Tak jsem se dočkala. Skoro jsem políbila zem.
Dneska jsem si všechno užívala. Měla jsem Ernesta. Nachystala jsem si všechno potřebné, čekala chvíli než přijede trenérka a došla si pro Ernieho do ohrady. Šel se mnou dobrovolně. Při čekání jsem pomazlila Orpheu a ještě jednoho koníka, který nevím, jak se jmenuje.
Orphea a ještě jeden koník.
Pěkně vyčistit, odprášit, učesat, vyškrábat kopyta. Nauzdit, odeslat. Sedlala dneska trenérka. Nevím, proč, asi spěchala.
Odvedla jsem Ernesta do jízdárny. Pěkně jsme se postavili a trenérka mě vyhodila do sedla. Prvně seděla v sedle kolegyně.
Krásně jsme s Ernestem chodili kolem jízdárny, zkusili jsme kruh, diagonálou změnit směr. Novinkou pro kolegyni byl slalom. S Ernestem jsem to překvapivě zvládala. Projeli jsme slalom několikrát a myslím, že jen jednou nebo dvakrát jsem neprojela tak, jak jsem měla. V jednu chvíli se moc přiblížil k ohradníku a schytalo to moje koleno. Naštěstí ne do krve, ale jen sedřená vrchní vrstva kůže.
Pak jsem si Ernieho vodila sama a kolegyně šla na lonž. Slavila jsem úspěch. Podařilo se mi několikrát objet část jízdárny, udělat velký kruh a diagonálou změnit směr. Tím jsem skončila a narazila na jeho tvrdohlavost. Naštěstí už nebylo třeba někam odjíždět. Byla jsem uvázána na lonž a už jsem si klusala dokolečka.
Trenérka mi taky řekla, že do klusu jsem si ho pobídla sama. Vůbec netuším, jak jsem to udělala. Po chvíli obrat a klus na levou ruku. Taky jsem Ernieho pobídla sama. Stejný pocit jako předtím. A to jako jak? Při posledním kolečku jsem i nechtěně nacválala a zpanikařila. A z toho důvodu jsem letěla k zemi.
Kolegyně tomu říká "elegantní seskočení". Nic jsem si nenatloukla, dopadla jsem na nohy a smála se tomu.
Za tu hodinu jsem dvakrát seskakovala a dvakrát jsem byla vyhozena do sedla.
Dodržela jsem také pravidlo, když už spadnu, tak rychle zpátky do sedla.
Poslední minuty patřily vycházce mezi ohrady. Už jsem si říkala, že dojedeme dál než posledně, ale nepodařilo se. Zase se Ernest zasekl a dál ani krok. Tak jsme to otočili a šli zpátky.
Dojela jsem k úvasišti, seskočila a uvázala Ernieho. Povolila jsem mu sedlo, oduzdila, odsedlala, zkontrolovala, jestli nemá nějaké zranění, vyčistila kopyta a hurá do ohrady. Nechtělo se mi s ním loučit. Po pravdě, to se mi nechce nikdy.
A podařila se mi krásná fotka.
Erneste, sýr. Ukázal i zuby.
Celou dobu chtěl pamlsek. Cítil, že ho mám v kapse.
Uklidila jsem věci na místo, rozloučila se a jela domů. Tak zase za týden.
Jo, a dneska mě bolí nejen nohy, ale i záda. Asi z toho "elegantního seskočení z koně na špatnou stranu".
Vaše nadšená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat