Opět je tu neděle. A chtěla jsem dneska padnout do hrobu. Proč? Až příští týden. Pokud mě ta myšlenka úplně nerozloží. A co se vlastně dělo minulý týden?
V úterý opět práce a odpoledne kávička s kolegyní a kamarádkou. Užily jsme si to všechny. Do večera jsem byla doma. V úterý jsem také byla v knihovně a půjčila jsem si knihu. A není to odborná literatura, jak je u mě poslední dobou zvykem. Byla to kniha Húrinovy děti od J. R. R. Tolkiena. (Oddechovka, abych se nezbláznila.)
Ve středu opět práce a dost vyčerpávající. Nebyl to pro mě ideální pracovní den. Nějak se mi nedařilo. Vlastně se mi nedařio celý týden. Večer jsem jela na mši svatou. Tentokrát jsem už nebyla sama. Přišli další dva lidé. I tak jsem si přečetla čtení a zazpívala žalm a celé proprium. Užívala jsem si to. Pak jsem jela autobusem domů. Ale musela jsem chvíli čekat. Jednu chvíli jsem si procházela celou prožitou mši svatou, abych si všechno řádně zapamatovala, pak jsem si zpívala písničku Jede Kudrna (na zastávce byla nálepka CK Kudrna - asociace) a pak si opakovala všechny památky ze všech různých uměleckých směrů a slohů. Na něco jsem ovšem zapomněla. To bych nebyla já, abych všecno řekla. No co.
Ve čtvrtek opět práce. A po práci porada. Překvapivě byla dost krátká. Pak následovala kávička a zákusek s kolegyní. Do další farnosti jsem nejela. Ujel mi autobus. A dalším bych už nestihla začátek. Tak místo mše jsem šla do sboru. NIc nového se neučilo. Takže se zase budu moct flákat. Aspoň zatím. Potřebuji dodělat ten výzkum do bakalářky.
V pátek opět práce. A odpoledne kávička doma a pak mše svatá. Po mši orchestr. Po dlouhé době. Konečně jsem si pořádně zahrála na violu. Večer jsem se chystala na dlouhou cestu. Dost jsem se děsila, protože u nás nasněžilo.
V sobotu jsem vstávala v pět. A po šesté jsem jela do Brna autobusem a vlakem. Cesta probíhala v pohodě. Z Brna jsem jela s kolegy autem. Jednu chvíli jsem tam usnula. Byla jsem unavená.
Ve škole jsem měla asi dvě hodiny církevního práva (velmi zajímavý předmět, když se pochopí), pak dlouhá pauza a po ní dogmatická teologie, která se překrývala se spirituální teologií. Tak se skupina musela rozdělit. Někdo šel na spirituálku, někdo, jako já, zůstal na dogmatice.
Někteří měli zkoušku z dogmatiky. Myslím, že většina ji udělala, ale jeden kolega to nedal. Celou cestu v autě nepromluvil. Ani se mu nedivím. Zkoušející se ptal na dost těžké otázky. Taky bych to nedala.
Do Brna jsme se dostali bezpečně. Stihla jsem i dřívější vlak. No, dřívější. Kdybych sedla do jiného, udělala bych lépe.
S vlakem jsme vyjeli včas. Ovšem dojeli jsme jen jednu zastávku. Pak nás průvodčí přesadila do jiného vagonu. Následně nám oznámila, že máme poruchu motoru a je třeba jej vyměnit. Takže dvacet minut zpoždění. No super. Na autobus můžu zapomenout. Naštěstí pro mě dojel brácha autem. Takže jsem dojela v pohodě a jen o pár minut později. Na florbal jsem nešla. Měla jsem hlad a v televizi dávali moji oblíbenou pohádku s Marií Kyselkovou, Princezna se zlatou hvězdou na čele (kdysi dávno jsem ji hrála na Pohádkovém zámku s jedním kamarádem).
No, v neděli jsem byla na mši svaté. Ničeho extra jsem si nevšimla, protože se mi chtělo strašně spát. Ale čeho jsem si všimla, byla druhá eucharistická modlitba. V neděli...
Po pravdě jsem hlavně čekala na ohlášky. Bohužel sse stalo něco, co jsem ani ve snu neočekávala. Zase se bude přesouvat svátek, který přesunout nejde.
"V církvi uvidíte mnohé..." řekl někdo, jen nevím, kdo. Možná je to dobře. Ono to má ještě pokračování, ale to jsem si trochu změnila "A u nás tomu tak zaručeně bude."
Ale o tom až příští týden.
Odpoledne jsem si dala kávičku s rodinou a odpočívala. Psychicky se připravovala na další pracovní týden. Naštěstí bude trochu kratší a pestřejší, než ten minulý.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další týden roku 2019. Já se jdu učit. Za čtrnáct dní mám zkoušku z dogmatiky. Tak na mě myslete.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat