V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem čtyři hodiny a pak jednu malou komplikaci s družinou. Naštěstí se všechno vyřešilo.
Po obědě jsem vyrazila ke koním. Dostala jsem Ernesta, už potřetí po sobě, ale nevadí mi to. A jelo se ven. Bylo na jízdárnu dost teplo.
Večer jsem odpočívala a četla. Dočetla jsem Otce Jeronýma a jeho knihu Růst v nadpřirozeném životě. Moc stránek neměla, jen rovnou stovku.
Potom jsem chytila do ruky jinou knihu, tentokrát hojně ilustrovanou. Jednalo se o knihu Svět J. R. R. Tolkiena, Středozem očima malířů. 
Do devíti jsem neměla co dělat.
V úterý se mi nechtělo z postele, ale musela jsem. Na čtyři pracovní hodiny. Přežila jsem. S dětmi jsem šla na zmrzlinu a pak jsme chvíli četli a hráli společenské hry. Odpoledne jsem šla s kolegyní na poslední kafe ve školním roce. Své kafe jsem si dala doma. A pak jsem se začetla do knihy Brisingr.
Večer už začalo být velmi příjemně, tak jsem vytáhla meč a šla si zašermovat. Trochu. Pak mě na terase zadržel kocour a chtěl se mazlit.
Večer jsem ještě chvíli četla.
Ve středu na mě čekaly čtyři hodiny s dětmi. Neplánovala jsem však žádnou vycházku, protože mělo být teplo. Zůstala jsem s nimi tedy ve třídě. Chvíli jsme hráli hry, jednu jsme dali společnou, druhou hodinu šli do informatiky a poslední dvě hodiny jsme koukali na pohádku.
Odpoledne jsem odevzdala knížku do knihovny, dala si kafe a dívala se na přenos z Petrova. Byl kanonicky uveden nový sídelní biskup dieceze. Nádherná slavnost ve dni hlavních patronů dieceze.
Den jsem zakončila dalším dílem Četnických humoresek.
V noci jsem byla probuzena krátce po půlnoci. Došla pořádná bouřka. Asi hodinu bouřila, než se uklidnila a odešla jinam. V jednu chvíli se pěkně zablesklo a než nastala tma už jsem věděla, že někam uhodilo. A to dost blízko. Nestihla jsem ani do jedné napočítat a ozval se hrom.
V čtvrtek mě čekala poslední hodina s dětmi. Předala jsem diplomy za sbírání fazolek za různé soutěže, předala jsem vysvědčení a malou sladkou odměnu a hromadu záložek. Pak jsem jim zkontrolovala skříňky a pustila je domů. Dostala jsem spoustu dárečků a kytiček, ale nefotila jsem je letos. Nějak jsem na to neměla náladu.
Doma jsem si dala s mamkou kafe a vyrazila nakupovat šaty. Sehnala jsem až ve třetím obchodě. Nádherné, květované a dlouhé až na zem. Jen jsem si je musela trochu upravit. Nevadí, jsou dokonalé. Trochu elfské.
Po obědě jsem si na chvíli zdřímla. Následovalo druhé kafe a úprava šatů. Mamka je musela na mě našpendlit. U šití jsem poslouchala rozhlasovou hru Můj bratr Vinnetou. Krásné.
V podvečer jsem měla ještě jednu neplánovanou schůzku s dárečkem. Dostala jsem ještě jeden dáreček od žáčka z náboženství.
Večer jsem chtěla jít brzy spát, ale nějak se nezadařilo. Bylo moc teplo. Naštěstí nebyla v noci žádná bouřka.
V pátek, i když jsem nešla do práce, jsem vstávala v pět. O hodinu později jsem už seděla v autě a jela směr Olomouc. Čekala mě slavnostní promoce.
V Olomouci jsem měla ještě chvíli čas, tak jsem s rodiči koukla na náměstí, do Zbrojnice, kde si dali kafe, a do arcibiskupského paláce. Byla jsem společně s dalšími absolventy seznámena s průběhem slavnosti. Trochu víc jsem se rozepsala v pátek.
Chvíli před obědem jsem strávila v Šantovce. Je to jako Brněnská Vaňovka. Měli tam výborný citronový sorbet. To aspoň můžu.
Potom jsem s našima jela do restaurace, kde je šéfkuchařem Přemek Forejt. A nelitovali jsme.
Objednali jsme si degustační menu o pěti chodech, vyšli mi vstříc i s dietou, což bylo super.
A teď jednotlivé chody. Vždy byly okomentovány, co v nich najdeme. A vše jsem si musela vyfotit. Následně doma jsme počítali, že těch chodů bylo sedm.
Takové dva předkrmy. Vlastně tři. První jsou tyčinky jejich výroby a dýňové pyré. (fotka vlevo) To je moje bezlepková. Druhý chod je Hanácká ústřice. Toho jsem se trochu bála a chtěla to vynechat. Nemá to s mořskými plody žádnou souvislost. Jen ta mušle. Byla v tom mořská řasa a cibulová asi polévka. Mamka měla tvarůžek. Jelikož je v tvarůžku laktóza, tak jsem měla řasu.
Dalším předkrmem byly ředkvičky na různé způsoby. V mém případě tam opět něco chybělo. Byly tam také ančovičky a ještě něco. Nevím, nepamatuji si co. A pak přišla na řadu polévka. Tohle je mamčina porce. Svoji jsem nějak nevyfotila. Polévku do misky naléval číšník před námi za bohatého komentáře.
Hlavním chodem bylo jehněčí maso. Nebyly k tomu ani brambory, či jiná běžná příloha. Byla tam zelenina a opražené jáhly. V mém případě opět o něco ochuzená porce. Následoval dezert. Terina z jablek.
A úplně nakonec jsem dostala takový malý želatinový bonbonek. Naši dostali koblížky s čímsi. Na fotce vpravo je vše napsáno, ale stejně jako nám, to ani Vám moc neřekne.
Každopádně to stálo za ty peníze, takže pokud budete mít cestu, chuť vyzkoušet něco nového a dostatek času, cca necelé dvě hodinky, tak se tam určitě stavte.
Po obědě jsem s našima vyrazila domů. Cesta byla překvapivě klidná a pohodová. Občas trochu zasekaná, ale nikde jsme nestáli dlouho. Zakufrovali jsme až v Brně, kdy jsme chtěli doplnit palivo autíčku a špatně jsme odbočili. Ještěže to nebylo na mě. Neřídila jsem.
Doma jsem zkontrolovala kocoura, ale neviděla jsem ho. Asi se někde toulal. Kochala jsem se svými třemi diplomy.
Večer pěkně sprchlo a bouřilo.
V sobotu ráno jsem šla na mši svatou. Před ní jsem byla i u svátosti smíření. Po měsíci. Pak jsem si prožila mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Dopoledne jsem strávila s mamkou v kuchyni. Odpoledne jsem si trochu zdřímla, už zase, a většinu času jsem strávila s Eragonem. Začetla jsem se do knihy Brisingr, kterou už mám pár dní rozečtenou.
Po kafi jsem se s čtečkou usadila na terase a během chvilky jsem měla i čtyřnohou chlupatou společnost. Kocour ani nešel domů. Má tam páníčky a domů se mu nechce. A tak nám sedí na okně, kouká dveřmi do obýváku a mňouká.
Večer jsem se koukala na pohádku Svatojánský věneček.
V neděli dopoledne byla mše svatá. Zpívala jsem, musela jsem. Do oběda jsem pomáhala a četla Brisingr. Odpoledne jsem chvíli v četbě pokračovala a pak jsem vyrazila ven. I přes to teplo. Ale ty mušky byly otravné. Už vím, co prožíval Ernest s Arturem v pondělí. Bylo to hrozný. I ve stínu jsem musela mít sluneční brýle, jinak bych ty potvory měla i v očích. A promeškala jsem požehnání. Asi jsem při ohláškách špatně slyšela a tak jsem procházku prodloužila a přišla až po požehnání. Tak nic no. Bude mi to tento týden chybět.
Pozitivní zprávou z lesa je, že už dozrály maliny. Jednu jsem stihla během toulání sníst. Byla výborná.
Doma jsem si dala kafe a sorbet. Po kafi jsem se opět začetla do knihy. Do večera jsem četla venku na terase. Tentokrát bez čtyřnohé chlupaté společnosti.
Tak, to bude pro celý poslední školní týden asi všechno. Děti a studenti, užívejte prázdnin a volna, rodiče a pracující, nezblázněte se z toho a taky si dopřejte nějaký ten odpočinek.
Krásný první červencový týden roku 2022.
Vaše dovolenková/prázdninová Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat