Tak je tu první neděle roku 2019. Přelomový týden je za námi. A byl docela nabytý událostmi. A co se dělo?
V pondělí byl silvestr. Byla jsem na mši a pak u kamarádky na oslavě. Do půlnoci jsem byla s rodiči a šli jsme se podívat na ohňostroj. Ani jsem leos nefotila. Nějak se mi nechtělo.
V úterý ráno jsem vstávala. Šla jsem opět na mši. Tentokrát ze slavnosti Panny Marie. Odpoledne jsem si vyjela do Náměště a do Brna. Bylo to moc krásné a dlouho na ty chvíle budu vzpomínat. Jen škoda, že si to nejspíš nepřečte ten, kdo se mnou výlet podnikl. A do detailů zabíhat nebudu. To je moje soukromí.
Ve středu jsem byla doma. Celý den. Teda skoro celý den. Navečer jsem jela na mši svatou. Docela jsem si to užívala, jen jsem to trochu nevnímala.
Ve čtvrtek jsem šla do práce. Měla jsem tam dvě děti a ještě ne z mé třídy. Ale zvládly jsme to. Jen byla trochu větší zima...
V pátek jsem měla poslední šanci se vyspat. Moc se mi to nepodařilo. Odpoledne jsem šla na mši a pak do orchestru. Docela dobře jsem si zahrála. Bavilo mě to. Také jsem se celý týden snažila se naučit Dějiny křesťanského umění. NIc moc.
V sobotu jsem jela ráno do Olomouce. Cesta tam proběhla v pohodě a bez komplikací. Měla jsem tři hodiny církevního práva a pak zkoušku z dějin. Zkouška byla docela dost ostrá. Učila jsem se zbytečně strašně moc informací a to, co na zkoušce bylo, jsem moc nevěděla. Tak uvidíme později. Pak jsem jela do Brna na schůzku. Společně jsme šli na horolezeckou stěnu. Do té doby jsem netušila, že mám takovou sílu v rukách. Vylezla jsem na zkoušku jednu menší, nejspíš dětskou. Pak jsem jistila. To jsem si také vyzkoušela poprvé. A jelikož můj společník byl poněkud těžší, tak jsem se trochu proletěla vzduchem. Nedobrovolně. Pak jsem ale přišla na to, jak tomuto létání zabránit. Více jsem se zavěsila do sedáku.
Následně jsme se v lezení a jištění střídali. Pak jsem dala ještě jednu dětskou. Dala jsem šest vysokých stěn různých obtížností. Jsem dobrá. Jeden dopad jsem ale málem neustála. Bylo to super. Jen mi trochu vadily mé brýle. Někdy jsem měla pocit, že si je shodím. Hlavně ve výšce deset metrů a výš. Stěna byla vysoká šestnáct metrů.
Ze šplhání mě bolí ruce, z jištění krk. Musíte totiž sledovat toho, kdo se šplhá nahoru, abyste včas přitáhli lano, kdyby padal. Což se nám moc nestávalo. Já jsem padala asi jednou. Na té poslední.
Domů jsem přijela až v neděli po půlnoci. No jo.
V neděli jsem vstávala tradičně v osm. Po pravdě se mi moc nechtělo. Ale zpívat někdo musí. Liturgie byla zvláštní. Světila se voda a sůl (to je vpořádku) a pak po homilii křída a kadidlo. O od této chvíle se mělo začít okuřovat. No, my jsme zvláštní, my jsme okuřovali hned od začátku. Nu, což.
Dopoledne jsem se vykoupala a při obědě jsem měla problém se najíst. Odnést talíř byl další level. Ruce. Jsou nějaké podezřele unavené. Pročpak asi?
Odpoledne jsem jela na koncert hrát na violu. Koncert se vydařil. Všichni byli spokojeni. Pak jsem byla ještě na drobném občerstvení a jela domů. Už se těším na postel. Za celý víkend jsem se pořádně nevyspala. A zítra práce...
A to bude pro dnešek asi všechno, Takže krásný další týden roku 2019.
Žádné komentáře:
Okomentovat