První adventní neděle je skoro za námi. Vánoce a konec roku se nezadržitelně blíží. A co se dělo poslední týden liturgického roku?
V pondělí dopoledne práce. A taky pěkná bolest břicha a nevolnost. V práci se mi ulevilo a bolest jsem nevnímala. Až odešly děti, bylo hůř. Odpoledne jsem šla nakupovat. Jako naschvál do všech obchodů. Před masnou jsem chvíli čekala. Pak už to šlo rychle. Pak jsem si četla Hraničářova učně a dočetla ho. Hned jsem otevřela další díl. Během odpoledne jsem začala snad i zdárně dokončovat dva kamínky. Do večera jsem četla Hraničářova učně. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Ale asi dlouho ne.
V úterý dopoledne práce. Delší než v pondělí. Ale zvládla jsem to. Všichni jsme to zvládli. Odpoledne honem rychle nakoupit, uvařit kafe, chvíli kreslit a šermovat a nakonec žehlit. Zapomněla jsem na pračku. Ještě ta mě čekala a prádlo následně pověsit. Sedla jsem si až skoro ve tři čtvrtě na pět, abych si mohla číst. Při šermu jsem si udělala nějaké fotky strom ověšených omrzlými pavučinami. Jako by na sobě měly vánoční řetězy. Bylo to krásné. Do večera jsem si četla.
Ve středu práce. Krásná a překvapivě klidná a rychlá. Odpoledne rychle nakoupit, zadat úkoly pro chybějící a vyzvednout balíček na poštu a hurá na chvojky do vedlejšího města. To všechno jsem zvládla do dvou hodin. Měla jsem tedy ještě čas si jít zašermovat. Po kafi jsem chvíli pracovala. Potřebovala jsem něco oskenovat a následně si to poslat na email.
V balíčku z pošty jsem měla krásné věci. Kožený obal na knihu. Nádherná práce. Taky malý kožený sešit s listy z ručního papíru. A poslední věcí byly tři barvy kaligrafického inkoustu. Modrý, červený a zlatý. Doma už jsem měla dva, barvu sepia a stříbrný. Obě jsou dokonalé. Jsem teď zvědavá na ty další, ale věřím, že budou stát za to.
Večer jsem byla na mši svaté. Pocity jsem popsala v článku ve středu. Cestou domů jsem utrousila jeden malovaný kamínek a vyfotila strom před školou, který se krásně rozsvítil. Večer jsem nezapomněla na Četnické humoresky.
Ve čtvrtek dopoledne práce. Něco málo jsem zapomněla doma naskenovat, tak jsem musela fotit. Práce utekla rychle. Mám pocit, že jsem se nestihla ani nadechnout a už bylo odpoledne. Po obědě jsem došla nakoupit, zahrála si na flétny (no konečně Vani...), zašermovala si a dala si kafe. Po kafi jsem teprve začala dělat adventní věnce. Čekaly na mě tři. Na stůl, na hrob a do školy. Letos mě to ani moc nebavilo, ale nakonec jsem je zvládla. Brala jsem to tak, že v jednoduchosti je krása. Nic moc jsem ke čtyřem svícím nepřidávala. Jen malé ozdoby.
Do večera jsem dočetla Hraničářova učně, První roky Bitva na Hackhamské pláni. Začala jsem rovnou číst první díl Hraničářova učně. Radši si to zopakuju, abych věděla, o čem to je.
V pátek opět práce. Krásná, rychlá, pohodová. Odpoledne jsem si dala s mamkou kafe a šla na mši svatou. Zakryla jsem konečně růže větvemi, aby mi nezmrzly.
Po mši svaté jsem si zase četla. Večer jsem nezapomněla na Četnické humoresky. Bohužel už jsou to jedny z posledních dílů.
V sobotu jsem spala do tři čtvrtě na devět. Dopoledne jsem umyla okno a vyžehlila dnes nepostradatelný módní doplněk s názvem rouška. Do oběda jsem si četla. Krátce po obědě jsem dočetla Hraničářova učně, první knihu. Hned jsem si našla druhý díl a vesele pokračovala v četbě.
Potom se peklo. Prvně jetele, ty jsem s mamkou stihla do kafe, po kafi se pokračovalo kokoskama a chlebíčkem.
Po večeři jsem hledala druhé nátepníky. Musela jsem prohrabat celou skříň, abych je našla. Zapadly až dozadu a dolů. Našla jsem s tam i druhé štuplny. Do večera jsem četla.
V neděli jsem byla na mši svaté. Žehnaly se adventní věnce. Měla jsem dva. Jeden zůstal na hřbitově, druhý je doma na stole. Dopoledne jsem ještě vykrájela těsto na zázvorky a odpoledne je upekla. Pečení na Vánoce je v plném proudu. Potom jsem zalehla do postele a četla. Po kafi bylo on-line posezení s příbuznými. A pak jsem poslouchala koledy z městského rozhlasu. Je trochu škoda, že mě letos nečeká ten předvánoční koncertní kolotoč.
V týdnu jsem měla krásnou myšlenku. Ve třídě mám málo dětí. Jen 14. Vzpomněla jsem si na knihu Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky. Tam bylo třináct trpaslíků a hobit Bilbo. Celkem čtrnáct malých, ale velmi důležitých postav. No a pak ještě Gandalf. Snad už to někomu došlo.
Zkusila jsem si vypsat všechny trpaslíky, jestli si je pamatuju. Zapomněla jsem na dva. Na Balina a Dvalina. Dalšími dvěma jmény jsem s nebyla jistá. Takže jsem si vzpomněla na devět jmen trpaslíků z knihy Hobit. Není to se mnou až tak špatné, ne?
A to bude pro první neděli adventní asi všechno. Krásné prožití této adventní doby a celý další týden roku 2020.
Nakonec se chlubím fotkou adventního věnce. Už krásně hoří jedna svíčka.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat