To jsem slyšela dneska než jsem odešla na autobus. Je pravda, že počasí vypadalo všelijak, ale cestou přestalo pršet a vysvitlo sluníčko.
Jela jsem busem a pěšky. Došla jsem ve stejnou chvíli jako trenérka. Pozdravila jsem kolii a šla se zeptat, koho si mám nachystat. Vyhrál to Ernest. Trochu ve mně hrklo. Ale co, to zvládnu. Nachystala jsem si vše potřebné a s vodítkem jsem vyrazila do ohrady. Volala jsem Ernieho. Nechal se pohladit a pak se rozešel pryč. V jednu chvíli, když jel kolem ohrady cyklista se rozcválal. No nic. Jde se za ním. Nastavil se a už se nechal chytit a odvést. Nijak neprotestoval. Nedostal na výběr.
Úvaziště jsem mu sundala masku proti mouchám a začala ho pucovat. Prvně tělo, potom kopýtka, osedlat, nauzdit. Sedlo se mi nepodařilo dotáhnout. Dotahovala trenérka.
Pomocí schůdků jsem se dostala do sedla a musela si upravit třmeny. Byla jsem dovedena na jízdárnu a jezdila jsem. Snažila jsem se plnit trenérčiny pokyny. Někdy se dařilo, většinou se nedařilo. Prvně kolem celé jízdárny, diagonálou změnit směr, zkusit naklusat kolem jízdárny. To už se mi nepodařilo. Klusala jsem jen v kruhu. Pak jsem měla jezdit osmičku. Nastal problém, že jsem nebyla schopna zatočit na pravou ruku. Do leva mi to šlo bez problémů, ale do prava... Nešlo to. Pak jsem na to přišla.
Ke konci jsem klusala na lonži a bez třmenů. Občas jsem si i zacválala a prý už jsem v tom sedle ani moc nelítala jak pytel. Asi úspěch.
Dostala jsem na konci hodiny pochvalu.
Po hodině jsem se měla s Ernestem ještě projít. Zvládla jsem to mezi ohradami na cestu a zpátky. Držela jsem ho zkrátka, nesplašil se, neshodil mě. Prostě paráda. Mám ze sebe dobrý pocit.
U úvaziště seskočit, odstrojit, očistit, odměnit a odvést do ohrady. Když už jsem ho pustila, tak jsem si vzpomněla, že jsem mu nedala masku mouchařku. Musela jsem to napravit. Ani mi neutekl, jen se trochu bránil, ale neubránil. Mouchařku dostal a dostal i odměnu, že mi neutekl.
Pak po sobě ještě uklidit, rozloučit se a rychle na autobus.
Takže přežila jsem, užila jsem si to, nespadla jsem, snažila jsem se nepředklánět.
Jen jsem dneska nějak nefotila, takže tu jsou fotky dřívějšího data, abyste nezapomněli, jak vlastně Ernie vypadá.
Tak za týden znovu. Už se těším. A zmokla jsem jen cestou na autobus. Cestou z autobusu jsem si nadávala, že jsem si nevzala sluneční brýle.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat