Opět neděle a tentokrát vánoční. A co se dělo poslední týden před Vánoci?
V pondělí práce a učení. I když spíš nakupování. V úterý opět práce, lehká nevolnost, balení dárků a učení. Naštěstí jsem se z té nevolnosti dostala. Ve středu práce, poslední zadání úkolů a pak pomalu hurá na prázdniny.
Ve čtvrtek už jsem své dětičky nenutila se učit. I když o tom ony ani neví, ale učili se. Aspoň při některých hrách museli počítat. Předali jsme si dárečky. A nejvíc jich dostala paní učitelka. No, bylo jich docela dost. Měla jsem trochu problém je odnést domů. Ještěže bydlím kousek. Na fotce se můžete podívat, co všechno jsem dostala. Hlavně to byly svíčky a ručně vyráběná mydýlka.
Po propuštění dětí a obědě jsem si sedla s kolegyní na chvíli na kafe ve školním bufetě. Možná to bylo naposledy.
Odpoledne jsem si s mamkou udělala takové nakupovací. Rychle nakoupit poslední dárky a zabalit je.
V pátek jsem už byla doma a do práce jsem nemusela. Zato jsem si vstala o půl hodiny dřív a šla na roráty. Po příchodu domů jsem ještě vytuhla v posteli. ještě před obědem jsem zašla do obchodu a zalít květiny do školy. Jinak pokračovala příprava na svátky.
V sobotu byl Štědrý den. Všechno ale od rána vypadalo jako normální sobotu. Až na to zdobení stromku, vytváření kytice a větve nad schody. Pak jsem zdobila ještě jeden stromek u babičky. Oba uvidíte níže na fotkách.
Večer přišla ta slavná chvíle, kdy se zasedne k prostřenému stolu a celá rodina povečeří. Letošní kapr byl naprosto vynikající. Také možná proto, že jsem neměla skoro žádné malé zákeřné kosti. Jen ty větší. I když, kdo ví, kolik jsem jich spolkla. Ale nic se mi nestalo.
A pak dárky. Možná víc mě těšilo to, že byli spokojeni mí blízcí, než že jsem byla spokojená já. Dostala jsem toho docela dost. Asi jsem musela být hodná. Několik triček, a moc krásných, ponožky televizorky, plyšáka Krtečka, toho pravého od pana Zdeňka Milera, diář na nový rok a co mě nejvíc potěšilo byla knížka Hobit. A sama sobě jsem si nadělila mobil. A zapomněla jsem na kabelku.
V noci jsem šla na mši. Byla v deset večer. Liturgie.... No, neodolám. detailně rozeberu.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Po pravdě jsem se trochu děsila, co to bude. A nezklamala jsem se. Opět jsem byla dost nemile překvapená.První, co mě zklamalo, že nebyly před oltářem velké jesličky, do kterých by kněz přinášel a uloži Jezulátko. Na začátku nebylo žádné přivítání ani žádné uvedení lidu do slavení liturgie. Což polední dobou nebývá vůbec. Ani ve všední den, ani v neděli. Je to škoda, protože lidi nejsou tolik zběhlí v liturgii. Myslím, že by jim to pomohlo. Pak následoval úkon kajícnosti, Kyrie a Gloria. Čtení, žalm a druhé čtení.
LP.: Co mi vadilo, že nebylo Aleluja před evangeliem, protože se tam nacpal sbor. Přitom Aleluja má přednost. Navíc je to slavnost, takže by mělo být na 100%. Evangelium bylo zpívané. To mi nevadilo. Ale vadilo mi, co bylo potom. Už jsem nad touto otázkou přemýšlela dříve. Po zpívaném evangeliu nebylo zvolání kněze Slyšeli jsme slovo Boží. Na evangelium rovnou navazovala aklamace lidu Chvála tobě Kriste. Což je špatně. Po homílii, která byla na takovou slavnost paž moc depresivní, aspoň z mého pohledu a vůbec nechápu, jakou to mělo spojitost s danou slavností, bylo přání krásných svátků, které patří do ohlášek na konci mše před závěrečným požehnáním.
LP.: Další věc, která mě dost zarazila, bylo, že kněz začínal Credo otočen ke svatostánku. Nehledě na to, že nebyl slyšet. Ze stejného místa byl také úvod k přímluvám a následná modlitba. Ani jedno nebylo moc slyšet.
LP.: Co ale chci pochválit, že se poklekalo při slovech Skrze Ducha svatého...
LP.: Další věc, která mě moc nepotěšila. Nebyl Římský kánon. Ale to jsem věděla, ale i tak jsem stále doufala, že bude. Je tam totiž vsuvka, která se používá jen o slavnosti Narození Páně.
LP.: A na konci mše mi chybělo svátostné požehnání. Také tam je přímo k této slavnosti.
LP.: A ještě někončím. Opět navikulář. Bylo celkem šest ministrantů. Z toho čtyři šli po sbírce, nevím proč, tak se navikulář sbalil a šel chystat kalich na oltář, následně šel pro konvičky, pak pro navikuli, pak znovu pro konvičky a pak si spokojeně zvonil. O navikuláři jsem toho napsala už docela dost. A že bylo málo ministrantů? To ne, reaguji na to otázkou, proč šli po sbírce čtyři? Stačili by jen dva. O moc víc lidí než v normální neděli, tam nebylo.
Do postele jsem se dostala po jedenácté večer. To klidně mohl být Římský kánon. Škoda.
V neděli jsem opět šla na slavnost. Liturgie probíhala podobně, jako v noci.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Chválím navikuláře. Věnoval se jen navikuli. O moc víc ministrantů nebylo a přece to zvládli. A víte proč? Po sbírce šli jen dva. A to bylo víc lidí v kostele. Všechno jde, když se chce.
Po mši následoval odpočinek. Přetáhla jsem fotky z foťáku a trochu je probrala. Vzpomněla jsem si ještě na jednu věc, která mi vadí, ale po chvíli jsem ji úspěšně zase zapomněla. Až si vzpomenu, tak si ji napíšu a pak důkladně rozeberu.
Odpoledne jsem se dívala na pohádku Tři životy. Už jsem ji jednou viděla, ale nikdy jsem ji neviděla úplně od začátku, takže nevím, kdy a jak získal to pírko.
A to bude pro dnešek asi všechno. Zatím nebudu psát, že i pro tento rok, protože ještě máme před sebou celý týden. Každopádně s týdenním zpravodajstvím se ozvu již v novém roce.
Takže si úžívejte volna, pokud je máte, a pokud ne, tak ať to v práci rychle uběhne a ať to uběhne bez komplikací.
To vše přeje Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat