Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

7.7.22

Tentokrát jiný den

Ke koním jsem se dostala až ve čtvrtek, ale dostala jsem se.
Ještě štěstí, že jsou prázdniny. Mohla jsem vyrazit hned ráno. V devět jsem už byla na statku a chystala si věci pro Artura. Najít ho v ohradě nebylo moc těžké, byla z něj zebra. A schovával se mi zase na konci ohrady. Zavolala jsem na něj a překvapivě se hrnul ke mně. To je krásné, když vás někdo vítá. Pohladit, poplácat a odvést. Následně uvázat a očistit. Artur je chudák plné ekzému, tak byl namazán. Oba, i Ernest byli pak nastříkáni proti hmyzu.
Nauzdit, osedlat, dojít pro bičík a hurá na jízdárnu.
Dneska, to je sranda, mě trenérka nemohla dostat do sedla. Třikrát to zkoušela. Pak to vzdala a já se do sedla musela dostat sama. Ze země. Na druhý pokus se mi to podařilo. A pěkně se rozjet kolem jízdárny. Kruh, diagonála, kolem celé jízdárny.
Kolegyně šla na lonž jako první. Já měla jezdit kruhy, zastavovat, rozjíždět, otáčet se. Ze začátku mi to šlo, později už chtěl Artur chodit jen za člověkem, který uklízel jízdárnu.
Na lonž jsem šla taky. Na levou ruku mám pořád divný pocit, že padám. Klus mi na tu ruku opravdu nejde. Na druhou stranu to není o nic lepší, ale cítím se jistější. A jezdila jsem bez třmenů, abych se na ně moc nespoléhala, což dělám pravidelně. Nakonec jsme obě měli jet samy a naklusat si na dlouhé stěně. Takhle jsem objela jízdárnu několikrát a naklusat se mi podařilo tak z poloviny. Ale podařilo.
Nejlepší byl pro mě konec. To se mi podařilo krásně naklusat, nepředkláněla jsem se a v klusu jsem se cítila líp než pohodlně. Trenérka nás obě chválila za pokroky.
Pak jsem Artura vyvedla z jízdárny a předala tomu, co uklízel jízdárnu a který se Arturovi moc líbil a společně jeli na vyjížďku.
S kolegyní jsme pak dostali úkol přivést poníky. Taky jsou to krasavci, ale já bych na nich jezdit nemohla. Měl by najednou jeden pár nohou navíc. A jak se chtěli celou cestu pást. V ohradě mě pak jeden oslintal celou dlaň. Zase. Asi jim chutnám.
Pak už jen se rozloučit a odjet domů. Nezapomněla jsem Arturovi poděkovat a řádně mu podstrojit.
Je to krásný sport. Už se těším zase na další čas strávený u koní.

Drbající se Artur a pasoucí se pony. Myslím, že to byl Kim, ale nejsem si jistá.

Vaše šťastná Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené