Zdraví všechny. Dostávám se k dalšímu vyprávění příběhu z pohledu Bera. Tentokrát jsem se posunula do bitvy o Modré Město, kdy se setká Ber s Ari a vlastně se oba dočkají konce bitvy. Ari se Berovi, jako vždy brání, a nechce poslechnout jeho rady. Ale to je celá Ari, že?
Tak už se nebudu vykecávat a nechám vyprávět Bera.
Vaše Vanimaré
Bojovali jsme už den. Frona jsem někde ztratil, doufal jsem, že je naživu. Nedokázal jsem si představit, že bych o tom mluvil s Jekem a následně i s Ari. Najednou se ke mně hnala skupina skřetů. Čtyři jsem viděl. Zbavil jsem se jich. V tu chvíli jsem za sebou zaslechl šramot. Jako by za mnou někdo bojoval. Ale to nebylo možné. Všichni byli vpředu. Otočil jsem se. Osoba, která mi zachránila život, se mi na chvíli zahleděla do očí a pak se musela věnovat boji. Poznal jsem ji.
"Ari." řekl jsem si pro sebe, "ARI!" zakřičel jsem na ni. Snažila se mi zmizet z očí, což se jí po chvíli podařilo. Pátral jsem po ní, ale zatím bezvýsledně. Pak jsem ji znovu spatřil. Bojovala s Hwestou. Porazila ho a mluvili spolu. Snažil jsem se dostat blíž k nim. Ari stála za Hwestou a na krku mu držela dýku. Pak mě oba spatřili. Najednou se Ari ocitla na zemi. Snažila se popadnout dech. Hwesta mi zmizel.
Dostal jsem se k Ari. Sbírala se ze země. Začalo svítat.
"Ty seš tak tvrdohlavá." oslovil jsem ji.
"A tobě to vadí?"
"Popovídali jste si aspoň pěkně?"
"Šlo to, jen na facku nedošlo." usmál jsem se.
"Vstávej, zmizíme." pomohl jsem jí. Vedl jsem ji k Izupovu domu.
"Hwesta je zrádce. Pomohl skřetům do města. Čekal mě."
"Jak to?"
"Pamatuješ na sklep?"
"Proč?"
"Nevzpomínáš si, co bylo v jednom rohu?"
"Mužský oděv, no a?"
"Jestli jsi to nepochopil. Měla jsem ho mít dnes na sobě. Proto jsem jela ten den za Hwestou, akorát jsem netušila, že zradil."
"Měla jsi to předpokládat."
"A jak? Byla jsem týden z města. Nestarala jsem se o jeho návštěvy."
Došli jsme k Izupovu domu.
"Tady zůstaň." řekl jsem jí a odcházel..
"Ne. Nebudu sedět, když ostatní za mě nasazují život."rozběhla se zpět k bojišti.
"Ari." doběhl jsem ji. "Co si myslíš, že děláš?"
"Bráním své rodné město. To snad ještě můžu, ne?" vzala mi vítr z plachet. Nevěděl jsem, co odpovědět. Ozval se vítězoslavný výkřik. Bitva skončila. Ari se usmála. Pak opět zvážněla a zeptala se jednoho kolemjdoucího na Frona.
"Frone. FRONE!!!" zakřičela a utíkala k bráně. Následoval jsem ji. Proběhla celé prostranství, ale Frona nenašla. Sesunula se podél brány. Nevěděl jsem, jak ji utěšit. Svým způsobem to nebylo třeba.
"Ari co tu děláš?" oslovil ji Fron. Ari se mu vrhla kolem krku. Chvíli spolu mluvili. Neslyšel jsem o čem. Společně jsme se vraceli do Izupova domu. Ve Fronově pokoji jsme všichni lehli do postele a spali.
Vstal jsem brzy ráno. Fron už byl pryč. Ari spala vedle mě. Chvíli jsem ji pozoroval. Byla tak klidná. Vstal jsem, něco málo snědl a vyrazil ven. Ve stáji jsem osedlal koně a jel se podívat na včerejší místo činu.
Žádné komentáře:
Okomentovat