A je po prázdninách. A co se dělo celý prázdninový týden? Kromě toho, že "prázdniny" vlastně pokračují, protože školy jsou zavřené.
V pondělí jsem spinkala do půl osmé. Pak jsem si jednou posunula budík. No a? Vždyť nikam nespěchám. Jen nakoupit do obchodu a pak odpočívat. Zkontrolovala jsem pracovní email, zkontrolovala jsem úkoly a popřála krásné prázdniny. Dopoledne jsem sledovala film Dračí srdce. Následovala Stargate a oběd. Odpoledne jsem si na chvíli zahrála na flétny a na housle a violu. Zkusila jsem se naučit zahrát jednu melodii z filmu Vinnetou.
Ta melodie, kterou jsem se chtěla naučit hrát začíná až po minutě videa. No, na flétnu se mi to moc nedařilo, ale na housle už ano. Teď to napsat do not a zahrát na příčku. Protože tak je to v originále (pokud dobře slyším a nejsem hluchá, nebo je to Panova flétna, to je taky možnost).
Odpoledne jsem poslouchala hudbu (soundtrack z Vinnetoua) a hrála na mobilu Sandballs. Jsem hrozná. Všechny knížky z knihovny jsem přečetla. Asi začnu psát.
Večer jsem chvíli psala. Ne Ari, ale něco nového, co jsem ještě nezkoušela. Pracovně nazváno Indiánka. Uvidíme, co z toho vznikne. Zjistila jsem, že je pro mě těžké vymýšlet neznámá jména, k tomu významy a ještě jazyk. Povídku jsem v pondělí večer dokončila. I když se mi moc nelíbí, tak ji asi zveřejním. Nějak mě to psaní nešlo. Což mi v poslední době nejde vůbec. Večer jsem taky koukala (konečně) na film Zlatý kompas. A skončilo to tak nějak otevřeně. Je druhý díl, prosím?
V úterý budíček v sedm, ale po rozlepení očí jsem ho posunula na půl osmou. V sedm jsem nebyla schopná vstát. O půl hodiny později to bylo lepší. Došla jsem nakoupit, zahrála jsem si na flétny a vytáhla jsem meč. Trochu poprchávalo, tak jsem musela čistit a konzervovat. Po dlouhé době.
Do poledne jsem přepisovala Indiánku - jmenuje se Okala, do sešitu, protože tam jsem začala, tak jsem ji tam chtěla mít celou. Po obědě jsem se prošla do drogerie a následně i do zásilkovny. Na dvakrát. Myslela jsem, že to dojde až ve čtvrtek, ale sotva jsem došla domů z drogerie, přišla mi sms, že mám zásilku připravenou k vyzvednutí. Takže podruhé. Aspoň jsem se pořádně prošla. Po návratu jsem dokoukala na díl Stargate a dala si s rodiči kafe. Ráno jsem k tomu koupila i nugátové kroasany (omluvte mě, nevím, jak se to píše). Taky jsem začala silně uvažovat, že si koupím čtečku knih. Tak jsem brouzdala na Alze a četla recenze a parametry a tak.
Na internetu jsem našla knihu o životě Pierra Brice. Hned jsem ji začala číst.
Ve středu dopoledne jsem spala, četla a odpočívala. Odpoledne jsem si vyšla na krátkou procházku na Starou horu. Potkala jsem tam dvě rodiny. To se taky dalo čekat, protože venku bylo krásně. Ranní mlha se rozplynula a celé odpoledne krásně svítilo sluníčko. Na poli jsem vyhrábla tři kameny, na které budu chtít malovat. Jsem zvědavá, jestli to fakt udělám. Po kafi jsem sedla ke knize Vinnetou a já a po skončení filmu Poklad na Stříbrném jezeře jsem ji dočetla. Taky jsem včera večer začala číst knihu Lovec věna. Začínalo to hezky. Po dočtení knihy od Pierra Brice jsem pokračovala v Lovci. Napsala to jedna známá. Četla jsem až do tři čtvrtě na jedenáct. Malá výhoda e-knihy.
Ve čtvrtek dopoledne jsem Lovce věna dočetla. Bylo to parádní. Co stránka, co nečekaný zvrat. Doufám, že se mi do rukou dostanou i další knížky od té autorky. Styl má skvělý, čtivý, živý a poutavý. Na jejích stránkách jsem si pak přečetla úryvky dalších knih.
Následně jsem si dala kafe a vzala do ruky knihu In Sinu Jesu. Dlouho jsem ji v ruce neměla. Musela jsem to napravit. Do večera jsem tedy četla. Většinou.
U večeře jsem se dívala na díl Stargate s názvem Jepičí život. Potom jsem opět četla. Chvíli. Taky jsem začala přemýšlet, co nakreslím na kamínky. A následně, jestli se mi povedou, kam je uložím k nalezení. Uvidíme.
Stále jsem se nemohla zbavit příjemného pocitu z přečtení Lovce věna, tak jsem musela něco sepsat na blog. Je to nic moc článek, ale aspoň jsem ten pocit ze sebe trochu dostala.
V pátek jsem četla. Většinu dne. Přečetla jsem Třemi díly světa od Karla Maye a pokračovala knihou Josie a Colt od Katherine Luka. Nezapomněla jsem ani na kafe.
Knihu Josie a Colt jsem dočetla v sobotu před polednem. Navázala jsem další knihou Karla Maye Třemi díly světa. Tentokrát jsem se z Istambulu dostala do Egypta.
Nezapomněla jsem ani na kafe. Do večera a do noci jsem si četla. Bohužel jsem nedočetla. Zbývalo mi nějakých dvacet stran. To je hrozné. Večer jsem se dívala na přenos mše ze Zlína. Nějak mi to nechtělo ze začátku fungovat, tak jsem neviděla a nevnímala prvních asi deset minut.
No jo. V neděli jsem vstávala jako na mši. Mše ovšem nebyla. Ale do kostela před Nejsvětější svátost jsem se dostala. Aspoň malá útěcha. Pomodlila jsem se křížovou cestu a litanie ke všem svatým. Takové trochu jiné, než z klasického kancionálu. Mám totiž doma Cyrilometodějský kancionál. Tam je obsažena i krátká křížová cesta, kterou se modlím. A jelikož jsem nechala doma kancionál nový, tak jsem se pomodlila litanie z toho staršího. Nezapomněla jsem navštívit babičku a dědu. Zapálila jsem jim svíčky a pomodlila se desátek. Domů jsem přišla trochu víc špinavá než obvykle.
Dopoledne jsem četla, koukla na Cirkus Humberto, po obědě jsem četla nejen Třemi díly světa, ale také In Sinu Jesu. Nezapomněla jsem ani na kafe a posezení s rodiči.
Podvečer jsem si přečetla povzbudivé texty na farních stránkách a poslechla si slovo otce biskupa Vojtěcha.
A to bude pro dnešní první listopadovou neděli všechno. Krásný další listopadový týden roku 2020. Jděte do přírody, zhluboka dýchejte a užívejte si podzimu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat