Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

19.11.17

13.11. - 19.11.2017

Tak je tu opět neděle. Po prodlouženém víkendu zítra opět do práce. A co se dělo minulý týden?
V pondělí práce, jak jinak. Odpoledne jsem si udělala výlet do vedlejšího města. Potřebovala jsem nakoupit nějaké stužky a hlavně špendlíky. Začala jsem dělat falešný patchwork pro děti. Musím zvládnout devatenáct koulí a tři andělíčky. Většina už je naštěstí hotová.
V úterý jsem opět pracovala a povzbuzovala mě myšlenka, že jdu odpoledne na kafíčko s kolegyní. Ukázala jsem jí své výrobky a taky s námi na chvíli poseděla ještě jiná kolegyně. Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne. Pak jsem se koukala na Harryho Pottera. Znovu.
Ve středu jsem pracovala a měla výtvarku. Proč ta výtvarka vždycky dopadne katastrofálně? Stále nechápu, co dělám špatně. Výtvory dětí jsou krásné, povedené, ale pak to uklízení a tak... A to jsem jim chtěla pustit na projektor pohádku...
Večer jsem i přes nachlazení šla na mši a zpívala jsem. Musela jsem, protože tak jako vždy nikdo nebyl. Modlila jsem se, abych nechytla záchvat kašle. Naštěstí jsem to zvládla bez zakašlání.
Ve čtvrtek opět práce. Poslední tohoto týdne. Naštěstí to rychle uteklo. Pak jsem si spokojeně popovídala s jednou maminkou a zašla na záchod. Hodlala jsem napsat i úkoly na internet, ale pak jsem si vzpomněla, že je čtvrtek. Přestala jsem vypisovat kolonku heslo a spěchala do jídelny na dohled.
Měla jsem jít s kolegyněmi na kafíčko, ale jedna spěchala domů za synem a druhou začal bolet zub. Tak jsme to odvolaly a já si dala kafíčko doma s mamkou.
Pak už jsem se snažila relaxovat. Večer jsem ještě potřebovala něco nakoupit. A měla bych se začít učit liturgiku. Večer jsem konečně koukla na tu liturgiku a snažila se něco naučit.
V pátek jsem ráno šla na mši svatou. Dost mě překvapila píseň.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Byla památka sv. Alžběty Uherské. Byla to sestřenice sv. Anežky České. To je sice hezké, ale necjápu, proč se zpívala písnička ke sv. Anežce a na koonec Svatováclavský hymnus. Opět liturgický mišmaš. Pomalu si začínám zvykat na něco, na co bych asi neměla.
Přes poledne až do odpoledne jsem byla v Brně u kamarádky ze střední. Pěkně jsme si pokecaly, daly jsme si oběd, vyvenčily kočku a pak jsem bohužel musela odjet.
Cesta tam i zpět proběhla v pohodě. Nic mi neujelo a tam jsem stihla ještě dřívější šalinu.
Večer jsem se dívala na Pána prstenů.
V sobotu jsem dlouho spala. Taky už jsem to potřebovala. Spala jsem až do tři čtvrtě na deset. Pak jsem se věnovala domácnosti. Odpoledne jsem jela nakupovat na neděli a začala chystat oběd na neděli.
Večer jsem se začetla do liturgiky. Dokončila jsem katechumenát a přesunula se ke slavení křeťanské iniciace a pak i k biřmování. Odpoledne jsem koukla taky na druhý díl Pána prstenů.
V neděli jsem byla na mši. Liturgie probíhala celkem normálně. Pak následovalo dokončení oběda a Pevnost Boyard.
Odpoledne jsem se snažila psát. A u toho jsem se dívala na krátký film Hon na gluma a Zrození naděje. Bylo to trochu zvláštně a neprofesionálně dabované, ale i tak pěkné.
A pak už byl večer a já se pomalu začala psychicky připravovat na další týden s dětmi. Snad budou trochu hodnější a já se budu víc usmívat.
Takže to je pro dnešek všechno. Jinak jsem zapomněla. Tuto neděli vyšla další část příběhu z pohledu Bera.
Přji krásný dlší týden roku 2017. Příští týden už je slavnost Ježíše Krista Krále, za kterou následuje nový církevní rok a advent. Tak nezapomeňte na věnec. Já se jdu na chvíli věnovat liturgice.
Vaše Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené