Opět je tu neděle. Týden byl docela zajímavý, protože jsem nebyla doma. Užívala jsem si svou první letošní letní dovolenou mimo domov. A kde jsem byla?
V pondělí jsem vyjela směr Slovensko. Ano, po dvou letech jsem se vrátila na místo činu. Cesta proběhla celkem v pohodě a docela rychle. Po příjezdu do Staré Lesné jsem si zajela do Tatrnské Lomnice na oběd a pak jsem si prošla Starou Lesnou.
V úterý jsem vstávala relativně brzy. Dopravila jsem se na Štrbské pleso a šla svou tradiční trasu na pleso Popradské. Užívala jsem si okolní přírodu. Nevýhodou bylo, že trasa byla dost přeplněná lidmi. Na Popradském plese jsem si dala polívku a kávičku. A pak zpátky na Štrbské. To jsem si letos rovnou obešla, abych na to náhodou nezapomněla.
Ve středu jsem vyrazila na Slavkovský štít. Byla to dost náročná túra a přiznám se, že jsem to asi hodinu a půl cesty pod vrcholem vzdala. Nedala bych to. Chvíli jsem tam poseděla a pak se vydala na náročný sestup. Přiznám se, že jsem asi v první třetině sestupu měla šílenou krizi. Nedovedu si představit, co bych dělala, kdybych to šla úplně z vrcholku. Ale dávám si předsevzetí, že se tam jednou podívám. Snad si pak nebudu muset volat odvoz vrtulníkem.
Po pravdě jsem byla úplně zničená.
Ve čtvrtek jsem opět vyrazila na túru do hor. Tentokrát jsem se rozhodla pro celkem klidnější a rovnější cestu z Tatranské Lomnice směrem na Hrebienok. Původně jsem chtěla jít kolem Studeného potoka do Tatranské Lesné, ale nakonec jsem trassu změnila a zamířila přímo z Hrebienku do Starého Smokovce a vláčkem do Tatranské Lomnice. Tam jsem si koupila placku na batoh (Vanimaré jich má málo, jen osm.).
Do večeře jsem seděla na balkoně psala. Teda, dlouho mi to nevydrželo. Asi půl hodiny. Pak už mi začala být zima.
Moc jsem nespala. Nějak to nešlo. Do půlnoci jsem poslouchala písničky a o půl jedné se mi podařilo zabrat. Hurá. Takže jsem toho moc nenaspala.
V pátek mě čekala cesta domů. Vyjela jsem během dopoledne. Stavovala jsem se ještě na Štrbském plese na nákupy. A pak hurá domů. Cesta byla dost únavná, ale nějakým záhadným způsobem jsem ji přežila.
Víc fotek je v galerii ve složce Slovensko a v podsložce 2018.
Doma jsem povykládala, jak bylo a šla jsem spát. A taky pěkně pršelo. Aspoň je zalito.
Také jsem zjistila, že mělo být nejdelší zatmění měsíce ve století. Nanenštěstí u nás bylo zataženo, takže fotky žádné. Jen pár nejasných.
V sobotu jsem spala dlouho. A dobře. Dopoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard a odpoledne jsem šla uklízet. Také jsem jela na návštěvu. Odvezla jsem si krásné ručně šité látkové tašky.
Večer jsem promítla fotky. A také jsem fotila měsíc.
Měsíc ze soboty na neděli.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgii jsem nějak moc nevnímala, ani jsem nezpívala, protože jsem nemohla. Nějak to nešlo.
Dopoledne jsem se koukala ještě na Pevnost Boyard. Odpoledne byla kávička a pak hurá na návštěvu.
Během odpoledne vyšel článek na oslavu deseti let blogu a také nový příběh.
Tak už to nebudu protahovat. Dneska už je to třetí článek a to už je trochu moc. Ale situace si to žádala.
Takže krásný další týden roku 2018. Za chvilku už bude půlka prázdnin za námi. Bééé...
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat