Tak jsem opět zde. Jako každou neděli. A co se dělo?
V pondělí jsem šla do práce. To stejné se opakovalo v úterý i ve středu. Ve středu jsem šla také na mši svatou. Liturgie probíhala vcelku v pohodě, aneb tak, jak je u nás zvykem.
Ve čtvrtek jsem byla v práci a dost dlouho. Až skoro do čtvrt na sedm. Dalo by se říci skoro dvanáct hodin.
V pátek jsem měla práci lehčí. Učila jsem jen dvě hodiny. Pak jsem měla hodinku volno a pak na koncert vítězů LYRY. Bylo to velmi pěkné a svým způsobem jsem ráda, že na mé školní docházky nic podobného nebylo. Nejspíš by mi to za to nestálo.
Odpoledne jsem byla na mši a pak v orchestru. Docela dobře jsem si zahrála a užila.
V sobotu jsem vstávala po páté. Jela jsem opět do Olomouce do školy. A těšila jsem se. Moc.
Komplikace nastaly hned na autobusovém nádraží u nás. Autobus, kterým normálně jezdím, měl zpoždění. Tak jsem jela jiným. Ale návaznost na vlak byla stejná. Tak jsem tedy dojela autobusem k vlaku a ejhle. Další zpoždění. Deset minut. Na přestup mám normálně 20 minut a taktak se to stíhá. Teď z těch původních dvaceti je asi sedm minut. Ale studenta jsem stihla. A pak mi bylo chvíli špatně. Jakmile jsem seděla v druhém autobuse, byla jsem klidná. Věděla jsem, že dojedu.
Cesta probíhala normálně.
Ve škole jsem byla až do půl paté večer. Měla jsem jen dva předměty. Prvně Úvod do Nového zákona, což bylo velmi zajímavé. Takové souvislosti jsem v evangeliích ještě nehledala. A pak byly tři hodiny církevních dějin novověku. Což je také docela zajímaý předmět.
Také jsem si zašla do knihovny a půjčila si knížku k bakalářce. Jsem zvědavá, za jak dlouho ji přečtu. Má jen 125 stránek. Taky jsem od jednoho studujícího kolegy dostala k přečtení Korán, tak jsem zvědavá, zda to přečtu. A nemyslete si, že bych konvertovala k islámu. To mě ani nenapadne. Chtěla bych to přečíst jen tak ze zajímavosti a pro poučení.
Večer jsem jela domů opět studentem. Ten měl taky zpoždění. Deset minut. Na přestup necelých patnáct minut, ale zvládla jsem to.
V neděli jsem byla na mši svaté. Měla jsem objednanou písničku. Taky se hrála. A prošla jsem se s obětními dary. Což je pro mě něco, co mi aspoň trochu připomíná ministrantskou službu. Aspoň na těch pár minut být součástí liturgie jinak, než jen zpěvem.
A s tím zpíváním je to také docela dost strašné. Celou noc mě pálelo v krku, takže se obávám, že budu nemocná. No, mši svatou jsem ještě odzpívala. A teď si dám hlasový klid až do zítřka.
Odpoledne jsem zasedla s knížkou do postele a pak si i na chvíli zdřímla. Zbytek dne jsme nevytáhla paty z domu. A proč taky? Vždyť je tam zima...
Také jsem si v týdnu kreslila. Dětem do památníků. Snad budu mít na delší čas od památníků klid. Ale obávám se, že ne. Uvidíme...
Prvně kytka.
Bude následována dvěma psy.
Prvně rošťák...
A pak čivava...
A ještě na závěr přidám ještě koníka. Ten už je starší.
Přiznám se, že to není až tak moje dílo. Našla jsem si hezký a jednoduchý černobílý obrázek na internetu, vytiskla jej a zpracovala dle svého. Toto je výsledek.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2016. Za týden v neděli už je slavnost Ježíše Krista Krále. Tudíž končí liturgický rok a začíná nový.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat