Přijela jsem na statek, nachystala sebe i věci a musela si jít pro bundu. Byla mi najednou zima. Pak jsem si šla pro Ernesta do ohrady. Ten mě teda prohnal. Ani na pamlsek dneska moc neslyšel. Nakonec se chytit nechal. Vyčistit, vyškrábnout kopyta, to byl dneska trochu nereálný úkol. Bylo to jako beton, nebylo poznat, kde je strenka a kde se to má vyškrábnout. Tak jsem odškrábla to, co šlo, a zbytek jsem moc neřešila. Na konec jsem zjistila, že to odpadlo samo. Ale to teď předbíhám.
Sedlání jsem zvládla, kromě klasického dotažení. To musela trenérka. Uzdu zvládám skoro poslepu. Vtip, zas tak dobrá nejsem.
Upravit třmeny a hurá do sedla. Zvládla jsem Ernieho sama dovést do jízdárny. Úspěch.
A pak se začalo pracovat. Kolem celé jízdárny, diagonála, velký kruh, zmenšování kruhu, zvětšování kruhu, v kruhu změnit směr, obloukem změnit směr a naklusat. Překvapivě jsem naklusala napoprvé. Nemusela jsem objíždět celou jízdárnu a naklusávat na druhé dlouhé stěně. Několikrát jsem skoro obklusala celou jízdárnu. Jen jeden krátký úsek jsem nějak nezvládala. Pak jsem jezdila pracovním klusem velký kruh a to byl konec.
Z hodiny jsem měla hrozně moc skvělý pocit. Kolegyně také a trenérka byla z nás taky nadšená. Oboustranná spokojenost, to se jen tak nevidí. Vždycky si tam nádherně odpočinu, i když jsem druhý den jako zlámaná.
No, došlo i na vykrokování mezi ohradami. S kolegyní jsme debatovaly o technice zatáčení. Jen nevím, jestli jsem jí to dobře popsala. Snad ano.
Zkusily jsem pak jet ještě na druhou stranu k mostku, ale tam se Ernie zablokovat a dál že nepůjde. Pěkně chtěl za Aimynkou. Tak šel. A jak rychle. Trochu jsem se obávala, aby nenaklusal. U hnojníku si pak vytvořil svou hromádku koblížků.
U úvaziště jsem seskočila, poděkovala, odstrojila, odměnila, zkontrolovala, hlavně kopyta, ale bylo krásné vidět, že je má čisté. Ještě jednou odměnit a pustit do ohrady. Dneska se nechtěl moc loučit, asi čekal na Artura, až bude hotový a přidá se k němu. Kolegyňce jsem pomohla s Arturem, do toho mě žduchal Ernest a Artur se mě snažil oslintat. Udělaly jsme z Artura zebru a byl odveden do ohrady.
Uklidila jsem po sobě hromádku, věci, umyla udidlo, rozloučila se a jela domů.
Každé pondělí je super hlavně proto, že jedu ke koním. Jinak bych pondělky asi moc ráda neměla.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat