Tak první neděle roku 2022 je skoro za námi. A co se dělo v přelomový týden?
V pondělí dopoledne jsem konečně dočetla knihu Eucharistická duše. Byla moc krásná a taky těžká na čtení. Začala jsem hned číst Princeznu Viktorii, kterou jsem si půjčila v knihovně. Do oběda jsem přečetla přes sto stran. Po obědě jsem chvíli pokračovala a pak jsem šla zcela netradičně na procházku. Objevila jsem další nádherná zákoutí v místech, kde jsem nikdy nebyla. A taky jsem tam našla ve sněhu stopy. Většinu stop poznám, ale tuhle nějak nedokážu zařadit. Třeba mi někdo tady poradí.
Procházka zabrala asi hodinu a půl. Stejně jako v neděli. Pak jsem si dala doma žitné kafe a cukroví. Ještě předtím jsem stihla sníst jogurt s křupinkama. No jo, měla jsem hlad. Zbytek odpoledne jsem poslouchala hudbu přes svá nová sluchátka a četla Princeznu Viktorii. Do večera jsem ji měla přečtenou. Nějakých 342 stran. To není špatné.
Kniha byla napínavá až do samého konce. Po Viktorii někdo jde, někdo ji chce zabít. V knize se prolínaly svým způsobem dva příběhy. Jeden byl Viktoriin a druhý vrahův. A vrahem byl .... To si nechám pro sebe. Celou knihu jsem přemýšlela, kdo by to mohl být. Viktorie ho znala, on znal ji. Záhada. A ten, který to nakonec byl, by mě nenapadl.
Večer jsem ještě nakousla knihu Svatá země Z pouště do Jeruzaléma srdce, vzpomínkami, rozjímáním a modlitbou od benediktinského mnicha Prokopa Siostrzonka. Jsou v ní nádherné fotografie. Některá místa jsem poznala. Kdysi jsem tam byla. Letos to bylo šest let. Jednou bych se tam chtěla vrátit. Nejlépe s touto knihou.
Večer jsem se dívala na pohádku Šíleně smutná princezna. A do noci jsem četla Sherwood od Meagan Spoonerové. Už jsem od stejné autorky četla knihu Na lovu a docela se mi to líbilo. Tak teď zkouším něco nového. Uvidíme. Zatím se to pěkně rozjíždí. Každopádně mi to vydrží asi déle než Princezna Viktorie. Tam mi i při svém objemu stran vydržela den.
V úterý se mi vůbec nechtělo vstávat. V šest jsem byla vzhůru, pomodlila jsem se a zase usnula. Spala jsem až do osmi a ještě jsem si budík jednou odložila. Spala bych. Jenže jsem šla krmit. Nechtěla jsem si to nechat ujít. Většinu dopoledne jsem se věnovala četbě Sherwoodu.
Odpoledne jsem v četbě pokračovala. Většinou jsem četla Svatou zemi. A taky jsem ji dočetla. Krásné to bylo. Vzpomínala jsem.
Při večeři jsem poslouchala Vinnetoua. Potom jsem opět otevřela čtečku a četla Sherwood. "Cos udělala, abys odvedla pozornost?" zeptala se Marian Eleny. Elena si otřela tváře od slz a usmála se. "Zapálila jsem kuchyň." (str. 158). Krásná slova.
Potom jsem do noci psala článek o celém uplynulém roce. A venku pěkně sprchlo. Psaní článku mi zabralo čas skoro až do desíti. Do jedenácti jsem četla Sherwood.
Ve středu se mi nechtělo vstávat. Vylezla jsem z postele až o půl deváté. Dopoledne jsem krmila, četla a trochu i vařila. Odpoledne jsem dočetla knihu, kterou jsem ráno začala číst. Byla o Eucharistii od papeže Františka. Velice zajímavá a krásná. Papež František postupně probral všechny části slavení Eucharistie. Něco podobného jsem četla v knize Eucharistická duše.
Odpoledne jsem i přes nevlídné počasí vyrazila ven. Prošla jsem se jen kolem řeky. A trochu fotila.
Je jich trochu víc. První dvě jsou z pondělka. Zbytek je ze středy.
Do večera jsem si četla. Při večeři jsem se dívala na Četnické humoresky. Vrátil se Bedřich.
Začala jsem taky koukat na seriál od Netflixu Na tenkém ledě. Viděla jsem zatím tři díly. Je to takové trochu divné. Mám pocit, že tam nikdo není normální. Matka a dcera mají nějakou nemoc. Druhá dcera je pravděpodobně zdravá a tak trochu lítá mezi těmi dvěma. Americký seriál.
Do noci jsem četla Sherwood.
Ve čtvrtek dopoledne trochu úklid, krmení a četba. Dočetla jsem Sherwood. Skončilo to trochu neočekávaně. Odpoledne jsem připravila s pomocí místnost pro návštěvu a vyrazila ven. Hledala jsem jednu cestu a našla jsem ji. Na Nový rok tam půjdu nejspíš znovu, ale trochu dál po té cestě.
Do večera jsem si četla, dívala se na seriál Na tenkém ledě. A začala jsem číst Záhadu hlavolamu.
U večeře jsem se dívala na další díl Četnických humoresek. Během toho koukání přijeli příbuzní. Tentokrát před sedmou hodinou.
Spát jsem šla pozdě.
V pátek byl poslední dne v roce. Dopoledne jsem byla doma, odpoledne jsem šla na mši svatou. Nezpívala jsem, nehrála jsem. Navečer jsem byla pozvána ke kolegovi a skončili jsme ještě někde úplně někde jinde. Taky jsem si pochovala měsíční mimčo. Bylo to krásné. Do půlnoci jsem vydržela. U nás byl ohňostroj od těžní věže. Jen jsem vylezla na zahradu a koukala se. Bohužel jsem si připíjela čajem. Alkohol nemůžu. Spát jsem šla asi v jednu.
V sobotu ráno jsem vstávala na mši. Zpívala jsem, hrála jsem. Odpoledne jsem vyrazila na procházku. Trochu do bláta, do lesa a na krásné kopce. Nahoru to bylo překvapivě lehčí, než dolů. Při sestupu jsem sebou jednou švihla. Posadila jsem se na vlastní nohu. Domů jsem přišla trochu jako prasátko. Nevadí. Odpoledne po žitné kávě jsem se dívala na fotky z dovolené. Do večera ani nevím, co jsem dělala. Kromě toho, že jsme se doma dívali na stará videa, která natáčel můj děda. A skoro do půlnoci jsem si četla.
V neděli dopoledne jsem nakrmila a byla na mši svaté. Nezpívala jsem, nehrála jsem. Do oběda jsem se trochu dospala a poslouchala u toho Vinnetoua. Po obědě jsem viděla fotky z Varšavy a pak jsem vyrazila ven na tradiční nedělní procházku. Následovala žitná káva a odpočinek na další pracovní týden. Poslouchala jsem zase kousek Vinnetoua.
Večer jsem koukla na dva díly Na tenkém ledě a do noci jsem si četla.
Jinak tohle je 1 111 článek. Krásné číslo.
Takže krásný první celý týden roku 2022.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat