Další neděle je tady. První srpnová. A co se dělo celý minulý týden?
V pondělí jsem vyrazila do Třeboně, kde jsem si dala výborné kapří hranolky v restauraci Šupina (určitě tam někdy zajděte, vaří tam skvěle).
Rybník Svět
Potom jsem se podívala na zámek a odpoledne směřovala dál do Kašperských Hor. Ubytovala jsem se a prošla se po okolí hotelu.
Kostel sv. Markéty v Kašperských Horách
V úterý už to bylo poněkud akčnější. Vyrazila jsem pěšky do kopce na nedaleký rad Kašperk. Už jsem tam byla tak před pěti lety. Nic se tam nezměnilo. Jen ta cesta byla jiná než tenkrát. Tehdy jsem tam jela autem a pěšky šla jen kousek. Teď jsem šla pěšky z Kašperských Hor do kopce. Byly to asi jen tři kilometry, ale většina cesty do kopce. A vedro všude kolem. No, zvládla jsem to.
Hrad Kašperk, nejvýše položený hrad v České republice
Odpoledne jsem se krátce prošla po náměstí a okolí a zapadla do hotelového bazénu.
Ve středu výlet do nedalekého Srní za vlky. Překvapivě jsem i nějakého vlka viděla. Úspěch. Zvířata před mým objektivem většinou utíkají. Tady se krásně vystavovala.
Vlci v Srní
Oběd jsem si dala v Srní. Pak jsme vyrazili na Kvildu. Tam bylo také návštěvnické centrum zaměřené na rysa a jeleny. Ani jedno jsem ovšem neviděla. Na Kvildě jsem si dala kafe. Myslela jsem, že si zajdu i pramenu Vltavy, ale nešla jsem. Z Kvildy jsem jela na Jezerní slať. Velmi krásný kus přírody.
Jezerní slať
Pak jsem se s drobnou nevolností vrátila do Kašperek (to ty zatáčky). Večer jsem do bazénu nešla (žaludek).
Ve čtvrtek jsem vyrazila na Čeňkovu pilu a pak dál do Železné Rudy a na Špičák. Od Čeňkovy pily to už byl jen kousek k soutoku Vydry a Křemelné.
Soutok Vydry a Křemelné
Na Špičáku se stalo něco, co mě naplnilo velkou radostí. Původně jsem to chtěla vzdát, ale připomněla jsem si Slavkovský štít. Tam jsem to tenkrát vzdala. Měla jsem namířeno na Čertovo jezero. Cesta nezačala moc dobře. Hned na začátku jsem odbočila na špatnou cestu a trochu se prošla kolem Špičáku. Nakonec jsem ale tu správnou cestu našla a chtěla to vzdát. Pak se ozvalo svědomí a já si řekla, že to dám. Otočila jsem se a vyrazila po žluté naučné na druhou stranu. A já to zvládla. Došla jsem na Čertovo jezero asi za deset minut od otočení. Bylo krásné. Jako Plitvice.
Musela jsem si prostě namočit aspoň nohy. Plavky jsem nechala na hotelu.
Čertovo jezero
Za dalších dvacet minut jsem byla dole na obědě. Nakonec jsem se rozhodla, že si vyjedu lanovkou na Špičák a vylezu na rozhlednu. Při obědě jsem se zapovídala s majitelem jídelny, doporučil mi, že si mám na ten Špičák vyjet a odtud je to k jezerům kousek. K Černému jezeru jsem se nedostala. Bylo moc horko. Na Špičáku jsem si dala kafe a jela zase dolů.
Špičák - rozhledna
Ze Špičáku jsem jela na hotel a vykoupat se do bazénu.
V pátek jsem vyrazila k Boubínskému pralesu. Tentokrát jsem nezačínala pěší trasu v Kubově Huti, ale v Zátoni. A bylo to lepší a kratší k Boubínskému jezírku.
Boubínské jezírko
Velmi mě zaujala přeslička. Viděla jsem ji už dřív, ale tady byla naprosto dokonalá.
Přeslička v Boubínském jezírku.
A kolik motýlů tam všude kolem lítalo. Ráj na zemi.
Potom jsem si dala oběd v Idině penzionu a jela zpátky do Kašperek do muzea Šumavska.
V muzeu byla spousta krásných věcí. Měli tam starou pětistrunnou violu (na moje čtyři prsty měla moc strun) a taky skleněné housle. Bez strun.
Stará viola
Skleněné housle. Údajně na ně hrál virtuóz Jan Kubelík.
Škoda, mohla jsem si zahrát. Také tam měly vycpaná zvířata, která na Šumavě žijí, nebo žila.Den jsem zakončila na kafi a potom v hotelovém bazénu.
Na kafe jsem se stavila v pražírně kávy. Objednala jsem si kafe z džezvy. Dvakrát za týden (ještě jsem tam byla v úterý). Kafe bylo nejlepší na světě a stylově podávané.
Káva z džezvy.
Hotelový bazén.
A prošla jsem se na pouti.
V sobotu jsem dobalila poslední věci do kufru a hurá do Českého Krumlova. Cesta byla dlouhá a před Krumlovem ještě delší. Stála jsem v koloně. Ale zato město bylo skoro liduprázdné. Pamatuji si je, když jsem se musela doslova prodírat davy turistů. Letos to bylo na pohodu. Oběd jsem si dala na břehu Vltavy (kafe vlastně taky). Odpoledne jsem se vyšplhala do zámecké zahrady. Cestou k zámku jsem si vyfotila hrající si medvědy. Pěkně se rochnili v jezírku.
Medvědi v Českém Krumlově.
Cesta byla celkem v pohodě. Pěkně plynulá, bez komplikací. Jedinou komplikací se stala potřeba záchoda. Naštěstí jen jednou v Kunžaku.
V neděli už žádné vzrůšo nebylo. Mše svatá, dopolední vaření (dělala jsem salát) a odpolední odpočinek.
Celý týden jsem si užívala, jak jen to šlo. Teď už je týden zase za námi a za pár hodin začne další. Takže vám přeji krásný další týden roku 2020.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat