Noc v křesle

Po sérii s Aranel se vracím k pohledu Bera. Snad bude vycházet znovu pravidelně v neděli. Jinak je tento článek stým článkem tohoto roku. Poprvé jsem překonala hranici sta článků za rok.

Ber se vrátil s Ari a Jekem od moře. Všichni promokli a Ber se rozhodne pro... To už nechám na Berovi.

Příjemné čtení.

Vaše Vanimaré

Sesedli jsme na nádvoří. Ari se chtěla postarat o Lafa, ale Jek ji zadržel. Připomněl jí, že jsme všichni mokří. Překvapivě ho poslechla a odešla. Já se vrátil do svého pokoje. Vzal jsem si nějaké věci a zamířil do lázně. Zaklepal jsem, ale uvnitř se nikdo neozval. Vešel jsem tedy. Předpokládal jsem, že jsem tam sám. Voda byla nachystaná. Pokládal jsem si věci na poličku, když jsem zaslechl podezřelý zvuk.

Otočil jsem se. V lázni byla Ari.

"Ari? Co tady děláš?" díval jsem se na ni. Lekl jsem se.

"Nahřívám se. Můžu tě požádat, abys odešel?" zeptala se. Neodpověděl jsem jí, posbíral své věci a lázeň opustil.

Na chodbě jsem se nadechl. Šokovalo mě, že jsem ji tam potkal. Na druhou stranu jsem byl mile překvapen.

Vrátil jsem se do svého pokoje. Chvíli jsem počkal a pak se vrátil do lázně. Ari jsem nepotkal. Ještě před obědem jsem procházel palácem.

Na obědě jsem potkal všechny sourozence a Jarin. Ari seděla proti mně. Pozoroval jsem ji. Nejspíš se snažila zapomenout, co se stalo v lázni. Od stolu odešla jako první. Odpoledne jsem odpočíval a myslel na Ari. Přemýšlel jsem, jak bych s ní mohl trávit ještě více času. Měl jsem potřebu ji ochraňovat.

Někdo zaklepal.

"Vstupte." oslovil jsem příchozího. Vešel Fron.

"Bere, neruším?" zeptal se. Z jeho hlasu byla cítit nějaká nejistota.

"Nerušíš, co se děje?"

"Nemůžu najít Ari."

"Pomůžu ti." vstal jsem z postele a následoval ho na chodbu. "Projdi palác, já se podívám do stájí." Něco mi říkalo, že Ari bude zrovna tam. Fron souhlasil. Vyrazil jsem tedy do deště.

Procházel jsem stájí. U Lafa jsem našel Ari. Ve stáji byla docela zima. Ari se choulila u svého koně. Sklonil jsem se k ní a pohladil ji po tváři.

"Ari." oslovil jsem ji, "Co tady děláš?"

"Nech mě spát." zamumlala a schoulila se ještě víc do klubíčka.

"Tady nemůžeš spát. Je tu zima. Kde máš pokoj?"

"Nech mě tady." odporovala mi.

"To teda nenechám." řekl jsem jí, vzal ji do náruče a odcházel ze stáje. Vzdala se odporu. Objala mě kolem krku a pokračovala ve spánku. Nesl jsem jí do svého pokoje, protože jsem nevěděl, kde má svůj pokoj. Sám jsem se uvelebil na křesle vedle postele.

Vzbudila mě Ari. Stačilo, aby se jen pohnula, a já jsem byl vzhůru. Nemluvil jsem. Ari se probudila, posadila a rozhlížela se po pokoji.

"Mára arin." oslovil jsem ji. Ari se viditelně lekla a podívala se na mě. Musel jsem se usmát.

"Mára arin." odpověděla, "Kde to jsem?"

"V Rómenu."

"To vím taky. Upřesni."

"V královském paláci."

"Ještě víc upřesni." docházela ji trpělivost.

"V mém pokoji."

"A co…" nadechovala se k další otázce.

"Včera večer, když jsem tě našel ve stáji, jsi mi nechtěla sdělit polohu svého pokoje…" skočil jsem jí do řeči.

"Měls mě tam nechat." vrátila mi to a vstala z postele.

"Byla tam zima. Měl bys z toho nepříjemné následky a Fron by ti asi něco řekl."

"Nebyla mi zima." šla ke dveřím. Tam se na chvíli zastavila. Vstal jsem také a následoval ji. Ari se na mě podívala.

"Já bych tě tam nenechal, i kdyby ses jakkoli bránila." řekl jsem potichu a položil jí ruce na ramena. Zahleděl jsem se jí do očí.