Tak další neděle. A co se dělo?
V pondělí mi začala dovolená. Nic moc jsem nedělala, nic se mi nechtělo. Dočetla jsem knihu Brisingr, přečetla jsem Základy malování akvarelem a začala číst knihu Do světa. Odpoledne jsem si zajela pro kontaktní čočky a koupila jsem i voskovičky na hrob.
Večer jsem se dívala na film Vinnetou. Konečně pro roce jej dávali v televizi. Jenže pozdě. Tak jsem vytáhla DVD.
A bylo mi šoufl. Nevím, z čeho, nevím proč. Jako vždy.
V úterý byl státní svátek. Jela jsem s kolegou z teologie na mši do jiné farnosti. Cestou jsme pěkně zmokli. Ještěže měl v autě deštník. Společně jsme dešťovou clonou proběhli.
Při mši svaté kázal můj známý jáhen. Po mši jsem ho šla aspoň pozdravit. Bavili se s knězem o mě. Do oběda jsem zkontrolovala kocoura a pak jsem ho musela k misce i dovést. Sám by asi nešel. Nevím proč.
Odpoledne jsem měla jet ke koním, ale docela dost pršelo, tak jsem nikam nejela. To je poprvé, co jsem to musela odvolat kvůli počasí. Večer jsem šla na posezení s přáteli. Opeklo se výborné masíčko, k tomu byly nakládané okurky a můj chlebík. Poseděli jsme až skoro do půl desáté. Pak rychle domů, umýt, pomodlit a spát.
Ve středu ráno jsem byla na mši svaté. Nezpívalo se, nehrálo se, prožívalo se. Do oběda jsem pracovala v kuchyni a chvíli jsem si i četla Inheritanci. Poslední díl Eragona. Má to skoro tisíc stránek. Mám co dělat.
Po obědě jsem v četbě pokračovala. Nezapomněla jsem si dát kafe a zkontrolovat kocoura. Pak jsem opět zalezla se čtečkou do postele a věnovala se knize. Po večeři jsem se koukla na jeden film a pak jsem zase četla. Je to se mnou hrozné. Dočtu Inheritanci a začnu číst asi Letopisy Narnie, jako každé prázdniny.
Ve čtvrtek jsem se moc nevyspala. Jela jsem na devátou ke koním. Užila jsem si krásné dopoledne se svými čtyřnohými miláčky, s Ernestem i Arturem.
Odpoledne jsem si chvíli četla a pak jsem malovala kamínky při poslechu rozhlasové hry Můj bratr Vinnetou.
U večeře jsem se začala dívat na film a pak jsem malovala zase kamínky. Do noci jsem četla.
V pátek dopoledne jsem si dala kafe, uklidila si pod postelí a četla si. Jako vždy, že? Taky jsem zalakovala kamínky, aby se mnou příští týden mohly vyrazit na nějaký ten výlet.
Později odpoledne jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem, musela jsem. Přede mší jsem zalila kytky na hřbitově a podívala se z kněžími.
Doma jsem se potom hned začetla do knihy. Kdysi dávno jsem tu serii četla, ale zjistila jsem, že si to skoro vůbec nepamatuji. U toho jsem pojídala prvně večeři a pak máslové sušenky. Do noci jsem četla.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Byla tichá, takže jsem nezpívala. A byl Římský kánon, který vlastně bývá většinou, když je tichá. Je to krásné.
Dopoledne jsem ještě navštívila obchod, stejně neměli to, co jsem potřebovala, a vařila jsem oběd. Po krátkém odpoledním odpočinku jsem se s mamkou vrhla na zavařování okurek. Kolem třetí hodiny jsme už zavařovali první várku sklenic. Pak jsem se trochu zkulturnila a odpočívala u četby. Četla jsem až do noci.
V neděli ráno jsem nakrmila a šla na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Zbytek dopoledne jsem trochu pomáhala v kuchyni a pak jsem si četla. Odpoledne jsem dočetla Inheritanci. Je pravda, že po zabití krále mi ten konec připadal dost natažený. Pak jsem vyrazila na tradiční nedělní procházku. V lese jsem dokonce potkala i pár lidí, kteří prostřihávali cestičku. Chvíli jsme spolu mluvili a pak jsem zamířila do civilizace a na adoraci.
Doma jsem si potom dala kafe a polomáčené sušenky. Stihla jsem i zkontrolovat kocoura.
Pořád nemůžu dostat z hlavy to setkání. Nevím, proč a nevím, jak se toho zbavit. Tak aspoň jednu malou fotečku na závěr. Zkoušela jsem panoramu.
Krásný další týden roku 2022. Tentokrát ze Želivi, kam se chystám počtvrté. A docela se těším.
Vaše Vanimaré
P. S.: Dopisováno v pondělí dopoledne. Před jedenáctou v noci jsem dočetla knihu Ztracení koně Smaragdového ostrova. Dlouho mi to nevydrželo, že?
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat