Opět je tu neděle. Květná neděle. Začíná Svatý týden. Zastavte čas, prosím....
A co se dělo?
V pondělí práce. Dost náročná. Pak psaní a psaní a psaní. A taky čtení literatury k bakalářce. Ani nevím, kolik stránek jsem napsala. Večer byla slavnost sv. Josefa, Snoubence Panny Marie. Slavnost byla krásná. Na konci adorace a litanie ke sv. Josefu.
V úterý opět práce. Pak naštěstí kafíčko a zákuseček s kolegyní. Potřebovala jsem vzpruhu. A pak psaní a překládání a psaní a čtení. Prostě bakalářka nepočká. Respektive termín odevzdání. Už začínám trochu panikařit.
Ve středu opět práce. Dost dlouhá,, protože mám pět hodin. Do večera jsem psala. A pak jsem poslala text vedoucímu. A modlila se, aby to bylo aspoň trochu správně.
Ve čtvrtek jsem opět pracovala. Pak jsem si zavovala na studijní a šla s kolegyní na kafe. Taky jsem si málem smazala email od svého vedoucího práce. Naštěstí se tak nestalo. Email mám vytisknutý a teď se vrhnout na úpravu práce. A bude toho ještě dost. Tak nevím, jestli ten dubnový termín stihnu. Případně až v listopadu.
Pak jsem navštívila paní doktorku se zprávou z imuno a pro žádanku na ORL. Odpoledne jsem si hledala dokumenty a pak jsem šla do sboru. Kdyby nebylo před Velikonocemi, tak tam nejdu. Ale tohle byla poslední zkouška... Tak jsem radši šla.
Do večera jsem si hledala církevní dokumenty. Něco jsem našla, něco ne. A něco je zase v latině, angličtině a kdo ví, v čem ještě. Jo ve Slovenštině. Ale to snad zvládnu bez překladače.
V pátek opět práce. Nějak jsem ji přežila. Pak kafe s rodinou a mše svatá. Zpívalo se od varhan. A musela jsem dirigovat. Nějak jsem to zvládla. A říkám rovnou, nechci dirigovat. Nějak se na to necítím. Pak jsem šla do orchestru. Docela dobře jsem si zahrála. Večer na mě čekaly Četnické humoresky.
V sobotu jsem se těšila, žebudu dlouho spát. Posledních pár týdnů mám nedostatek spánku. Nějak se mi nedaří jt včas spát. Bohužel ani v sobotu se nějak nezadařilo. Místo toho, abych spokojeně spala až do devíti mě v sedm vzbudili sousedi s bouracími pracemi. Přes týden na to ani nesáhli a v sobotu mi nedopřejí, abych se aspoň jednou za týden pořádn vyspala. Tak snad o Velikonocích.
Dopoledne jsem uklízela pokoj a odpoledne jsem jela s mamkou nakupovat do Tesca. Už jsem svým způsobem vzdala to, že bakalářku odevzdám v dubnu. Nestíhám to. Už mám sice přes třicet stránek, ale ne podle svého vedoucího. A ten má pravdu, že jsem zatím nepsala na dané téma. Takže pokračujeme a předpoládám, že zase dost překonám požadovaný počet stránek. Možná dvakrát tolik. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
Večer florbal nebyl, protože bych musela hrát sama se sebou.
Ale v neděli už mše svatá byla. A trpěla jsem.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět, jako každý rok se míto postní písně o Utrpení Páně zpíval oslavný hymnus Ježíši Králi. Hlavně, že všechny texty, oracemi počínaje a prefací konče, včetně čtení a proprií, jsou o utrpení Páně. Trochu nechci vidět a hlavně slyšet, co se tady bude dít v Triduu. Třeba budu (ne)příjemně překvapena. Musím doufat a modlit se za to lepší.
Jinak vstup byl nádherný. Možná jen škoda, že byla druhá eucharistická modlitba.
Odpoledne jsem se chvíli dívala na Pevnost Boyard. Pak jsem zalezla k počítači, koukla na film a snažila se u toho něco dělat do bakalářky. Nijak jsem nepokročila. Jen jsem si přečetla vyhledané pasáže z CIC o eucharistii a trestech.
Po kafíčku a domácím lineckém pečivu jsem šla do obchodu nakoupit. Venku bylo krásně, ale na mě trochu zima. Jsem poslední dobou nějaká zhýčkaná.
Taky jsem konečně vytáhla fotky z foťáku a nšla tam něco dost zajímavého. Jedná se o fotku, kterou jsem pořídila po poslední úspěšně složené zkoušce v Olomouci. Je na ní docela pěkná sklenička.
Pokus o uměleckou fotku.
Fotka není původní, je trochu oříznutá, ale nepoužila jsem žádné efekty.
A pak už jsem se psychicky připravovala na děti a na zítřejší setkání s nimi. Tento týden bude trochu kratší, ale o nic méně náročný.
Takže přeji všem krásný Svatý týden roku 2018.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat