Jeden úkol ze středníškoly. Měli jsme za úkol něco napsat a do txtu zakomponovat známá literární díla. Tak schválně, kdo uhodně všechny autory? Osobně se přiznám, že já už neurčím ani jednoho.
Přeji příjemné čtení.
Vanimaré
P. S.: Likviduju články v rozepsaných a občas tam najdu nějaký ten poklad. Článek je z 30. října 2011. To je let, ale, co se "válel" v šuplíku.
V.
Žalář nejtemnější a Bylo nás pět. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Hordubal a já, Robinsonka. V Dětství jsme navštívili Rougonovou-Mcquartovou v domě Tří sester. Zkoušeli jsme protáhnout Velblouda uchem jehly, ale Jízdní hlídka nás zastavila, že prý způsobujeme Utrpení knížeti Šternenhochovi. Chtěli jsme psát Vlastní životopis, ale vznikly z toho Trapné povídky. Slávy dcera nás pozvala k Babičce, ale Toulavým autobusem jsme v Bouři zabloudili do Pouště a pralesa. Když jsme minuli Kříž u potoka, zažili jsme Pestré cesty po Čechách. Cesta zpátky pro nás neexistovala, tudíž jsme museli strávit Noc v Lisabonu v Citadele s Válečným pilotem. Jeremiášův pláč nás donutil vrátit se pro Zapomenuté světlo. Z Ameriky, kam jsme se dostali, jsme poslali Poštovního holuba Mamince, aby se o nás nebála po tom Poplachu v Kovářské uličce na Konci velkých prázdnin, kdy se ztratila Bílá kniha Bratrstva bílého klíče. Pomohli jsme jim hledat v Domě strachu. Tři chlapi v chalupě zůstali. Já s Hordubalem jsem podnikla Cestu kolem světa za 80. dní. Na Zelených pahorkách afrických jsme strávili Sto roků samoty a zcela nevědomky snědli Hrozny hněvu. Prožili si společně Těžkou hodinu, Hordubal řekl: "Já se tam vrátím." a odešel do Hirošimy. Chtěla jsem poznat Všecky krásy světa. Vydala jsem se směr Zelené obzory Cestou pěšky ke Kamennému mostu. Čtyřicet dnů mi trvala cesta do Lidic a dále do Údolí nového království. Shlédla jsem výstavu, kde byl Obraz Doriana Graye. Naši mi po Paní Mincmistrové poslali 2000slov o U nás nadcházející době Temna.......
Žádné komentáře:
Okomentovat