Dnes jsem při mši svaté zažila něco neobvyklého.
Nejsem si jistá, jestli to dovedu správně popsat. Prožívala jsem liturgii nějak zvláštně. Pozdrav, vyznání viny, Kyrie, čtení, žalm, evangelium... Všechno jsem vnímala. Často se mi stává, že mám i jiné myšlenky. Většinou na to, proč se čte dané čtení. Dnes to tak nebylo.
Následovalo pozdvihování, preface a eucharistická modlitba. A právě během ní jsem si uvědomila, že jsem proměňování prožívala jinak, než normálně. Uvědomila jsem si to při Tajemství víry. Bylo to pro mě velmi zvláštní, neobvyklé a krásné.
Bohužel se to nedá popsat slovy. Zbytek eucharistické modlitby (Římského kánonu) jsem nad tím přemýšlela.
Velmi zvláštní. Ten pocit totiž nezačal mší svatou, ale už před ní, při adoraci, při modlitbě hodinek.
Vaše duchovně povznesená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat