Třetí adventní týden je za námi. Nastává blízká příprava na Vánoce. Vlastně už je od čtvrtka. A co se dělo?
V pondělí brzy ráno (jak pro koho) jsem byla na mši svaté. Opět jen při svíčkách a zpívaly se u toho roráty. A to důkladně. Většinu z nich neznám. Asi proto, že se u nás moc nezpívají. Potom jsem utíkala do práce a zvládla jsem čtyři hodiny. Posledních deset minut jsem dětem četla Harryho Pottera. Překvapivě byly ticho a poslouchaly. Pak už jsme museli na oběd.
Odpoledne jsem si trochu zašermovala, zahrála na příčku a housle, a zakončila to violou. Taky jsem po dlouhé době malovala kamínky. Ten s lucernou se mi moc nedaří dokončit. Prvně byl moc světlý, potom zase moc tmavý.... Tak já nevím, co s tím. Na další kamínek budu malovat úplněk, jak jsem si kdysi dávno nakreslila do sešitu a je zařazený mezi ilustrace k Ari, ve zmenšené podobě. Jsem zvědavá, jestli aspoň ten se mi podaří. Ale silně o tom začínám pochybovat. Na poslední nachystaný kamínek jsem si obkreslila hvězdu. Snad aspoň ten dopadne podle mých představ, ale.... Znám se. Všechno pokazím.
Odpoledne jsem prokládala četbou Hraničářova učně, šálkem kávy a odpočinkem. Přece jen vstávat v pět je trochu moc. Ale vstávala jsem i dřív. Třeba v jednu...
V podvečer po kávě jsem se vrhla na pečení. Upekla jsem mocca a išelské. Teď je ještě naplnit a uložit do krabice. K pečení mi zbývá ještě oplatkové a perníčky. Po pravdě se mi moc nechce.
Večer jsem zkusila vyrobit dárkovou taštičku. Moc se mi nepovedla. Ale asi to zkusím ještě jednou. Potřebuju jich šest. Nejlépe stejných. Zbytek večera jsem četla.
V úterý dopoledne práce. Rychle utekla i přes to, že jsem učila pět hodin. Potom jsem šla s kolegyní na kafe a nakonec jsem se chystala na první prosincový šerm. Docela jsem si to užila, i když byl tzv. bojový. Ten nemám moc ráda. Většinou dostanu po hlavě mezi prvními a pak se jen dívám. Naštěstí byla i scénika. Aspoň chvíli.
Večer jsem hledala nějaké krásné vikingské šaty. Přes Pinterest. Jsou tam opravdu skvosty. Jen umět natolik šít a ušít si je. Bohužel zjišťuji, že jsem na něco takového dost levá. Většinou to nedopadne moc dobře a jsem líná potom párat. To je hrozná otrava. Vybrala jsem si taky barvu látky. Jen to nezapomenout. Zbytek večera jsem si četla.
Ve středu dopoledne opět práce. Radostná a rychlá. Nemůžu si stěžovat. A měli jsme hudebku. Nezpívali jsme si, ale zahrála jsem několik koled a děti hádaly. Něco znaly, něco ne. Po úterním šermu mě začaly bolet svaly. Hlavně levá ruka. Naštěstí mě to ve hře na violu neomezilo.
Odpoledne jsem vyžehlila roušky a upekla perníky. Těsto bylo nachystané z úterka, takže na mě zbylo jen vyválet, vykrájet a strčit do trouby. Samozřejmě hlídat, aby nebyly s "čokoládou". Dopadlo to dobře.
Doučko jsem neměla. Nevím, proč. Tak jsem se vrhla na kreslení kamínků. Snad už jsem dva dokončila. Možná ještě udělám nějaké další detaily. Uvidím. Na jednom je lucerna jako z Narnie, na druhém je hvězda a na třetím měsíc v úplňku. Pochlubím se fotkama. Možná.
Večer jsem nevynechala poslední díl Četnických humoresek. Krásný poslední díl.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Rychlá, radostná a klidná. Děti se chtějí učit. Poslední dvě hodiny jsem jim dala výtvarku. U toho jsem jim četla zase kousek Harryho Pottera. Odpoledne jsem balila dárky. Jak kolegyním tak i něco málo dětem. Zabalila jsem s bráchou i dárky pro rodiče. Dokončila jsem poslední detaily na kamínkách a brzy půjdou z domu. Jen co se půjdu někdy projít.
Kamínek s PFkem.
Kamínek Lucerna a lá Narnie.
Měsíc v úplňku.
Večer jsem poslouchala hudbu a pokusila se po delší době číst. Tento týden se mi to nějak nedaří. To čtení. Ani před vyučováním, ani odpoledne. Proto čtu desátou knihu Hraničářova učně už-nevím-kolikátý den.
O půl deváté jsem dočetla desátou knihu Hraničářova učně. Konečně. Hned jsem nakousla jedenáctou knihu.
V pátek dopoledne poslední práce tohoto roku. Snad jen kalendářního. S dětmi jsem si užila besídku. Předaly si dárky, koukaly na Harryho Pottera a pojídaly cukroví. Dala jsem dárky a taky něco málo dostala. Nejvíc mě asi potěšily housličky z keramiky s nádhernou zimní malbou. Pochlubím se fotkou.
No nejsou nádherné?
Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a šla na mši svatou. Po mši jsem šla naposledy v letošním roce do orchestru. Krásně jsem si zahrála. Večer brácha našel nějaké diskety a jedna byla i moje. Na ní byl totiž nápis v Tengwaru. Neodolala jsem a začala překládat. Dokázala jsem přeložit jen jedno slovo. Nad druhým stále přemýšlím.
S bráchou jsem taky vybarvila jeden betlémek. Poskládala jsem ho a vystavila pod stromeček. Do večera jsem si četla.
V sobotu dopoledne jsem uklízela a četla. Nějak rychle to dopoledne uteklo. Možná taky proto, že jsem vstávala až kolem deváté hodiny. Klasika. Odpoledne jsem si četla, pekla, dala si kafe a odpočívala. Taky jsem chvíli poslouchala koledy a jako vždy jsem měla sevřené hrdlo a nemohla jsem skoro normálně mluvit. Nevím proč, ale mám to tak vždycky. Asi začínám senilnět.
Večer před osmou hodinou jsem dočetla jedenáctou knihu Hraničářova učně. Stačily mi na to dva dny. Úspěch. Hned jsem se vrhla na dvanáctou knihu.
Večer jsem se dívala na koncert České televize.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Zjistila jsem potěšující zprávu. Na půlnoční se zpívá. Ale beze mě. To už byla trochu horší zpráva. A moc se mi nelíbila. Já budu zpívat až na Štěpána. Snad. Dopoledne jsem koukala na video s koňmi a odpočívala.
Odpoledne jsem si četla Hraničářova učně. Dokončila jsem taky s mamkou nějaké druhy cukroví. Nezapomněla jsem na kafe a telefonát k příbuzným. Nezapomněla jsem se dívat na poslední adventní koncert České televize.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný poslední předvánoční týden roku 2020. Během týdne se snad ozvu. A nehoňte se. Nestojí to za to. Radši si užívejte společné chvíle, i když v některých případech to bude jen on-line.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat