Další neděle je tady a s ní malé ohlédnutí. Slavnost Ježíše Krista Krále. Poslední neděle liturgického roku. Co se vlastně dělo?
V pondělí práce z domu. Zadala jsem úkoly a odešla učit on-line. Naposledy. Doufám, že už budu učit "naživo" ve třídě a se všemi dětmi.
Odpoledne jsem nakreslila jeden kamínek. Vypadá, jako by ho kreslilo pětileté dítě. Nejde mi to. Ale určitě ho někam umístím. Vyfocený je. Taky jsem četla knihu od Karla Maye Supové Mexika. A u toho jsem poslouchala hudbu Martina Böttchera.
Dokonalá, úžasná, přesně vystihující hudba klasických mayovek. V noci, o půl dvanácté, jsem dočetla Supové Mexika první díl. Hned jsem navázala dalším dílem. Tam mě trochu překvapilo číslo s počtem stránek. Zjistila jsem však, že se rozdíl mezi číslem konečným a číslem přečteným zmenšuje velmi pomalu. Jednou za tři až čtyři přečtené stránky.
V četbě jsem pokračovala v úterý ráno. Jelikož byl svátek, tak jsem úkoly nezadávala. Odpoledne jsem opět zalehla do postele s čtečkou a Supy Mexika. Četla jsem jen do desíti.
Ve středu do práce. Hurá. Vstávala jsem v šest. Práce strašně rychle utekla. Děti byly hodné a krásně pracovaly. Byla to radost. Konečně. Po předání dětí do družiny jsem se šla najíst. Odpoledne jsem nakoupila a vyzvedla si balíček na poště. Došly mi první, vlastně už druhé vánoční dárky. Teď jde o to, jestli je budu moci předat. Snad ano. Jedna část balíčku však byla pro mě. Byl to nový liturgický kalendář. Ten stávající za pár dní přestane platit.
Jinak jsem si odpoledne zašermovala, zjistila za zahradou nějaký ruch. Kolem třetí hodiny jsem si dala kafe a četla si. Podařilo se mi čtečku vybít na 8 procent. V podvečer jsem si vyzkoušena doučování přes facebook. Zajímavá zkušenost. Asi jako s on-line hodinou se 14 dětmi.
Ve čtvrtek dopoledne práce s dětmi. Byly moc hodné a pracovité. Neměla jsem s nimi žádný problém, což mě těší. Odpoledne jsem si dala s kolegyní kafe a zákusek. Pěkně v soukromí. Následně jsem se věnovala četbě. Už mi to chybělo.
V pátek opět práce. Už byla trochu divočejší, ale ve zdraví jsem to přežila. Odpoledne, jelikož svítilo sluníčko, tak jsem vytáhla meč a šla si zašermovat. Hurá. Doufám, že to nebylo naposledy. Pak jsem se začetla do Supů Mexika III. Snad už se dočkám konce. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Večer nesměly chybět Četnické humoresky.
V sobotu jsem spala až do devíti. Konečně. Dopoledne jsem umyla v pokoji okno a utřela prach z poliček a vysála z knih. Odpoledne jsem se s mamkou rozdělila o další dvě okna. Zbytek se bude dělat během týdne. Snad. Odpoledne jsem taky dočetla Supy Mexika. Skončilo to moc dobře. Dědictví se dostalo do rukou právoplatným dědicům. Ještě aby ne, když se o to zasloužil Old Shatterhand a Vinnetou. Hned na to jsem otevřela v čtečce knihu Hraničářův učeň, První roky. Jsem na to zvědavá. Od Johna Flanagana jsem přečetla již dvanáct dílů Hraničářova učně. Teď má vyjít díl patnáctý. Takže mě zbývá přečíst dva díly Prvních roků a pak dva díly na konci. Do večera jsem četla. Co jiného taky že?
V neděli jsem ráno byla na mši svaté. Nehrálo se, nezpívalo, jen se mluvilo a recitovalo. Jako v hodině hudebky. To je hrozný. Zpěv k liturgii patří od Druhého vatikánského koncilu. A byl Římský kánon. Děkuji.
Dopoledne jsem pomohla v kuchyni a odpoledne jsem si četla. Až do kafe. Prvně knihu In Sinu Jesu, potom Hraničářova učně. Do večera asi budu číst. Jako včera.
A to bude pro dnešek asi všechno. Máme za sebou poslední neděli liturgického roku. Zítra do práce a přežít celý týden.
Krásný další listopadový týden roku 2020. Už se nezadržitelně ten konec roku blíží.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat