43. týden 2014

Tak už se nám to blíží. Vánoce a konec roku. Ale nebudeme předbíhat a spíše se posuneme zpět do minulosti tohoto uplynulého týdne.

V pondělí jsem vstávala brzo. Moc brzo. O půl šesté a vůbec se mi z vyhřáté postýlky nechtělo. Ale musela jsem. V sedm už mi odjížděl vlak do Olomouce. Do školy jsem šla na jednu jedinou hodinu. Odpoledne jsem se snažila se věnovat diplomce. Večer jsem šla na zkoušku sboru. Úterý bylo už trochu více školní. Byla jsem ve škole docela dlouho. S jednou trochu větší přestávkou na oběd a nákup jsem tam byla celý den. Večer jsem měla ještě čas a sílu na zpívání. Těsně před odchodem na "plac" jsem dostala sólo v jedné srbské písni. Tak jsem si to několikrát v duchu přezpívala a dala jsem to. Na liturgii jsem jako vždy pořádně neviděla, ale dominikání mě s liturgií ještě nezklamali. Během úterka mi také přibyl komentář, který ale nebudu zveřejňovat, protože a poněvadž jsem jmenována svým křestním jménem a jsou tam jmenovány další dvě osoby. Takže to ke komentáři, který si nikdo, kromě mě, nepřečte. Jinak na misijní jarmark v Újezdě se můžete podívat ZDE. Ve středu jsem byla ve škole. Překvapivě. Měla jsem didaktiku angličtiny, primární pedagogiku a pak psychologický seminář. Večer jsem šla na led bruslit. Užila jsem si to, opět bez hanby, pádu, škody na zdraví, zlé příhody, jak se jednou za čtyři týdny modlívám v hymnu pondělních ranních chval třetího týdne žaltáře. V Breviáři z roku 2007 je to přesně na straně 1165. Ve čtvrtek jsem vstávala brzy a nechtělo se mi. Měla jsem praxi. Učila jsem matematiku. Docela to ušlo. Aspoň naše cvičná paní učitelka si na nic nestěžovala. Snad jen na délku jednoho cvičení. No co, učím se. Pak jsem utíkala na výuku didaktiky přírodovědy s praxí. Docela jsem se pobavila. Hráli jsme Riskuj na opakování učiva pátého ročníku. Docela zajímavé poznatky o tom, že toho hodně nevím. Pak jsem si spokojeně zašla na oběd, sbalila krosnu a hurá domů. Na nádraží mě čekalo jedno trochu nemilé překvapení. Z Nezamyslic jel jen autobus. Až do Brna. No co, musela jsem to přežít. Zas tak špatná ta cesta nebyla. S několika minutovým zpožděním autobus vyrazil. Myslela jsem si, že budu muset čekat v Brně, ale čekání se nakonec nekonalo. Vlak jsem stihla. Jen jsem nestihla ten nepohyblivý záchod. Zašla jsem si ve vlaku a pak až doma. Co jiného mi taky zbývalo. V pátek jsem trochu nestíhala. Od rána jsem se snažila najít nějaké texty na večer chval. Měly by se týkat adventu a toužebného očekávání příchodu Krista. No uvidím, zda jsem uspěla. Dopoledne jsem ještě navštívila knihovnu, ale odešla jsem z ní s prázdnou, a pak spolek na zámku. Odpoledne jsem šla na chvíli hrát, abych v sobotu nevypadala a nehrála jako totální blbec a že jsem se za ty dva roky i něco naučila. Pak jsem zpívala na mši, hrála v orchestru na violu. Večer jsem šla ještě za dětmi vyrábět náramky. Zatím jsem ten svůj nedodělala, ale snad už příště se tu objeví fotka. V sobotu jsem byla hrát na varhany. Přehrála jsem si všechny písničky, co znám a umím, celé ordinárium a pak jsem si vybrala další, kterou se budu učit. Vyhrála to adventní písnička 126. Po obědě jsem se rozhodla, že budu péct ve stylu Láďa Hruška a jeho jablečné růžičky. Dopadlo to relativně dobře.

Ještě v troubě. Trouba byla doma, tak se mohlo péct.

Ještě na plechu a všechny. Jedna vypadá jako po dopadu atomovky.

A ještě jednou i s cukrem na talíři. Chuťově byly moc dobré. I když jsem si myslela, že jsem tam dala moc skořice. Odpoledne jsem se šla asi na půl hodiny projít. Už mě to doma nudilo, i když práce mám dost. Večer jsem šla na florbal a nic moc. Nějak mi to nešlo. Dala jsem si jen dva góly. Za to jsem dostala dvakrát do stejného místa na noze. Snad tam nebude modrák. V neděli jsem i po spánku, který trval hodinu déle než normálně, jsem měla problém vstát. Noha bolela. O modráku zatím nevím, možná se tam objeví později. Měla jsem hrát, ale v sobotu jsem se dozvěděla, že hrát nebudu. Tak jsem nemusela spěchat se rozehrát. Jen jsem chvíli preludovala při přijímání. Ještě přede mší svatou jsem zjistila, že dneska nebude z pohledu laika "obyčejná". Přijel jáhen. Trochu jsem se ale zarazila, když se v homílii kázalo a nečetl se Pastýřský list. Toho jsem se dočkala na konci mše svaté v ohláškách. Dopoledne jsem také udělala radost babičce, kdy jsem jí donesla oběd a na chvíli si s ní popovídala. Odpoledne jsem jela do divadla a na večeři s přáteli.

Článek je dnes přednastaven, nebo v čas vydání článku budu nejspíš v divadle.

Přeji všem krásný další týden roku 2014 a školou povinným krásné prázdniny.

Vaše Vanimaré

42. týden 2014

Tak jsem opět tu. Divné co? A co se dělo? Nic moc.

V pondělí jsem jela do školy až odpolende. Výuka se nekonala, tak co budu v Olomouci strašit, když můžu strašit v Oslavanech? Cesta proběhla relativně dobře. Vlaky jely s minimálním zpožděním. Trochu mě překvapil dotaz jedné paní, která se mnou jela do Brna. Ptala se mě, jestli píši plnícím perem. Viděla mě, jak píšu povídku. Večer jsem ještě navštívila zkoušku sboru. Překvapivě jsem i hrála. Jen na housle. Něco podobného klaviatuře varhan nepoužíváme. Zpíváme a capella. V úterý už jsem do školy utíkala na angličtinu ráno a odpoledne na výchovu ke zdravému životnímu stylu. Večer jsem zpívala a hrála na mši. Celkem to ušlo. Ve středu jsem byla ve škole překvapivě dva předměty po sobě. Což se nestává tak často. Pak odpoledne mě čekalo ještě jedno cvičení. Po něm jsem šla nakupovat. A to jsem neměla dělat. V batohu noťas a venku leje jako z konve. Do obchodu jsem došla, ale pak jsem musela chvíli čekat, než přestane tak hustě pršet, abych se mohla vrátit a jet na kolej. Večer mě čekala ještě jedna úvodní hodina z českého jazyka. Pak znovu na koleje a hurá na led.Šlo mi to už lépe a několikrát jsem se pokusila přešlápnout pozadu. A hlavně jsem nelíbala led jakoukoli částé mého těla. Pokud nepočítám to pohlazení a zkoušení ledu. A teda ještě čepele bruslí. Ty se dotýkat ledu musí, jinak by to nebylo bruslení, ale lítání. K tomu se taky trochu odhodlávám, že začnu lítat s RC modely. Ale to asi nechám na pozdější letní dobu, kdy snad budu mít po státnicích. Ve čtvrtek jsem měla jen jeden předmět a pak volno. V pátek jsem si k obědu pustila online video z Makovce a pozorovala ptactvo na krmítku. Přikládám odkaz sem. Vytvořila jsem několik printscreenů.

Sýkorka, snad zvonek a to třetí nepoznám a neznám. Kdo by věděl, nechť se podělí v komentářích.

Tady jich bylo docela dost. Jen je screen trochu nekvalitní.

Další opeřenci.

Odpoledne jsem byla na chvíli hrát na varhany, pak zpívat na mši, hrát na violu a za dětmi. (Tohle sem píšu každý týden, ale každý týden to dělám.) Večer jsem se začala chystat na neděli. Taky jsou si všimla, že jsem si odřela jeden žaltář. Možná jsou odřené všechny, tak jsem vzala lepidlo, odlepené částečky přilepila a co přilepit nešlo, tak jsem dokreslila a zamaskovala. Taky jsem znovu otevřela knihu Liturgika, Křesťanská bohoslužba a její vývoj, a pokusila se najít něco o katechumenátu a o obřadech s ním spojenými. No, nic moc jsem nenašla. Budu se muset podívat do obřadů Uvedení do křesťanského života a přečíst si rubriky. V sobotu jsem tak učinila. Než jsem šla hrát, tak jsem nakoukla do zmiňované knihy, jen tak letem světem. Hrála jsem asi hodinu. Nebylo to nic moc. Přehrála jsem si všechny písničky, celé ordinárium, tam jsem se na chvíli zarazila u Sanctus, pak modlitbu Páně a znovu jednu písničku na příští neděli. Odpoledne jsem si opravovala futrál na housle. Není tak starý na to, abych si kupovala nový. Naavíc na nový nemám, ale mám prostředky, kterými můžu ten stávající opravit.

Vyfotila jsem jen pomůcky na opravu, neb se za výsledek opravy trochu stydím. Nepodařilo se mi to tak, jak bych si představovala. Ale co, má to sloužit. Pak jsem si řekla, že budu dělat na diplomce. A ejhle, oni dávají na Markíze Pána prstenů, Společenstvo prstenu. Musela jsem se dívat a hned u prvního jména Froda Pytlíka ve slovenské verzi jsem se musela smát. Frodo Bublík. Hezký dabing. :) Překládala jsem si u toho literaturu do diplomky. Z angličtiny za pomocí strýčka Googla. Nic moc teda. Nebavilo mě to, a některé věty si musím i za pomoci Googlu domýšlet a formulovat jinak a lépe. Večer jsem šla na florbal. Moc jsem se netešila, po minulém týdnu, kdy jsem se nemohla pomalu trefit ani do míčku. Celkově florbal probíhal v pohodě. Dala jsem si sedm gólů. Taky jsem se trochu zlepšila v ovládání míčku. Teda aspoň si to myslím. V neděli jsem překvapivě a po roce a něco málo vstávala v šest. Vstávalo se mi lépe, než v osm. Měla jsem před sebou dlouhou cestu. V sedm jsem už stepovala na autobusáku a netrpělivě vyhlížela autobus. Dojel na čas, tak jsem stihla vlak, na který jsem přestupovala, abych se dostala do Brna. Tam jsem chvíli čekala na další autobus, který mě zavezl do Újezda u Brna, cíle mé cesty. Dojela jsem s velkým, skoro hodinovým předstihem. Tak jsem chvíli bloumala po Újezdě. Na desátou jsem se dostavila do kostela, kde se pomalu, ale jistě scházela schóla. Vlastně schóly dvě. Jedna místní a druhá z BiGy, která měla ten víkend na oratoři soustředění. K tomu všemu jsem se rozhodla, že se přidám. Na spolupráci jsem se těšila, i když jsem z toho všeho byla trochu nervózní. LITURGIE: Mše svatá probíhala v duchu krásné liturgie. I když jsem ji pro neznalost některých písní a stylu jejich interpretace, nestíhala tak dobře sledovat. Kdyby to bylo doma, polovina těch, kdo by četl tyto řádky, by jásala. Ale teď zpět k liturgii. Byla misijní neděle. Přímluvy byly doprovázeny donášením darů, které představovaly různé světadíly. U toho zpíval sbor píseň Požehnaný jsi Bože navěky. Říkám sbor, protože jsem já osobně s tím zpěvem této písně měla trochu problém. Slzy se draly na světlo Boží, jak moc se mi to líbilo, jak moc mě ta slova, která doprovázela každou skupinku dětí přinášejících dary, dojala. Bylo také moc krásně řečeno, že Evropa, ze které pochází nejvíce misionářů se pomalu stává misijní oblastí, že víra upadá v zapomnění. Nevím, jak tato neděle probíhala u nás. Klidně se podělte v komentářích. Jen neberu vulgární a urážlivé komenty. Ale teď zpět k Újezdu. Po dlouhém opakování melodie písničky brumendem jsme se dočkali i slov. Zazpívala se pokaždé sloka, a pak bylo brumendo, do kterého kněž říkal modlitby nad dary. Většinou se neříkají, jen když je tzv. tichá mše. Každá skupinka dětí kromě toho, že nesla nějaké dary, za které se modlili, tak byli i barevně rozlišeny. každý světadíl měl jinou barvu. Bohužel si nepamatuji, která barva patřila kterému světadílu. Byla tam bílá, červená, modrá, zelená a žlutá. Myslím, že žlutá byla Asie. Jinak nevím. No, prostě krása. K přijímání jsem se i trochu předvedla a hrála jsem na housle. Nebylo to nic moc, asi dva lidi mi říkali, že jsem měla jít k mikrofonu, na což jsem odpověděla, že by to byla ostuda. A několik dalších lidí ze sborů se mě ptalo, zda jsem vůbec hrála. Po mši svaté byl před kostelem misijní jarmark, kde se prodávaly výrobky nejen dětí. Co všechno tam bylo, nevím. Nestihla jsem si všechno prohlédnout, ale byly tam napečené buchty, ručně vyrobené náušnice, háčkonavé baňky a andílci a mnoho mnoho dalšího. Příští rok jedu znovu, pokud se to dozvím zavčas. Na oběd jsem šla do restaruace na zvěřinové hody. Dala jsem si nějakou srnčí kýtu na smetaně s brusinkovým terčem a karlovarským knedlíkem. Pochutnala jsem si a moc. Jako zákusek kousek Tiramisu. Jejda, hned bych si dala. Odpoledne jsem strávila s přáteli částečně na bruslích, částečně na procházce po Újezdě. Taky jsme se zašli podívat na fotbal ženatí vs. svobodní. U toho jsem si vzpomněla, že u nás by to pro neochotu nešlo. Vím, jak to dopadlo, když se pořádal přátelák s hasiči. Většina mužstva byla ženského pohlaví. Nebudu dál rozebírat. Na zápase jsme byli chvíli, pak jsme pokračovali ke kapli sv. Antonína a dál mezi zahrady a vinohrady. Pak jsme se vrátili na místo výchozí, ugrilovali malou svačinku a frčeli domů. Bohužel. Den nějak rychle utekl. A nechtělo se mi domů, ale...všechno krásné jednou skončí....

Tak to by pro dnešek bylo asi všechno. Přeji všem, kdo se prohrabal záplavou písmenek až sem, krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

P.S.: Prostě musím dodat jeden odkaz na krásné video. Odkaz je ZDE. Doufám, že se vybralo dost na pomoc potřebným.

V.

41. týden 2014

A jsem tu opět. Dřív jsem se ozvat nestihla. A co se dělo?

V pondělí ráno jsem jela do školy. Brácha mě vezl do Brna na vlak a pak už jsem frčela do Olomouce. Přijela jsem totálně vyšťavená, ale včas. Do školy jsem šla na jednu hodinu. Docela přínosné. Sáhla jsem si na interaktivní tabuli SMART. Večer jsem ještě měla zkoušku sboru. V úterý jsem se ve škole zdržela trochu déle než v pondělí. Přežila jsem hodinu angličtiny, výchovy ke zdravému životnímu stylu a didaktiku vlastivědy. Mezitím jsem ještě stihla jít do knihovny. Večer jsem šla na mši zpívat. Ve středu jsem se vyspala. Nebyla didaktika angličtiny a ani pedagogika. Do školy jsem opět šla jen na hodinu psychologie. A těšila jsem se na večer. Šla jsem bruslit. Lidí bylo docela dost. Občas se tam vyskytli jedinci, kteří si evidentně nepřečetli řád veřejného bruslení a hráli na honěnou. A ti, co se na bruslích necítili tak jistě, si museli dávat pozor, aby nebyli sraženi. Mezi ně jsem taky patřila, mezi ty nejistě bruslící. Stála jsem na tom po půl roce. A před tím půl rokem jsem na tom stála po dvou letech. Nebyl led a o veřejném bruslení na stadionu jsem nevěděla. Tak teď to snad trochu napravím, a začnu chodit bruslit pravidelněji. Uvidím, jak moc mi to diplomová práce dovolí. Škola je přednější. Když nebudu stíhat, tak nebudu bruslit. Ve čtvrtek jsem měla praxi. Unavená z bruslení jsem na náslechu trochu usínala, ale snad jsem zachytila všechno důležité. Pak jsem měla ještě jednu hodinu didaktiky přírodovědy a jela jsem po obědě domů. Cesta proběhla celkem v pohodě. Až na to skoro půl hodinové zpoždění. Do Ivančic jsem jela o vlaky později. Ano jely dva. V Bránicích jsem musela zvednout svůj líný zadek a přestoupit do dalšího vlaku. Domů jsem přijela o půl hodiny později. Ale dojela jsem. Večer jsem se dokoukala na Pevnost Boyard. Teď doufám, že to mám dobře napsané. Dívám se na to proto, že se po drobných úpravách úkolů, by se to dalo použít i ve škole. Třeba to navlékání korálek čínskými hůlkami na drátek je naprosto super úkol na procvičení jemné i hrubé motoriky. Nebo seřazování barevné kombinace kuliček e dobré na paměť. No, podívejte se sami, buď v sobotu a v neděli na Prima Cool, nebo na netu Prima Play. Vždycky se mi tahle soutěž líbila a jsem ráda, že jsem na ni opět po letech narazila. V pátek jsem se nevyspala. Zase. Jela jsem už v sedm do školy v Nové Vsi zeptat se, zda budu moci u nich dělat praxi. Dopadlo to dobře a v březnu se tam ukážu coby učitelka. Snad to půjde. Na málotřídní škole jsem ještě neučila. Uvidíme. Dopoledne jsem byla doma a přemýšlela, co všechno musím za den stihnout. Knihovna, zámek, oběd, hraní, zpívání, znovu hraní a zaplatit validační známku. A jít volit a napsat pár řádků do diplomky. Na to všechno mám jen dvacetčtyři hodin. Něco snad stihnu během dopoledne. Nejraději bych šla spát. Po dlouhé době jsem se dokopala k tomu, abych si našla nějaké volné slušné eurofolie a uklidila si trochu ve skříni, kde mám věci na tvoření a částečně školu. Většinu úkolů jsem v pátek stihla. Večer jsem byla po dětech dokonale vyšťavená. Oči se mi zavíraly už o půl osmé. Vydržela jsem to do desíti, kdy jsem se trochu věnovala diplomce. V sobotu jsem byla již tradičně hrát. To, co jsem minulou neděli podělala, se v cvičném neobjevilo. Tak nevím, proč jsem se tam vysekala. Přitom se dívám do not a ne na prsty. Pak jsem si přehrála Modlitbu Páně s doxologií, která pochází z přelomu 1. a 2. století. (ADAM, Adolf. Liturgika: Křesťanská bohoslužba a její vývoj. 2. vyd. Praha: Vyšehrad spol. s r. o., 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. na straně 208 - 209). Odpoledne jsem byla na drakiádě. Můj drak akrobat moc lítat nechtěl, tak jsem měla v záloze ještě bumbara. Ten už lítal lépe, i když po každém hodu skončil na zemi. Ale veškeré mé hody přežil. Večer jsem byla na florbale. Po pravdě, nic moc jsem si zahrála. Jen jeden gól. V neděli jsem byla na mši. Nějak jsem nestíhala sledovat liturgii, i když jsem nehrála celou mši. Hrála jsem jen alelujový verš před evangeliem a pak modlitbu Páně. Pak tedy následovalo preludium v Adur. Zapomněla jsem, že to má tři křížky. Hrála jsem jen dva, ale prý to nikdo nepostřehl. Ani zpěvačka, která seděla kousek ode mne. Po obědě jsem chvíli odpočívala. Pak jsem se vydala na cesty a jela se podívat do Újezda a muzikál Tarsan. Neudělala jsem chybu, že jsem jela. Bylo to naprosto suprový. Muzikál není o nějakém Tarzanovi, ale o Pavlovi z Tarsu a o jeho životě. Děj začíná ve vězení, kdy Pavel čeká na svou popravu mečem, jakožto Římský občan nemohl být ukřižován. Ale víc už nenapíšu, protože bych prozradila moc. Kdo chce tento muzikál vidět, nechť si zadá do vyhledávače TARSAN. Myslím, že větší nápovědu dávat nemusím.

Omlouvám se, že píšu až v pondělí, ale včera jsem už neměla sílu. Tak a teď je na řadě přání krásného dalšího týdne roku 2014.

Vaše Vanimaré

40. týden 2014

Tak jsem opět tu po druhém týdnu školy. Přežila jsem.

V pondělí jsem školu neměla. Tak jsem spinkala ještě doma a do Olomouce vyrazila až odpoledne. Cesta byla v pohodě. Dojela jsem relativně na čas. Jen mě naštvala ta tramvaj, která mi ujela před nosem. Ale za chvíli jela další, takže jsem dlouho nečekala. Po krátkém občerstvení na koleji jsem vyrazila na sborovou zkoušku. Zkouška byla dlouhé dvě hodiny. Na kolej jsem se vracela už potmě. V úterý jsem krásně kráčela do školy na hodinu angličtiny. Pak jsem si šla s kolegyní vyřizovat praxi a pak jsem šla ještě na jednu hodinu. Toť byl celý můj školní den. Večer jsem šla na zloučku sboru a pak jsem se sborem zpívala na mši. Bylo docela zajímavé kázání, kdy kněz prošel celým kostelem a ptal se studentů, jak často čtou Písmo. Ještěže se neptal mě. Trochu jsem si při tom kázání sáhla do svědomí a uvědomila si, že Písmo jen tak nečtu. Pokud nepočítám modlitbu se čtením. Měla bych se polepšit. Ve středu jsem šla na hodinu didaktiky angličtiny. Řekla nám jen info k zápočtu a rozdělily se skupinky a šlo se domů. Teda, já jsem domů nešla. Jela jsem nakoupit zásoby čokolády. Pak jsem se dostala na koleje. Odpoledne jsem měla ještě hodinu psychologického semináře. Taky byla nějaká kratší a po dvaceti minutách se odcházelo domů. Já jsem opět zamířila do města nakupovat. Potřebovala jsem si konečně koupit papíry a taky baterky do teploměru. Opět máme díky bráchovi teploměr. Pak už jsem byla celou dobu na koleji. Už se mi nikam nechtělo. Taky za to může to počasí, kdy vlastně skoro celý den pršelo. Tak jsem pokračovala v diplomce. Dělala jsem si přípravy. Na samotné diplomce nemám kromě úvodní části a obsahu ještě nic. A nevím, jak začít a nechce se mi. Opustila mě veškerá tvořivost a tvůrčí schopnost. Začala jsem číst tedy literaturu k diplomce. Jednu knihu, ze které jsem si vybírala techniky, mám už přečtenou. Teď jsem začala číst knihu Psychologické metody výchovy k tvořivosti. Hned v prvním odstavci bylo několik slov o socialismu. Rychle jsem zjišťovala, z kterého roku kniha je. Pak jsem se přestala divit a četla dál. Možná by nebylo marné shánět nějaké pozdější vydání. Uvidím, jestli najdu knihu, která je velmi podobně zaměřená. Ve čtvrtek jsem utíkala na praxi. Náslechy proběhly v pohodě. Zatím žádný stres z dětí. Jen jsou ty náslechy únavnější než samotné učení. Po praxi pěkně na oběd a na vlak. Ještě jsem se před odjezdem trochu prospala a jela jsem o dvě hodiny později, než jsem měla v plánu. Na nádraží mně čekalo jedno překvapení a pořádný hluk s prachem.

Dojela jsem celkem v pohodě. Zpoždění na odjezdu někde dohnal, tak jsem nemusela čekal hodinu v Brně. Ve druhém vlaku jsem stála u záchodu. Jel takový ten vagon se záchodem pro invalidy, tak jsem tam moc nezavazela. Jen mě trochu vadila ta maminka, co zbytečně zabírala čtyři místa. Na jednom seděla ona, na druhém její dcerka a dvě místa blokoval kočár, který klidně mohl stát tam, kde jsem musela stát já. Ale jsem přece mladá, tak mi to chvilkové stání vadit nebude. Ale mohla jsem mít dodělané protokoly a nemusela jsem je dodělávat doma. Dál raději bez komentáře. Ve vlaku jsem konečně stihla dočíst dokument Všechny barvy církve. Pak jsem chvíli dělala protokoly do praxe a v druhém vlaku si četla tu krásnou socialistickou knihu. Průvodčí se na nás vykašlal a já jsem bez razítka na jízdence. Večer jsem dočetla posledních pár stránek v Eschatologii.V pátek jsem si šla domlouvat praxi na málotřídku do vedlejší vesničky. Autobus tam jel v pohodě. Domluvila jsem se s paní ředitelkou a chtěla se vrátit domů. Ouha, autobus před minutou odjel a další jede až skoro za dvě hodiny. Fajn. Tak se projdeme. Šla jsem tedy ty tři kilometry pěšky. Bylo krásně, nepršelo. Trochu pod mrakem, ale sluníčko se občas ukázalo. Procházka opravdu pěkná. Stihla jsem aspoň i fotit.

Foceno pouze mobilem. Nečekala jsem, že půjdu zpět pěšky. Po obědě jsem se na chvíli vyhřívala na sluníčku. Pak jsem se rozhodla, že se půjdu projít na zahradu, podívat se na mátu. Ani jsem k ní nedošla a začala jsem sbírat oříšky. Myslela jsem, že jich bude pár, ale nakonec jsem zaplnila celou krabici. Fotku jsem nestihla udělat. Takže ze zahrady jsem neviděla skoro nic. Odpoledne jsem šla hrát na varhany. Musím pilně cvičit. Pak jsem zpívala na mši, šla hrát do orchestru a na chvíli za dětmi. Asi jsem jich potkala málo ve škole. V sobotu jsem byla na chvíli hrát. Přehrála jsem si všechno na neděli, šlo to i bez chyb. Tak snad to dobře dopadne. Pak jsem ještě zůstala na svatbu. A to jsem asi neměla dělat. Trpěla jsem. Strašně moc. Liturgie.

LITURGICKÁ POZNÁMKA: Změny, které jsou v liturgii při svatbě neznám zpaměti, ale podívala jsem se do direktáře a tam je VŠECHNO napsané, co je a není při svatbě. A stačilo by číst rubriky v misálu jak přede mší, tak během ní. Rubriky jsou stručné a krátké.

V sobotu večer jsem byla na florbale. Docela jsem si to užila. Dala jsem si čtyři góly. V neděli jsem ke spokojenosti všech nestíhala sledovat liturgii. Měla jsem dost práce sama se sebou. Hrála jsem i proprium a moc se nedařilo. Asi písnička nebyla dost nacvičená. Tři měsíce je asi málo. Málem jsem se vysypala hned v první sloce, ale tu jsem dohrála. Před evangeliem jsem to zahrála skoro bez chyby. Ordinárium bylo snad úplně bez chyby. To by bylo asi hodně blbé, kdybych se vysypala i v ordináriu, které hraju už skoro dva roky. K obětování byla písnička v pohodě. K přijímání už to bylo horší a o dost. První sloku jsem zahrála. Plynule jsem navázala další slokou a ouha. Tu jsem nedohrála. Naštěstí došel ochotný zachránce a dohrál za mě. Tímto mu děkuji. I když si to asi nepřečte. Pak už mě čekal jen závěr mše a to jsem měnila písničku za moji oblíbenou Lurdskou. Těsně předtím, než jsem začala hrát, jsem byla nervózní, jestli ji ještě umím. Přece jen, je to první písnička, kterou jsem se naučila hrát na varhany. Ale proč se strachuji, Vždyť jsem jí hrála včera, všech osm slok a možná i některou dvaktrát. Ta dopadla dobře. Až na tu dohru. Na tutti tak často nehraju. Neskončilo to tak dobře, jak jsem chtěla, ale mohlo to taky dopadnout ještě hůř. Trochu jsem kazila liturgii a strašně moc mě to mrzí. Na druhou stranu, někdy se to naučit musím a jindy hrát nemůžu, než v neděli. Každý den není posvícení, i když je to neděle. Z úkonu kajícnosti: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa.

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Děkuji všem komentujícím a přeji krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

P.S.: Ještě dnes přidávám jednu fotku ze zahrady. Mamka šla zpracovat jahodníky a tohle našla. Musím podotknout, že byla výborná. Jako v červnu.