Další neděle je skoro za námi. Ten čas hrozně rychle letí. A co se dělo první lednový týden?
V pondělí test, práce, nějaké to jídlo, odpočinek a nákupy. Ty se moc nevydařily, protože jsem chtěla koupit nějaká vykrajovátka, ale měli zavřeno. Taky jsem to mohla vědět.
Co jsem zvládla, bylo vrácení Princezny Viktorie. Tu jsem přečetla za jeden den ještě o prázdninách.
Zbytek odpoledne jsem strávila u kafe, žitného, a dokoukala jsem seriál Na tenkém ledě. Docela to ušlo. Co mi však hodně, HODNĚ vadilo, byl otevřený konec. Vyhráli? Nevyhráli? Byli všichni nakonec šťastni? Nebo se tam ještě něco stalo?
Škoda. To se asi nedozvím.
Do noci jsem četla Stínadla se bouří.
V úterý dopoledne opět práce. Byla překvapivě rychlá a klidná. Po obědě jsem si s kolegyní zahrála a zazpívala. Tentokrát jsme to trochu protáhly. Taky jsme trochu pokecaly. Potřebovaly jsme to.
Doma jsem si dala žitné kafe s cukrovím. Už ho moc nezbývá. Pak jsem si chvíli četla a následně poslouchala Vinnetoua. A taky jsem utrácela. Zase.
U večeře jsem se koukala na další díl Četnických humoresek. Zahálka se vrátil do Brna. Skoro jsem plakala radostí. A zbytek večera jsem pojídala sušenky a četla Stínadla se bouří. Musela jsem si sehnat jinou verzi, protože ta první končila uprostřed děje.
Ve středu jsem pracovala. A měla jsem dvě hodiny volno. Odpoledne se mi udělalo lehce špatně, takže posezení s kolegyní jsem musela odvolat. Většinu odpoledne jsem tedy četla Tajemství Velkého Vonta. Navštívila jsem taky kocoura. Měl skoro všechno sežráno a pustil se do granulí. Asi bude ještě zima. Během minulého týdne měl odpoledne málokdy sežráno skoro všechno. Většina tam odpoledne zůstávala a zmizela během noci.
Další část odpoledne jsem znovu četla. Při večeři jsem se dívala na Četnické humoresky.
A navečer byl ještě jeden díl Četnických humoresek.
Ve čtvrtek ráno testování. Nebaví mě to, člověk je z toho akorát nervózní, jak to dopadne. Naštěstí to dopadlo dobře. Nikdo neodcházel.
Přežila jsem čtyři hodiny, které zase strašně rychle utekly. Po obědě jsem si zašla do lékárny pro léky. Zase jsem tam nechala dost peněz. Snad to brzy skončí. To polykání prášků. Nemám to ráda.
Odpoledne mě čekala ještě hodina náboženství. Celkem to šlo.
Potom jsem si doma dala žitné kafe, piškoty a malou svačinku. Kukuřičné placky se sýrem. Jednu menší jsem měla i s povidly.
Večer jsem šla na mši svatou. Byla slavnost Zjevení Páně. Zpíval sbor a já vlastně taky. Zasólovala jsem si při ordináriu a žalmu. Je pravda, že u žalmu jsem měla trochu problém s hlasem. Bylo to na mě moc hluboko. Ale uzpívala jsem to.
Ještě přede mší jsem dostala malý dárek. Jeden výtisk bakalářky od kolegy. Úspěšně obhájil. A když si v ní tak listuji, začínám se za tu svou práci, která má skoro dvě stě stran, trochu stydět. Nemá to úroveň. To moje. Snad to v květnu obhájím.
U večeře jsem dokoukala díl Četnických humoresek.
Kocoura jsem navštívila až po tmě. Překvapivě jsem o nic nezakopla a kocoura i po tmě našla. Při odchodu jsem si už musela rozsvítit. Hlavně, aby kocour neproklouzl na ulici. Do noci jsem četla.
V pátek se mi ráno nechtělo z postele. Musela jsem. V práci mě čekalo pět hodin. Přežila jsem.
Odpoledne jsem měla klasický kolotoč. Náboženství, mše svatá, orchestr. Před náboženstvím jsem si vyzvedla dva balíky. Jeden od Dobrovského a druhý z Imaga. Na oba jsem se těšila.
V balíčku z knihkupectví byly pera, náplně, dva zápisníky a zdarma Čtenářský diář 2022. 
Jeden ze zápisníků je semišový s lapačem snů na začátku. Je možné ho zajistit gumičkou a má záložku. Je prostě krásný. 
Taky jsem si objednala dvě lahvičky inkoustu. Pro děti, protože chci něco vyzkoušet. A neodolala jsem a musela jsem si pořídit sadu akvarelových pastelek. Těším se, kdy je vyzkouším.
V balíčku od Imaga byly jen tři věci. Kaligrafický inkoust, něco na psaní a obal na knihu. Brka na psaní mám už tři. S tím, co mi teď došlo. Mám zelené, modré a vínové. To modré je asi nejkrásnější.
Jelikož jsem fotila, tak jsem poprvé za několik let úplně vybila telefon.
Večer, asi v devět jsem odeslala objednávku na vyhotovení diplomky. Nechám tam tentokrát pěkný balík. Peněz. No jo, když jsem se rozepsala a mám tam hromadu fotek.
Do noci jsem zase četla.
V sobotu dopoledne úklid a vaření. Udělala jsem si pár palačinek bez tuku. Odpoledne jsem je všechny snědla. I bez tuku byly výborné. Jen škoda, že jsem si nemohla dát ani tu šlehačku.
No, dopoledne i odpoledne jsem si četla Tajemství Velkého Vonta. A dočetla jsem. Při pořádání palačinek jsem se dívala na Četnické humoresky.
Po kafi a cukroví jsem navštívila kocoura. Chvíli se mazlil a pak se začal krmit. Navečer jsem přemýšlela, co budu číst. Nakonec to vyhrála kniha Elfové od Bernharda Hennena. Kdysi dávno jsem to četla, ale teď vůbec netuším, co čem to je. A začíná to zajímavě. Do noci jsem četla.
V neděli dopoledne jsem nakrmila a byla na mši svaté. Zpívala jsem se sborem. Ze mše svaté jsem šla za sněžení. Bylo to krásné. Odpoledne jsem tedy vyrazila na tradiční procházku. Byla krátká. Jen kolem řeky a potom přes pole ke hřbitovu. Celou procházku jsem zakončila adorací v kostele.
Na řece byla i malá kačenka. Chtěla jsem ji vyfotit, ale pokaždé, když jsem zaostřila, zmizela pod vodou. Chvíli mi potom trvalo, než jsem ji v té tmavé vodě našla. Zopakovala zmizení hned potom, co jsem zaostřila. Možná to nebyla kačenka. Možná to bylo něco jiného. Fotku však nemám. Nestihla jsem to. Později už byla moc daleko po proudu.
Po požehnání jsem zkontrolovala kocoura a doplnila mu vodu. Pak jsem si dala kafe a cukroví. Kafe je myšleno žitné. To normální si ještě netroufnu dát, aby zase neskončilo někde jinde.
Večer jsem koukla na další díl Četnických humoresek. Zjistila jsem, že zrovna v tom díle hrál i četník Michal Dlouhý. Četla jsem od něj tři knížky a všechny se mi líbily.
Večer jsem se koukla ještě na jeden díl.
Tak, dneska poněkud později než obvykle. Nějak jsem na to zapomněla. To jsem zapomněla na víc věcí.
Krásný další lednový týden roku 2022.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat