Přesně tato věta mě napadla, když jsem dočetla tak po týdnu Pána prstenů - Společenstvo Prstenu.
Silmarilion mi na čtení trval déle. Je pravda ale, že jsem se u toho ještě učila. Teď se zatím neučím, tak se věnuji četbě. A že zrovna Pán prstenů? Řeknu vám, že jej nečtu poprvé. Zabrala jsem se do něj tak popáté (plus mínus jedna dvě). Poprvé jsem ho četla ve školním roce 2006-2007. To znamená v prváku na střední. Od té doby jsem přečetla soustu kníh a knížek, ale k žádné jsem se tak často nevracela. Snad jen ke knize Hra jménem život. Ale to je tak kniha na jeden den. Poslední dobou jsem spíš četla jen odbornou literaturu a otázky ke zkouškám a státnicím. Pak následovala literatura k filosofii, teologii a liturgice (ta stále vede jako neoblíbenější odborná literatura, a už se pracuje i na bakalářce).
Jinak Pán prstenů - Společenstvo Prstenu má 430 stránek. Dvě věže jsou tenčí, jen 361 stránek. To snad přečtu i dřív nez úvodní díl.
Jinak jsem uvažovala, co mi chybí do sbírky. Předně to je Hobit, pak Húrinovy děti a Tolkienovy Pohádky a Tulák Rover. (Všechny uvedené tituly už mám přečteny).
Jinak kniha Dvě věže mají dost odpudivou barvu obalu. Něco mezi růžovou a fialovou. Pokud bych měla rozhodnout, která barva z těch dvou je horší, tak vítězí jednoznačně růžová. Tu totiž toleruji, jak s oblibou říkávám, jen dvakrát ročně. Na 4. neděli postní a 3. neděli adventní. Ale na té knize to překousnu, aspoň do doby, než ji přečtu.
Ta fialová na fotce vypadá pěkně, ale barva skrytá za obalem už je horší.
Tak taková malá vsuvka. Přeji krásný zbytek týdne. Snad se na konci opět neozvu, že jsem něco dočetla...
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat