Tak Velikonoční neděle je tady. Je skoro za námi. A co se dělo ve Svatý týden?
V pondělí on-line hodina. Přežila jsem a byla jsem rychlá. Skončila jsem o pět minut dřív. Aspoň měly děti delší přestávku a dřív si daly svačinku.
Dopoledne jsem si ještě vyzvedla oběd, nakrmila kocoura a nakoupila pečivo. Kocour se překvapivě nechal pohladit. Za to jsem ho nechtěně a nerada několikrát vystrašila. Naštěstí se hned uklidnil a pokračoval v jídle.
Nezapomněla jsem si uvařit kafíčko do krásné misky.
Do oběda jsem zase nakupovala knížky. E-knížky na akci 2+1 zdarma.
Odpoledne jsem přepisovala Ari. Přepsala jsem toho docela dost. Taky jsem přečetla další krátkou povídku. Ta byla tentokrát dost divná. Ale každopádně jsem ji zařadila do přečtených knih. Byla to zajímavá zkušenost.
Odpoledne jsem si nezapomněla dát kafe a k tomu buchtu. Bábovku ze soboty. Po kafi jsem měla krásný nakopávající motivační telefonát s kolegou z teologie. Možná přece jen ještě zabojuju. Takové povzbuzení jsem potřebovala.
Večer jsem po všech modlitbách sedla k počítači a otevřela po dlouhé době svou diplomovou práci, začala jsem zpracovávat obrazové přílohy, zjistila, co mi chybí vyfotit a napsala si seznam.
Do noci jsem četla a luštila sudoku.
V úterý dopoledne opět známý kolotoč. Hodina, obchod, krmení, oběd. Tentokrát jsem mezi to nacpala i poštu. Došel mi balíček od Dobrovského knihy.
U kafe jsem si přečetla jeden naprosto dokonalý krásný článek o Karlu Mayi (teď doufám, že jsem to napsala správně. Češtináři nečtěte). Přidávám odkaz. A taky fotku kafe.
Tohle je příprava.
Kafe již je nachystáno k vypití.
A je dopito. Mňam, bylo moc dobré.
A co mi vlastně došlo v balíčku? Viz článek ze dne.
Odpoledne jsem přepisovala Ari, něco málo si uklidila, abych uvolnila místo, podepsala jsem si nepodepsané knížky a našla jeden starý projekt s názvem Moje velká kniha štěstí. Přečetla jsem si ji. Nezapomněla jsem si dát kafe a zákusek. A potom jsem šla zkontrolovat kocoura. Možná jsem to měla obrátit. Je vidět, že je to lovec. Měl na dvoře ulovenou myšku. Konec. Víc to rozebírat nebudu. Je mi z toho špatně. A ne, fotku jsem opravdu neudělala.
Před večeří jsem chvíli malovala kamínky a u toho jsem poslouchala Pána prstenů Dvě věže. Vyzkoušela jsem i nové barvy. Zlatou a stříbrnou. Stříbrná má lepší krycí vlastnosti (přemýšlela jsem, jak to napsat). A vypadá na kamínku lépe. (Jen osobní názor, stříbrná se mi totiž obecně líbí víc než zlatá.)
Večer jsem koukla na další díl Stargate. Chvíli jsem tak psala, a do noci jsem si četla Paoliniho. Druhý díl Spát v moři hvězd. Nabírá to grády.
Ve středu poslední on-line hodina týdne. Děti měly i méně práce. Jen napsat stránku v písance a potom malovat u mého čtení. Četla jsem jim z knihy Tradiční český rok. Nádherná a poučná kniha.
Po hodině jsem musela udělat nutnou administrativu, dojít do obchodu, nakrmit kocoura a vyzvednout oběd.
Obědvala jsem venku z dřevěného nádobí. Napsala jsem o tom i článek.
Odpoledne jsem si zahrála na violu a na flétny (konečně se mi chtělo a měla jsem čas) a zašermovala si. Stihla jsem zkontrolovat i kocoura, naštěstí pro mě neměl žádné překvapení v podobě nové mrtvolky.
Večer jsem koukla na jeden díl Stargate a do noci četla, prvně List od Nimrala a pak Paoliniho.
Ve čtvrtek jsem spala déle, než obvykle. Do osmi. Chvíli jsem se koukala na televizi, šla nakoupit a nakrmit kocoura. Chvíli jsem přepisovala Ari, udělala si záložky do Záložkodeníku. Včera jsem totiž začala číst a vlastně i dočetla List od Nimrala. Dlouho mi moje nová knížka nevydržela. Jen pár hodin.. Však měla jen 128 stran, což pro mě není moc.
Bohužel ani letos jsem nejela na Missu Chrismatis. Nebyla veřejná. A jelikož nemám moc ráda on-line přenosy mší svatých, tak jsem se ani nedívala. Místo toho jsem psala. A dala i kafe.
Trochu jsem si zašermovala a rozjímala. Odpoledne jsem odnesla vyřazené oblečení na charitu (do kontejneru) a vyzvedla si zásilku. Došel mi obal na knihu s držákem na tužku, další inkoust, čajík a kniha Písně ze Středozemě.
Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. A moc se mi nedařilo. Měla jsem zase nějakou divnou náladu. Celkově byla nálada taková divná, nervózní, chaotická.
V pátek jsem dodržela své předsevzetí, že nezapnu počítač. Odpoledne jsem šla na Velkopáteční obřady. Zpívala jsem a to jsem zpívat neměla. Ale nevadilo mi to.
Do večera jsem četla a celkově jsem přečetla čtyři knížky. Hodně tenké. Tři byly od Bruna Ferrera a ta čtvrtá od Marka Váchy. Do noci jsem zkoumala čtečku, hrála na ní karty, luštila sudoku a mohla jsem i něco nakreslit. Samozřejmě jsem ji užívala i v její primární funkci, ke čtení knih.
V sobotu jsem dlouho spala. Dopoledne jsem i nakrmila kocoura a četla Paoliniho. Odpoledne jsem pokračovala, dala jsem i taky koupel a kafe. Po kafi jsem se vrhla na barvení vajíček a znovu se začetla do Paoliniho.
Večer jsem šla na vigilii. Po dvou letech. Těšila jsem se, byla jsem si jistá, že všechno bude nádherné. Bylo. Až na můj kopanec v litaniích. No jo, věřila jsem si asi až moc, a dostala jsem poučení. Vždycky se může něco podělat. Murphy. Potěšil mě ale Římský kánon se všemi vsuvkami. Nádhera. Jen na konci se mi chtěla plakat. Buď proto, že jsem to zkazila, nebo taky proto, že ta nádhera končí. Spíš bych řekla, že to první. Nádheru z vigilie jsem si odnesla v srdci.
K večeři jsem měla kousek kapra. Byl moc dobrý, trochu mi spravil náladu po tom.
Do noci jsem četla. Dočetla jsem hlavní část Paoliniho. Teď mi zbývají dodatky.
V neděli jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem. Celkem to šlo, jen už jsem měla problém to pořádně vydýchat.
Po mši jsem šla krmit a našla jsem další myšku. Naštěstí nebyla tak dorasovaná, jako posledně. Jako moje první myška po několika letech.
Odpoledne jsem si chvíli četla. Dočetla jsem Dodatky Paoliniho a vrhla se na další knihu s názvem Most do země Terabithia. Ano, film jsem viděla několikrát. Jsem tedy zvědavá na jeho knižní předlohu. Nebo to bylo obráceně? Mě je to jedno. Do večera jsem to přečetla. Měla jen 119 stran.
Odpoledne ještě před kafem jsem byla na požehnání. Tentokrát to bylo trochu kratší. A doufám, že se v tom bude pokračovat i době Velikonoční. Nějak se mi to zalíbilo.
Po kontrole kocoura a kafi s dortíkem jsem se opět vrhla na čtení a taky na psaní. Měla jsem totiž na kůru u varhan takovou myšlenku. Zapisovala jsem si ji až doma a možná se částečně ztratila v nenávratnu. Škoda. Musím se asi naučit si nic nedělat z divných pohledů lidí, když vytáhnu deník a píšu. Možná mě nebaví odpovídat na otázky lidí, kteří nemají pořádného koníčka a neustále řeší všechny okolo.
A to bude pro dnešek asi všechno. Krásný velikonoční oktáv a celý týden roku 2021.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat