoledne jsem měla celé volné. To se mi v loňském školním roce snad ani nepovedlo. Většinu času jsem si na terase četla. Před večeří jsem si šla i zašermovat. Měla bych to dělat častěji. Bylo to krásné. A do setmění jsem si četla na terase. Pak mě mamka vyhodila, že prý je jí v domě zima. Musela jsem dovnitř. Beee. Takový krásný večer.
V četbě jsem pokračovala až do noci.
Ve středu jsem vstávala s divným snem. Dopoledne práce, naštěstí jen čtyři hodiny a z toho jedna hudebka. Pěkně jsem si s dětmi zazpívala. Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe, v mém případě na čaj. Kafe jsem si dala až doma. I se zmrzlinou. Do pěti jsem si četla a pak jsem šla na mši svatou. Po mši svaté jsem zpečetila svůj čtvrteční osud. Dvě hodiny náboženství za sebou. Mši svatou jsem si prožila.
Doma jsem si u večeře překvapivě četla. Četla jsem až do začátku Četnických humoresek. Zvládla jsem uklidit věci ke koním a nechat si vyprat nějaké oblečení. Sledovala jsem četnické humoresky a do jedenácti v noci jsem dočetla Věřit znovu. Moc jsem toho nenaspala.
Ve čtvrtek jsem začínala výuku tělocvikem venku. A bylo teplo. Brzy jsme si všichni potili. Ale dali jsme to a mohli se věnovat i dalším předmětům. Přežila jsem své čtyři hodiny, zašla s kolegyní na oběd a pak hurá domů. Dala jsem si kafe a jela nakupovat. Navečer jsem šla do sboru. Při cestě zpět jsem začala uvažovat, že tam chodit nebudu. Nějak v tom nevidím svou budoucnost. Měla jsem z toho dost rozporuplné pocity. Violu tam nosím naprosto zbytečně. Je pravda, že bych tam nejraději hrála.
Po sboru jsem se musela jít trochu vydýchat do přírody. Moc mi to nepomohlo.
Došla jsem domů zrovna při zprávách, že zemřela britská královna Alžběta II.
Vinnetou - dokonalý gentleman. Aspoň podle mě. Nemusíte se mnou souhlasit. A Piere Brice (na obrázku) ho hrál dost dobře. Video je z youtube.com.
Večer jsem i poslechla jednu písničku a začala zase číst. Tentokrát knihu Doufat znovu. Zjišťuji, že hlavní dějová linka je skoro pořád stejná. Dvě postavy, mezi kterými to od začátku jiskří, mají nějaký duševní problém, který si nesou z minulosti. Nechtějí se svěřit, což jim způsobuje problémy ve vztazích. Stále se tam objevují postavy, které jsem poznala v jiných dílech dané autorky. Čte se to však velmi dobře, ale je to na jedno brdo. Trochu škoda. Asi jsem to neměla číst hned po sobě. Nevadí. Celkem mě to i baví.Měla jsem takovou náladu, že jsem musela poslouchat písničky. Začalo to písní The last goodbye od Billy Boyda. Pak následovala melodie Secret melody. A pak už nevím.
Do noci jsem četla.
V pátek dopoledne hned první hodinu volno. Pak jsem měla čtyři v kuse. Ale zvládla jsem to, celkem i klidně.
Odpoledne jsem byla chvíli doma. Asi tak to čtvrt na čtyři. Pak jsem šla na mši svatou, nezpívala jsem, ze mše do orchestru a pak na trénink šermu. Chystaly se věci na slavnosti. Navázala jsem medaile pro děti, orazítkovala prospekty a balila cedulky do celofánu, aby se úplně nerozmočily na dešti. Domů jsem došla o půl deváté.
Přede mší jsem si vyzvedla i jeden balíček s králičí kožešinou, sypaným čajem, miskou (řekněme, že je to mísa), dřevěnou miskou, opaskem a elfskou kuchařkou. Ano, asi budu vařit.
Cestou domů jsem pěkně zmokla, ale nevadilo mi to. Měla jsem výbavu.
Večer jsem ještě zašívala kalhoty a umývala dobové nádobí.
Celou sobotu jsem strávila na zámku na slavnostech. Byla jsem oblečena do historického kostýmu a užívala si to. Prvně v šatech, pak i v kalhotách při boji. Odpoledne jsme se skupinou měli vystoupení Skjalborg. Tentokrát jsem nedostala do hlavy, ale helmou do zad při hradbě, když jeden ze skupiny nabíhal. No jo, pokaždé se mi něco musí stát.
V kalhotách jsem byla až do večera. Do šatů jsem se už nepřevlíkala, protože byla zima. Vlněné kalhot byly lepší. Domů mě pak odvezla kolegyně z práce. Slitovala se nade mnou, abych tu výbavu nemusela táhnout pěšky. Děkuji.
A večer jsem šla ještě na ohňostroj. Foťák jsem nechala tentokrát doma, takže žádné fotky nebudou.
Celý den jsem potkávala známé lidi, zdravila jsem se, kecala s nimi a zase se loučila. Když jsem pak šla s věcmi k autu, přišlo mi líto, že ten den už končí. Byly to krásné slavnosti.
V neděli jsem ráno byla na mši svaté. Nezpívala jsem, odpočívala jsem. Ze mše jsem šla rovnou na zámek zkontrolovat účast na turistickém dni. Letos nic moc. Ta účast. Koupila jsem bráchovi trdelník a taky mu trochu ujedla. Ten byl skvělý.
Odpoledne jsem i přes sobotní celodenní chůzi vyrazila ven. Užila jsem si sluníčka, přírody a houbařů. Většina o mě ani nevěděla. Ani jsem nedutala, zato oni byli slyšet dost. Šla jsem v jednu chvíli podél potoka a spíše v potoce, boty podle toho vypadají, a minula mě jedna houbařská rodinka. Myslím, že o mě neměli ani tušení. Do toho potoka jsem v jednu chvíli pěkně sklouzla po boku.
Udělala jsem hromadu fotek. Taky něco velmi podobného chůdovým kořenům, které jsou k vidění v Boubínském pralese, několik hub jednu krásnou zelenou ještěrku a natočila jsem si kačeny na řece, jak dováděly. To jsem nikdy neviděla.
Houby pojmenovat nedokážu. Vlastně to ani nepotřebuju vědět, protože houby nejím. Každopádně bych to červenou nejedla. Ty bílé jsou asi bedly.
Cestou domů jsem se stavila na zámku pro trdelníky a šla na kafe. Ve frontě jsem zmokla. Nevadí, měla jsem bundu.
Na pátou hodinu jsem nastoupila do parku poslouchat skupinu Deloraine. Mají takové písně v severském stylu a inspirované Zaklínačem. Aby video nebylo jen jedno, tak přidávám video s písničkou od skupiny Delorain Yennefer.
Poseděla jsem tam asi hodinu a půl a nechala pracovat představivost. Do konce jsem neposlouchala, protože pak už mi začala být zima.
Poseděla jsem tam asi hodinu a půl a nechala pracovat představivost. Do konce jsem neposlouchala, protože pak už mi začala být zima.
Doma jsem si dala horkou vanu, abych se trochu zahřála.
A to bude pro dnešek asi všechno. Krásný další týden roku 2022.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat