Konečně spolu

Probudil jsem se. Uvědomil jsem si, co je za den. Dnes jsme měli s Ari zpečetit naši lásku. Ari si přede dvěma dny podvrtla kotník. Snad to dneska zvládne.

Jediné, co mi kazilo náladu, byla zítřejší cesta. Také to mohl otec o den dva odložit. Ale většinou jsem v tomhle neuspěl. Musel jsem se s tím smířit. Ari to věděla. Nechtěl jsem mít před ní nějaké tajnosti. Já jsem jen doufal, že cesta nebude moc nebezpečná, že to bude jen běžný průzkum a že budu do večera zpátky.

Aca, moje milá sestřička mi připravila šaty. Opláchl jsem si obličej a oblékl se. Opásal jsem se jen dýkou a čekal na Acu.

Přišla celkem brzy. Mluvili jsme o průběhu obřadu. Pak někdo zaklepal.

"Vstupte." vyzval jsem příchozího. Dveře se otevřely. Vstoupil Fron. Usmíval se.

"Mára arin." pozdravil nás. Podali jsme si ruce.

"Mára arin. Jak se máte v Modrém Městě?"

"Celkem to jde. Budu otcem, říkala ti Ari?" řekl radostně.

"Tak to gratuluju. A je Jarin s tebou?"

"Samozřejmě. Nemohla si to nechat ujít, i když je dost unavená. Dost ji to vyčerpává. Hned druhý den pojedeme zpět."

"Dobře. Už vás ubytovali v pokojích?"

"Ano. Buď na Ari hodný, po tom, co vytrpěla, si to zaslouží. Kde vlastně je? Vůbec bych se nedivil, kdyby se hrnula do stáje." Fron mi ještě jednou podal ruku a usmál se.

"Bude ve svém pokoji, heru. Odvedu vás tam." ozvala se Aca. Společně s Fronem odešla. Osaměl jsem. Ale ne na dlouho. Brzy se znovu ozvalo zaklepání a vešel můj otec. Už se smířil s tím, že princeznou se nestane Draen, jistě vznešená a krásná, ale Ari, která je podle něj neurozeného původu a o jejích rodičích toho věděl málo. I když na jejího otce si pamatoval dost. Zřejmě mu to nestačilo, aby oženil svého jediného syna s ní. Ale já jsem mu řekl svoje.

"Mára arin." oslovil mě.

"Mára arin."

"Jak se cítíš?"

"Celkem to jde."

"Trápí tě zítřejší cesta?"

"Ano. Nechci tu nechat Ari samotnou hned po svatbě. Zvlášť, když se nemůže pořádně bránit."

"Bude to jen obyčejný průzkum. Nemůže se nic stát."

"To se nemělo stát ani tenkrát, když jsem přijel ve voze s otevřenou zlomeninou ruky." připomněl jsem mu.

"Nemohl jsem to čekat. Nikdo to nepředvídal."

"Tak teď nepředvídej."

Chvíli jsme mlčeli. Do pokoje se vrátila Aca.

"Měli bychom jít." pobídla mě. Nastavil jsem jí rámě a opustili jsme pokoj. Otec nás následoval. Došli jsme do korunovačního sálu. Otec se usadil na svůj trůn a jen přihlížel. S Acou jsme se postavili na konec stolu naproti dveřím a čekali jsme na Frona s Ari.

"Má Ari ještě bolesti v kotníku?" zeptal jsem se.

"Nepatrné. Neměla by tu nohu moc namáhat. Jsou to teprve dva dny."

"Takže nebude moct tancovat?" položil jsem další otázku. Aca se usmála.

"Ari předpokládala, že tancovat nebude. Mluvily jsme spolu o tom."

"To jsem si mohl myslet, že se bude bránit, i když to umí." pousmál jsem se.

"Dovolím tak jeden tanec. A kdo ví, zda aspoň ten zvládne."

"Děkuju." políbil jsem ji do vlasů. V tom se otevřely naproti nám dveře a spatřil jsem Frona s Ari. Podíval jsem se na ni. Napřímil jsem se. Fron vedl Ari kolem stolu. Brzy byli proti nám. Aca se ode mě odpojila. Sledovala s menším uctivým odstupem.

Fron mi podal ruku.

"Měj ji rád, jako jsi ji měl rád doposud. Zaslouží si to." řekl. Pak vložil Ariinu ruku do mé. Zachvěla se. Hleděli jsme si do očí. Pak jsem poklekl.

"Ari, jsi to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Jsem připraven strávit s tebou zbytek svých dní. Chci bojovat za tvou čest a milovat tě víc než vlastní život." říkal jsem svatební slib velmi pomalu. Celou dobu jsem se díval Ari do očí. Na konci jsem jí ruku políbil a vstal.

Teď poklekla Ari.

"Bere, jsi ten nejlepší bojovník, jakého jsem kdy potkala. Jsem připravena strávit s tebou zbytek svých dní, starat se o tebe, přivést na svět tvého potomka a milovat tě víc než vlastní život." odříkávala svůj slib. Políbila mi ruku. Pomohl jsem jí vstát.

Oba jsme se otočili čelem k Fronovi a Ace. Vztáhli nad nás ruce.

"Oba vám přejeme krásné a požehnané dny vašeho společného života. Přejeme vám mnoho zdravých synů a dcer." řekli nám.

Oba jsme poděkovali. Opět jsme si pohlédli do očí. Usmál jsem se. Ari se mi celou dobu dívala do očí. Pak jsem se sklonil a políbil ji. Okolí jsem nevnímal. Byla tu pro mě jen Ari. Chtěl jsem tu chvíli zastavit.

Znovu jsme si pohlédli do očí. Pak jsme se začali věnovat svému okolí. Prvně mě objala Aca a pak i Fron. Společně jsme přijímali přání od ostatních hostů.

Usedli jsme ke stolu. Bavili jsme se. Pak jsem si všiml, že se Ari trochu zasnila. Tušil jsem, o čem přemýšlí.

"Ari." oslovil jsem ji.

"Ano?"

"Nespi, noc je ještě mladá." pošeptal jsem jí to ucha.

"Já vím. Promiň, trochu jsem vzpomínala." políbila mě na tvář.

"Na copak?" zeptal jsem se.

"Na Jeka."

"Máš pochybnosti?"

"Jaké?"

"Jestli jsi udělala správnou věc."

"Nepochybuji o správnosti. Jen přemýšlím, co by na to řekl Jek." odpověděla mi, "Promiň, myslím, že by byl rád."usmála se.

"Dobře. Zatancujeme si?" zeptal jsem se.

"Bere, já mám od Aci zákaz. Kvůli kotníku." usmála se.

"Jeden tanec zvládneš. Ptal jsem se." usmál jsem se také, "Merelyë liltien?" vstal jsem a nastavil ruku. Ari trochu váhavě pohlédla na Acu. Ta jen kývla na souhlas. Ari přijala mou ruku a společně jsme šli na taneční parket. Navedl jsem ji do základního tanečního postavení. Nebránila se. Usmívala se. Vyzařovala z ní jistota. Dlouho jsme oba na tento den čekali. Ari se během té doby, těch let naučila tancovat.

Všichni nás sledovali.

"Jsem nervózní. Co když to zkazím?" pošeptala mi.

"Neboj se. Povedu tě." pousmál jsem se na ni a políbil ji, "Hlavu vzhůru, Ari. Všechno zvládneš." nadzdvihl jsem ji bradu. Hudebníci začali hrát.

"Pokusím se." řekla ještě Ari. Vrhli jsme se do tance. Ari trochu pokulhávala. Nemohla na nohu pořádně došlápnout.

"Všechno v pořádku, Ari? Noha tě nebolí?" zeptal jsem se ke konci.

"Celkem dobrý, jen další tanec asi nezvládnu." pousmála se. Byla viditelně unavená.

"Nebudeš omdlévat, že ne?"

"Zatím to nemám v plánu. Jen bych si ráda na chvíli sedla. Jestli mohu."

"Ano, pojď." objal jsem ji kolem ramen a směřoval na naše místa. Celý zbytek večera jsem s ní strávil u stolu. Nenutil jsem ji k dalšímu tanci. Nejspíš by to nezvládla. Představil jsem jí všechny své přátele.