Tak, zase je tu neděle, tentokrát před náročnějším týdnem. Nebude žádný svátek. Musím si počkat na prázdniny. A co se dělo?
V pondělí práce. Náročná, ale krásná a rychlá. Přežila jsem ve zdraví i výtvarku. Uchránila jsem se barvám, za to se na mém tričku podepsala ryba k obědu. No jo, tričko šlo do pračky.
Odpoledne jsem skákala přes výkopy a dala si kafe. Stihla jsem i dočíst Kněžnu Ludmilu (krásné to bylo), nakousla jsem knížku Na lovu (autorku ani jedné knihy neznám a nepamatuji si). Stihla jsem před deštěm zkontrolovat a řádně podrbat kocoura. Přesunula jsem taky hromadu věcí z exteráku na nově zřízené domácí diskové pole.
Do noci jsem četla knihu Na lovu.
V úterý byl státní svátek, den české státnosti, sv. Václav. Dopoledne jsem byla na mši svaté. Chtěla jsem si užít Svatováclavský chorál. Moc se mi to nepodařilo. Nevím proč, ale nevyznělo mi to tak majestátně jako vždy. Asi tím, že nejsou varhany. Nějak na ty elektrické to nezní tak krásně.
Dopoledne sem nakrmila kocoura a četla. Docela dost se to rozjíždí, ale stále víc mi to připomíná pohádku Kráska a zvíře. Uvidím na konci, jak to dopadne.
Odpoledne jsem si ještě chvíli četla a pak jsem usnula a spala až do kafe. Během toho nám v ulici překopli vodu, takže jsem se s vodou ocitla jak ve středověku. Naštěstí jsem nemusela na záchod na kompost. Venku je na to trochu zima.
Zbytek odpoledne jsem četla knihu Na lovu. Při večeři jsem knihu vyměnila na film Kráska a zvíře. Kniha a film jsou si podobné. Jen Kráska je trochu svéhlavější, odvážnější a bojovnější.
Do půl jedenácté jsem měla přečteno.
Ve středu dopoledne práce. Ulehčená dvěma hodinama volna. Dodělala jsem záložku do Záložkodeníku a stihla udělat i další ohledně Kněžny Ludmily. Ještě přemýšlím, jestli udělat záložku o knize Na lovu.
Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe, pokecaly jsme, zahrály hru a šli spokojeně domů. Doma jsem se vrhla na prošívanici (konečně, už bych ji mohla po dvou letech konečně dodělat, ne?).
Před devátou vypadala tak, jak jste mohli vidět v článku ze středy.
Taky mi došla nit, musela jsem si najít jinou. Aspoň trochu stejně silnou a pevnou.
Do noci jsem četla knihu Falešný polibek.
Ve čtvrtek byla špatná nálada. Často ji nemám takovou, že by částečně ovlivňovala práci. Poslední hodina hudebky mi náladu spravila. Pak to spadlo zase dolů. Kvůli takové blbosti. Dál rozebírat nebudu.
Odpoledne jsem měla nějak moc málo času. Po vyučování jsem si zahrála s kolegyní na flétny, violu a kytaru.
Dorazila mi taky vlna na kalhoty. Musela jsem ji hned vyzvednout. Krásná pruhovaná.
Po kafi jsem šla na hodinu do šermu. Byly malé turnaje. Jednou nebo možná dvakrát jsem souboj vyhrála. Pak už jsem jen prohrávala. Nevadí, trochu jsem se uklidnila. Škoda, že to není častěji.
Ze šermu jsem šla na zkoušku sboru. V sedm večer už jsem ale neviděla na noty a hlavně na slova.
Večer jsem se podívala na poslední díl polského Zaklínače. Krásně to skončilo. Užila jsem si celý seriál a vlastně si užívám i ty knihy.
V pátek dopoledne pět hodin práce. Přežila jsem. Ráno nálada na bodě mrazu, během vyučování jsem se dostala do nálady dobré.
Odpoledne jsem si dala kafe, šla na mši svatou a pak na zkoušku s orchestrem. Užívala jsem si to, i když to bylo dost vyčerpávající.
Stihla jsem si i vyzvednout druhou objednanou zásilku. Tentokrát dvě vlněné a dvě lněné látky. Docela se těším, až budu šít. Z vlny chci mít kapuci a ze lnu dvě tuniky. Jednu s dlouhým rukávem a druhou s krátkým. Jsem zvědavá, jak se mi to podaří.
Večer jsem si četla.
Taky mi to nedalo a nastříhala jsem si vlnu na kapuci. Po pravdě mě překvapilo, že ta vlna je docela tenká. Kapuce bude krásně červeno modrá.
V sobotu ráno byla mše svatá. Zpívala jsem. A taky mi bylo pěkně špatně. Nevím z čeho. Ale překonala jsem to.
Do oběda jsem pořád něco dělala. A oběd jsem pořádně nejedla. Nebylo mi nejlíp. Do odchodu do kaple jsem si četla. Pak jsem snědla dva vdolky, oblékla si dlouhou černou sukni a šla na zkoušku. Byla náročná. Náročnější než samotný hodinový koncert. Ten dopadl nejspíš dobře, protože jsem v tom nádherném románsko-gotickém prostředí zažila podruhé v životě potlesk ve stoje. Koncert byl pro mě zvláštní i v tom, že jsem hrála nebo zpívala každé číslo. Ani jedno jsem neodpočívala.
Po koncertě jsem šla "jen na chvilku" posedět. Zůstala jsem tam přes dvě hodiny. A pěkně jsem si pokecala s lidmi, se kterými moc často nemluvím. Stálo to za to.
Do noci jsem četla Falešný polibek.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem. Do oběda jsem nakrmila kocoura a pak jsem četla.
Po obědě jsem chvíli četla, skoro jsem u toho usnula. Pak jsem šla na požehnání a na návštěvu. Potřebovala jsem poradit s náboženstvím. Poseděli jsme, pokecali, zahráli si na klavír a jela jsem domů Byla jsem odvezena.
Doma jsem potom něco málo snědla a poslechla si záznam ze sobotního koncertu.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další říjnový týden roku 2021.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat