Zase v nebezpečí

Ber jde z nebezpečí do nebezpečí. Nemá snad ani chvíli odpočinku.

Vaše Vanimaré

Začalo svítat. Ještě chvíli jsme jeli, ale pak Hunson zastavil. Ari usínala v sedě.

"Ari, ještě to chvíli vydrž." probudil ji Fron.

"A proč?" odpověděla.

"Kde se hodláš uvelebit?" zeptal se.

"Proč se ptáš?"

"Jen jestli si tu nechceš ustlat. Tohle místo se ti evidentně zalíbilo." smál se Fron. Ari si uvědomila, že leží a rychle si sedla. Pobavila mě. Pak se uvelebila vedle svého koně.

Na chvíli jsem zavřel oči i já. Vzbudil mě Fron.

"Bere, vstávej. Něco se sem blíží. Vezmi Ari a vylez na strom." podával mi lano. Uvázal jsem si Ari na záda a i s batohem jsem lezl. Pod námi se najednou objevilo asi dvacet skřetů.

Nestihl jsem sledovat ostatní. Odvázal jsem Ari a posadil si ji na klín. Pohnula se. Raději jsem ji rukou zakryl ústa, aby nevykřikla. Probudila se. Začala sebou házet ve snaze se osvobodit.

"Ari, nech toho, pokud nechceš spadnout."

Uklidnila se. Sundala si moji ruku z úst.

"Co se děje?" zeptala se.

"Skřeti nás překvapili. Stihli jsme se taktak někam schovat. Nevím ale, kde jsou ostatní."

"Jak to myslíš, že…" vyjela na mě.

"Raději bych mlčel. Můžou nás i slyšet. Pak se rozluč se životem." vyštěkl jsem na ni trochu prudce. Neodpověděla. Vykroutila se mi z objetí a sedla si vedle mě.

"Jak dlouho tu sedíš?" zeptala se.

"Jen chvíli. Doufám, že nikoho nechytili." Rozhlížel jsem se po okolí, "Támhle sedí Fron." Ukázal jsem do sousedního stromu,

"A není to někdo jiný? Takhle jsme oblečení všichni." odporovala. Za chvíli jsme viděli šplhat Jeka.

"Myslíš, že by se ti dva rozdělili?" zeptal jsem se.

"Když se šetrně zbavili mě, tak proč ne?" řekla. Přesunula se ke kmeni a postavila se. Zamávala Fronovi. Pak se vrátila ke mně.

"Je dole někdo?"

"Nevím, co chceš dělat?"

"Jít za Fronem."

"Nemyslíš, že je to trochu riskantní?"

"Proč?"

"Zkusit to můžeme. Lézt po stromech umíš?" zeptal jsem se radši.

"Jako kočka." odpověděla mi s úsměvem.

"Dobře, jdu s tebou."

"Jak myslíš." začala slézat dolů.

Během chvíle jsme byli na nejnižších větvích.

"Počkej." zastavil jsem ji, "rozhlédnu se po okolí." seskočil jsem z nejnižší větve. Obešel jsem nejbližší okolí a vrátil se k Ari.

"Tak co?" zeptala se.

"Můžeme jít." nastavil jsem ruce, abych ji chytil.

"Tohle zvládnu sama." reagovala. Zhoupla se na větvi. Potom odmotala z větve nohy a dopadla mi do náruče.

"Zvládneš to sama." usmál jsem se.

"Možná příště. Můžeš mě pustit?"

"Jak je libo." postavil jsem ji na zem. Vykročila ke stromu, na kterém seděl Fron. Najednou se těsně vedle mě zabodl do země šíp.

"Ari, utíkej!" zaslechl jsem Frona. Vystartoval jsem. Proběhl jsem kolem Ari a chytil ji za ruku. Moc se nebránila. Vlekl jsem ji ke stromu. Ari se ohlížela po střelci. Neviděli jsme ho. Ari klopýtla. Znovu jsem ji postavil na nohy a utíkali jsme posledních pár kroků.

Z křoví před námi vyšel skřet. V ruce měl luk a napínal tětivu. Zadrnčela druhá tětiva a skřet se skácel k zemi se šípem v srdci. Ari pohlédla nahoru.

"Lez, Ari, nevím, kolik jich tady ještě je." křikl na ni.

"Chceš pomoct?" zeptal jsem se.

"Ne." rázně odmítla. Stále jsem se rozhlížel po okolí. Ari na nejspodnější větev ani s výskokem nedosáhla.

"Tak asi jo." otočila se na mě po několika nezdařených pokusech. Ještě jednou jsem se rozhlédl a pomohl Ari na spodní větve. Brzy jsem ji následoval.

Lezli jsme nahoru. Občas jsem Ari pomohl. Dostali jsme se až k Fronovi.

"Co přesně se stalo?" začala vyzvídat Ari.

"Našlo nás takových dvacet skřetů. Dobrou polovinu jsme pobili, ale ještě nám zbývá ta druhá polovina."

"A jak nás našli?"

"Řekl bych, že to má spojitost s těmi ohni."

"Měli jsme je objet a ne uhasit." řekl jsem.

"Takže chcete říct, že nás do tohohle nás zatáhl Frenin a Oryat?" zeptala se přímo.

"Dalo by se to tak říct. Hunson měl poslat někoho z nás." odpověděl Fron.

"Myslíš, že bys udělal něco jiného?"

"Nevím. Teď už to ale nezměníme."

"Stejně bychom je měli naučit číst stopy." navrhl Jek.

"Teď už je na to trochu pozdě, nemyslíš?" otočil se na Jeka Fron.

"Trochu jo." odpověděl na to Jek.

Ari se připravila k výstřelu z luku..

"Já bych to už neřešil." řekl jsem.

"Já bych to taky neřešila a byla bych potichu." ozvala se Ari. Byla připravená k výstřelu.

"Co se děje?" divil se Jek.

"Něco se blíží." odpověděla mu.

"A co?" zeptal jsem se.

"To je to, co právě nevím."

"Kolik jich je?" ozval se Fron těsně vedle ní.

"Dva, maximálně tři. Vypadá to na něco velkého."

"Mám se taky připravit?"

"Jak chceš. Ty jsi totiž v tomhle rychlejší, než já." usmála se a koutkem oka na něj pohlédla. Téměř okamžitě jsme dole zahlédli pohyb.

Z keře se vynořily dvě laně a nerušeně pokračovaly dál. Ari se spokojeně usmála a povolila tětivu luku.

"Já jsem myslel, že takhle na severu laně nežijí." divil jsem se.

"To je asi tím, že jsi na severu ještě v životě nebyl." pousmála se Ari.

"Ale byl a dlouho. Většinu svého života." .

"Já myslela, že jsi byl celý život na jihu?"

"Budeš se divit, ale ne."

"Počkat, jak to myslíš?"

"Tak jak to říkám. Jsem ze severu." oznámil jsem ji zcela bez emocí.

Ari na mě hleděla a málem spadla dolů.

"Odkud přesně." vyzvídala dál.

"Popovídat si můžete později." okřikl nás Fron, "Teď máme problém, který by bylo dobré vyřešit." ukázal pod sebe.

Pod námi nebylo skoro žádné roští, takže jsme měli pěkný výhled.

"Je jich nejméně pět." naznala Ari.

"Je to ta druhá polovina." řekl Fron.

"Co budeme dělat?" zeptala se Ari.

"Necháme je, co udělají oni. Jestli nás objeví, budeme střílet prvně na lučištníky a pak na ty, co polezou nahoru."

"Jasně. Co když si to dobře rozvrhnou?"

"Tak si to rozdělíme. Zatím to nechci řešit. Ještě nás nenašli."

"Jak myslíš."

"Teď už ticho. Ari, ty se připrav. Jeku, vylez i s Berem ještě výš."

"Přibližně?"

"Tak, abyste viděli nás, ale ne až dolů."

"Provedem." odpověděl Jek a začal šplhat. Já jsem zůstal.

"Nemám tu raději zůstat já?" zeptal jsem se, "Místo Ari?" dodal jsem ještě a podíval se na ni. To stejné udělal Fron. Zakroutila hlavou.

"Ne, nějak to s Ari zvládnu." odpověděl Fron. Respektoval jsem tedy Fronovo rozhodnutí a následoval Jeka výš do koruny stromu. Usadili jsme se a čekali. Něco málo jsme snědli. Nemluvili jsme.

Nevím, kolik uplynulo času. Najednou jsem viděl, jak Ari stoupá k nám nahoru.

"Ari, co tu děláš?" zeptal jsem se Ari a pomohl ji vylézt posledních pár větví.

Nic, byla jsem poslána a ty máš jít dolů." odpověděla popadajíc dech. Šplhání ji docela vyčerpalo.

"Měl jsem tam zůstat." řekl jsem si pro sebe, "Co se stalo, že Fron změnil názor?" zeptal jsem se Ari.

"Nevím. Mě to říct nechtěl, ale asi je to důležité a hodně nebezpečné, jinak by mě sem neposlal."

"Tak se tu opatrujte. Já jdu dolů."

"Nám se nic nestane. Hlavně abyste se vyvázli vy dva." rozloučil se Jek. Podíval jsem se na Ari. Dívali jsme se vzájemně do očí. Snažil jsem se uhodnout, na co Ari myslí. Sklonila zrak. Už jsem ji neznervózňoval svým pohledem a šplhal dolů za Fronem.