Zase neděle. Poslední ve školním roce.
V pondělí ráno bolest v krku. Nějak jsem to rozhýbala a zvládla odučit pět hodin. Děti zvládly test z prvouky.
Po poledni se venku začalo zatahovat. Stihla jsem dojít ještě do knihovny, než začalo pořádně pršet.
Odpoledne jsem jela za koníky. Mamka mi říkala, že jezdit nemám, že bude bouřit a pršet. Je pravda, že jsem za deště odjížděla, ale cestou pršet přestalo. Zbytek cesty nepršelo. Ale mokrá jsem byla. Brodila jsem se mokrou trávou a nadávala si, že jsem si nevzala jezdecké podkolenky.
Při jízdě se vlhkost z ponožek naštěstí odpařila. Jinak bych musela být v botaskách naboso. No co, přežila bych to.
Po ježdění jsem nadšeně odešla zase pěšky na autobus. Majitel statku mi poradil bezpečnější cestu. Stihla jsem i dřívější autobus a dojela nějak rozumně domů.
Doma jsem si dala sprchu a odpočívala. A večer opět bouřilo a pršelo. A já smrkala a odkašlávala. Do noci jsem si četla.
V úterý se mi jako vždy nechtělo vstávat, ale musela jsem. Dopoledne práce zpříjemněná návštěvou knihovny a dvaceti minutami na hřišti. Zbylé dvě hodiny jsme psali test z matematiky a četli z čítanek to, co nás zaujalo.
Po vyučování jsem poklábosila s naší uklízečkou, vyřešila čtvrteční program pro děti a šla domů.
Odpoledne jsem mamce pomohla s meruňkami a odpočívala u kafe.
Po kafi jsem sklidila s taťkou hrášek a naloupala ho do mrazáku. Možná se bude zavařovat, aby se z něj dostaly špatné cukry.
Večer jsem si byla na chvíli zašermovat. Byla mi nějaká zima, tak jsem to dlouho nevydržela. Cestou jsem potkala kocoura. Brousil si drápy o pařez, kde jsem zanechala pochvu od meče. Měl štěstí, že se drápky nepustil do té pochvy. Během deseti minut byl kocour na okně a dožadoval se pozornosti.
Po osmé hodině jsem se konečně dostala ke čtení. Hurá.
Ve středu dopoledne práce. Jednu hodinu jsem měla volno, protože jsem děti poslala do informatiky. Pak jsem s nimi společně chystala venkovní výstavu.
Odpoledne jsem si vyzvedla balíček v Zásilkovně a šla s kolegyní na čaj. Odcházela jsem s hlavou jako balónem. Asi se brzy trochu zblázním. A to byla tak fajn.
Zbytek odpoledne jsem pořád přemýšlela, co dělám špatně a proč mám vlastně špatný pocit. A nechtělo se mi nic dělat. Podrbala jsem kocoura, vyčistila kartáč do vysavače a šla na mši svatou.
Tam jsem si trochu odpočinula. Mši jsem prožila tak, jak jsem byla v tu chvíli schopná. Večer jsem se dívala na Četnické humoresky.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Přežila jsem celý den v parku, protože jsme pro své děti nachystali sportovní den. Celé čtyři hodiny v přírodě a klidu zámeckého parku. Nádhera.
Odpoledne byla ještě porada a uzavíraly se známky. Konečně. Náboženství jsem zrušila. Nestihla bych to. Stihla jsem si dát doma kafe a vyrazila jsem na nákupy. Chvíli jsem si taky poseděla na terase a četla si knížku. A to se moc nelíbilo kocourovi, nemohl mi skočit na klín a zatínat drápky do mého výstřihu, No a večer jsem šla do sboru. Po pravdě, nevím, proč jsem tam šla. Vracela jsem se akorát tak nešťastná. Zase jsem nehrála. Vadí mi to. Já se s tou violou tahám, to stejné bylo na soustředění, a je to zbytečné. Nerada dělám zbytečné věci. Akorát jich musím dělat víc a víc. Navíc mám hrací absťák. Dlouho jsem neměla v ruce ani flétnu, ani housle nebo violu. Violu vlastně od neděle. Většinou jsem hrávala s kolegyní v úterý, ale tentokrát nám to moc nevyšlo. Asi si budu muset zahrát sama.
V pátek poslední den, kdy jsem měla pět hodin. Něco málo jsme s dětmi udělali do matiky a češtiny, došli si pro učebnice na další rok, zahráli si na flétny a šli na dvě hodiny ven. Bylo trochu teplo, ale větřík pocit tepla trochu mírnil. Ale dusno bylo parádní.
Odpoledne mi odpadly dvě aktivity. Šla jsem jen na mši svatou. Seděla jsem dole. Po mši svaté byly litanie a krátká adorace zakončená požehnáním.
Do devíti jsem konečně dočetla poslední díl Poselství jednorožců. Ten poslední díl byl asi nejlepší, nejnapínavější. Dost mě zaujal osud Kassandry. Hned po dočtení jsem chytila do ruky knihu Karel a Zita Habsburští.
Krátce po desáté jsem to však zabalila a spala. Do půl dvanácté. Pak začalo pršet a bouřit. Nejspíš tak dvě bouřky za noc. A pršelo krásně.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem, musela jsem. Ale mohla jsem si vybrat mariánský žalm. Samozřejmě to vyhrál Magnifikat.
Dopoledne jsem pomáhala v kuchyni, odpoledne jsem chvíli četla a skládala na půdě střešní tašky. Dostala jsem se taky ven, kdy jsem šla s mamkou koupit pytle na odpad. U večeře jsem koukla na film a četla jsem. Do jedenácti jsem dočetla Habsburky.
V neděli dopoledne po krmení jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem, musela jsem. Zbytek dopoledne jsem pomáhala v kuchyni a četla Akvinského.
Po obědě jsem chvíli četla a pak jsem vyrazila na procházku. Jen kolem řeky. I tak to stačilo. Kolem bylo pusto od lidí. Měla jsem možnost vyfotit si novou lávku samostatně, aniž bych musela čekat, až mi někdo opustí záběr.
Procházku jsem zakončila adorací v kostele. Doma jsem si potom dala kafe a domácí jahodový sorbet. No a jelikož bylo teplo, tak jsem navečer zahučela do biotopu.
Před večeří jsem si zase chvíli četla a nabírala sílu na poslední pracovní týden.
A to bude pro dnešek asi všechno. Krásný poslední školní týden roku 2022.
Jo a dočetla jsem konečně Tomáše Akvinského O svátostech obecně v Teologické sumě.
Vaše důkladně vykoupaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat