Opět je tu neděle. A byl to zajímavý týden.
V pondělí práce. Odpoledne odpočinek. Četla jsem si morálku stále dokola. A nebavilo mě to. A to jsem jí vybrala krásnou žlutou barvu. Uvidíme, jestli mi přinese štěstí. Růžová na katechetice mi pomohla. Stejně taak fialová u dějin umění, zelená u církevního práva, modrá u dogmatiky a červená u spirituálky. Pokud to zvládnu, tak už mě pak čeká jen pastorálka a exegeze.
V úterý opět práce a odpoledne odpočinek doma. Kafe jsem si dala s mamkou. A opět následovalo učení se.
Ve středu byla krize. V práci. Krize se týkala výtvarné výchovy (jak já ji nemám ráda). Bohužel jsem si následky nesla až do čtvrtka. Vůbec mě nenapadlo, že jsem mohla jet do Ivančic. Počkala jsem si se zpovědí pěkně až do čtvrtka po mši. Po velmi dlouhé době jsem nešla k přijímání. Bylo to utrpení. Brala jsem to jako pokání, protože to, co jsem udělala, jsem brala jako těžký hřích.
Ve čtvrtek tedy opět práce, odpoledne kafe a večer mše svatá. Na mši jsem byla, ale přijímala jsem pouze duchovně. (Morální teologie je pro mě teď velký strašák.)
Do večera jsem se učila. Jak jinak. Během toho učení jsem si i četla katechismus. Přelouskala jsem celé Desatero (samozřejmě je umím, ale tam je to více rozvedené) a taky i ctnosti. Ty jsem dočetla v pátek navečer.
V pátek práce a taky jsem si ji dost ulehčila. Za prvé jsme se fotili (skupinky, celá třída se fotila ve čtvrtek). Učila jsem jen jednu hodinu. Druhou hodinu jsme koukali na film a poslední dvě jsme si šli hrát do parku. Za odměnu (pro paní učitelku, protože už by ten pátek asi jinak nedala). Dětem ke dni dětí.
Odpoledne jsem si dala kafíčko s mamkou. Pak jsem se opět učila a šla na mši svatou. Měla jsem obrovkou radost, že jsem mohla k přijímání. Nedá se to slovy popsat, to se musí prožít. I když jsem nemohla jednou přijímat, byla to pro mě velká úleva a neskutečná radost přijmout do čisté duše Krista. Teď si toho budu vážit ještě víc.
Po mši jsem byla ještě na poslední májové a pak hurá se učit. Dočetla jsem morálku, dočetla jsem Desatero a ctnosti. Mám pocit, že nic neumím. Uvidíme zítra (v sobotu).
V sobotu jsem tedy vyrazila směr Olomouc. Měla jsem štěstí, že jsem měla doprovod. Kolega a kamarád mě svězl do Brna a odtud jsme jeli společně busem do Olomouce.
Na zkoušku jsem šla první. Druhý kolega se k tomu moc neměl. Mohla jsem si vybrat, co jsem chtěla, aneb se mě zeptal, co mě nejvíc zaujalo. NNo, tím jsem začala. Pak byly další otázky, diskuze a nakonec hodnocení. Měla jsem na výběr. Buď za E, nebo znovu. Vzala jsem to E a odešla jsem. Byla jsem ráda, že to mám za sebou. Za kolik mě nězajímá.
Pak jsem s dvěma kolegy jela do Brna. A s tím jedním až domů.
Doma jsem hodina do batohu poslední věci, umyla si hlavu a jela na soustředění.
Byla jsem překvapivě zapojena do skupin. A stihla jsem i oběd.
Odpoledne byla soutěž skupin a pak zkouška na mši svatou. Do večera bylo volno. K večeři se opekly špekáčky a pak se u ohně zpívalo. Vydržela jsem tam asi do jedenácti. (Dost dlouho na to, že jsem vstávala o půl paté.)
V neděli jsem vstávala v osm. Mše svatá byla až v jedenáct, ale byla nutná zkouška.
Liturgii jsem moc nesledovala. Věnovala jsem se zpěvu a hře na violu.
Pak následoval oběd a po obědě odpočinek. Chvíli jsem si četla a chvíli jsem se učila pastorálku.
Večer jsem pomohla s úklidem fary a spěchala na autobus.
Dojela jsem po sedmé hodině. Proto je dnes tak pozdní článek. Snad se do příště poučím a nebude se to opakovat.
Takže krásný další týden roku 2019. Já si jdu ostřihnout kousek metru, a chci už, aby byly prázdniny.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat