39. týden 2014

Tak opět tu bez újmy na zdraví ze školy.

Tak v pondělí jsem už cupitala do té mé vysoké a velké školy. Jen na jednu hodinu. A ani ta nebyla úplně celá. Začátek semestru je vždycky takový. Info co k zápočtu, případně ke zkoušce. A hurá opět na koleje se nudit. Dopoledne jsem si oběhala vyřizování, abych mohla jezdit šalinou, pardon, v Olomouci jezdí tramvaje. Odpoledne na studijní pro potvrzení o studiu kvůli divadlu a taky kvůli vlakům. V úterý to se školou bylo velmi podobně. Dopoledne jedna hodina angličtiny. Psali jsem test, který potom ve složitější formě bude ke zkoušce, nebo zápočtu. To jsem úspěšně zapomněla. Ale ke splnění mi chyběly dva a půl bodu. To naštve. A i kdybych to dala, tak si jej stejně na konci semestru napíšu znovu. Odpoledne jsem mela ještě jeden seminář, či cvičení. Stále nevím, jaký je v tom rozdíl. Jednalo se o výchovu ke zdravému životnímu stylu. Zadala se skupinám prezentace a šlo se domů. Večer jsem byla na mši svaté. Měl ji nějaký, pro mě zatím neznámý kněz. Starší, ale podle hlasu bych mu tipla tak o několik let méně, než na kolik vypadal. Netroufnu si odhadnout věk. Mše svatá byla velmi povzbuzující, liturgicky krásná a z mého pohledu liturgicky bezchybná. Ve středu mi taky odpadl jeden předmět. Tak jsem šla jen na psychologický seminář a hurá domů. Ve čtvrtek mě totiž nečekalo žádné cvičení ani seminář. Cesta probíhala stylem, že jsem nevěděla, na jaké nástupiště vlaku půjdu. Bylo to tam dané až tak pět minut před odjezdem. Pak mě čekala dlouhá cesta na nástupiště. Kdo by nevěděl, tak v Olomouci se nádraží opravuje. Vlak mi ale neujel. Měl jen drobné zpoždění, ale to pak dohnal. Přípoj do Ivančic jsem stihla. Ve čtvrtek jsem tedy byla doma a byla jsem ráda, že jsem doma. Nikam jsem nešla. Dovybírala jsem si techniky k diplomce. Večer jsem šla do sboru si zazpívat. V pátek jsem dopoledne byla vesměs doma. Jen jsem se na chvíli zastavila na zámek do spolku podívat se, jak se mají. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát na varhany, pak zpívat na mši a hrát do orchestru na violu. Pak jsem ještě měla sílu na děti a šla za nimi. V sobotu jsem vstávala o hodinu dřív než normálně. Myslela jsem, že mě to zabije. Na varhany jsem šla hrát už na osm, abych aspoň dvě hodinky hrála. Přehrála jsem všechno, sice s chybama, ale dohrála jsem svou dlouho nacvičovanou 516. Pak jsem zůstala ještě na svatbu zpívat. Liturgii komentovat nebudu. Večer jsem byla na chvíli na florbale. Po třech měsících jsem hrála. Vydržela jsem to hodinu a něco. Ještěže se dalo střídat. Tak půl hodiny před koncem jsem odešla. Opět mi nebylo nejlépe. V neděli jsem byla na mši svaté. Byla slavnost sv. Václava. Nehrála jsem, jen jsem zpívala a chvíli preludovala. Omylem jsem vynechala jeden křížek, ale uvědomila jsem si to a svou chybu jsem neopakovala. Místo úkonu kajícnosti byl asperges. Tak snad nebude i příští týden. To bych měla hrát a celou mši svatou. Po druhé. Jedno plus pro ty, co se jim nelíbí, že tu kritizuji ministranty. Nebudu stíhat sledovat liturgii. Uvidíme, jak to všechno příští týden dopadne. Odpoledne asi nejspíš budu doma. Jsem nějaká unavená, asi ještě nejsem zcela zdravá. Možná se půjdu podívat na zahradu a možná i na zámek za babičkou. A taky bych měla dál řešit diplomku. A mě se tak nechce. Jen se válet a nemyslet na lidi a na problémy.

LITURGICKÁ POZNÁMKA: Od roku 2013 jsou vydány nové Obřady žehnání. Nevím, jak je to v okolních farnostech, ale u nás jsem je ještě neviděla a v sakristii jsou.

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

38. týden 2014

Opět jsem tu po celém dlouhém týdnu.

A co se dělo? Mnoho věcí. Předně jsem jela na dovolenou. Na Slovensko. Opět po roce. Z domu jsem odjela v pondělí ve značně unaveném stavu. Týden předtím jsem prodělala nějakou žaludeční virózu. Připadala jsem si trochu jako blázen, že jedu do hor na túry. Cesta proběhla v klidu. V úterý jsem už vyrazila do hor na Popradské pleso. Tu cestu už jsem prošla potřetí a stále mě překvapovala. Bohužel jsem nic nevyfotila. Celou dobu bylo krásné počasí. Ve středu jsem měla zarezervovanou jízdenku na Lomničák. Tak se jelo. Nahoru jsem použila všechny kabinkové lanovky. Celkem tři. Na Skalnatém plese bylo ještě pěkně, ale při pohledu vzhůru jsem se dívala to bílé mlhy. Lomničák okupoval mrak. Bohužel se nestihl zcela rozptýlit, naopak ještě přibral na hustotě. Cesta lanovkou nahoru byla docela zajímavá. Zaléhaly mi uši. Jinak bylo všechno v pohodě. Prošla jsem se po Lomničáku, ale žádné fotky jsem nevyfotila. Ale o to víc jsem si to užila. Vidět bylo jen chvílemi do Polska.Uvědomila jsem si to až zpětně při psaní článku. Jen mohu poskytnout fotku z penzionu.

Ve čtvrtek jsem odpočívala v Tatralandii v bazénku s teplotou 30 stupňů a víc. Pátek už byl opět akční. Čekal na mě Slovenský ráj. Procházka moc krásná a jsou z toho i fotky. Jedna z prvních fotek ve Slovenském ráji je z údolí Suchá Belá.

Moc fotek jsem nevyfotila, snažila jsem se dívat kolem sebe svýma očima a odnést si hlavně vzpomínky. Na další fotce je jeden z vodopádů, u kterých jsou žebříky. Největší lákadlo pro turisty.

A poslední fotka je po cestě z Kláštoriska. Prostě se mi ty houbičky na stromě líbily, tak jsem je vyfotila.

Fotky nejsou moc kvalitní. Fotila jsem mobilem.

V sobotu jsem zamířila domů. Moc se mi nechtělo. Cesta proběhla v rámci možností dobře. Domů jsem přijela kolem půl sedmé večer. Dala jsem si trochu večeře a utíkala na florbal. Nehrála jsem. Byla jsem unavená z cesty a skoro týdenního pobytu v horách a taky jsem se musela sbalit do školy. Hrát na varhany jsem nestihla. V neděli jsem byla na mši svaté. Opět jsem trpěla liturgií. Na druhou stranu za to děkuji, protože mě to motivuje k tomu, abych se dostala na teologii. LITURGICKÁ POZNÁMKA: Žehnání, jakékoli, vyjma ratolestí, hromniček a adventních věnců, je na konci mše svaté. Naštěstí byl tentokrát aspoň úkon kajícnosti. Kropilo se vodou.

Pak jsem po dvou týdnech zasedla za varhany a měla hrát. Taky jsem kvůli tomu utíkala do kostela už na devátou, abych se aspoň trochu rozehrála. Povedlo se. Gloria jsem dohrála. I když s chybama. Ale těmi se člověk učí. Pak jsem hrála i Credo. Tam těch chyb bylo trochu méně než v Gloria. Překvapivě. Právě to mi nešlo na harmoniu za varhanama. Pak naštěstí nebyl moc velký problém. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Moje heslo při zpěvu a hraní. Sanctus a Agnus Dei už bylo v pohodě. Bohužel jsem víc nestihla sledovat liturgii. Neměla jsem možnost se přiučit něčemu "novému", aneb zařadit v liturgii zpátečku. Po mši svaté jsem navštívila babičku, předala dárek z Lomničáku a frčela autem do Olomouce. Hurá. Ubytovala jsem se, zašla s rodiči na oběd a pak se snažila vybalit si věci. Pak jsem ještě dávala na jiné stránky jeden plakát. Pak jsem se konečně dostala k dopsání tohoto článku. Na koleji jsem úspěšně zjistila, že jsem si zapomněla několik věcí doma, nemohla jsem je včera v rychlosti najít, a taky jsem si několik věcí zapomněla koupit. Ale to doženu zítra. Času na to budu mít dost. Přesněji řečeno celý den. Do školy si jdu jen pro potvrzení o studiu. Ale o tom zase za týden.

Tak vám všem přeji krásný další týden roku 2014. I pro mě už je školní, tak hurá do školy.

Vaše Vanimaré

37. týden 2014

Tak jsem opět tu. Tento týden byl docela zajímavý.

Nějak na mě psychicky dolehlo odvolání jedné akce. Projevilo se to v pondělí, kdy se mi večer udělalo strašně špatně. Do rána to bylo dobrý. Nezvracela jsem. Jenže pak začalo peklo nevolnosti znovu. Jen jsem snědla jeden suchý rohlík. Šla jsem tedy navštívit paní doktorku. Prohmatala mi břicho a samozřejmě nic nenašla. Tak mi dala prášky na uklidnění žaludku a cupitala jsem zase domů do postele. Po obědě, kdy jsem snědla jeden suchý rohlík, jsem byla v pohodě. Znovu to začalo večer. Snědla jsem necelý suchá rohlík se čtyřmi plátky šunky. Kvalitní šunky. Dvě hodiny, které následovaly po odložení večeře, byly nesnesitelné. Na zvracení, ale nic ze mě nešlo. Ve středu jsem ráno opět musela za paní doktorkou. Poslala mě do nemocnice. Při návštěve doktorky už mi nic nebylo. Zajímavé. Asi tam budu chodit preventivně. V nemocnici mě poslali na ultrazvuk. Ve čtvrtek mi bylo relativně dobře. Jen večer, ale to rychle přešlo. V pátek jsem jela na ten ultrazvuk. Pan doktor si prohlédl celé břicho a nic nenormálního nenašel. Ulevilo se mi. Se zprávou jsem šla za paní doktorkou. Odpoledne jsem odočívala doma. Hrála jsem s mamkou hru Hobit. Pak jsem se jela nechat vyfotit a nakupovat do Tesca. Zbytek dne jsem byla doma. Večer jsem trochu prohnala pejska, kdy jsem mu v chodbě házela míček. V sobotu jsem se po dlouhé době trochu víc vyspala. Asi tak do půl desáté. Mám trochu výčitky, že jsem nehrála na varhany. A přes týden zase hrát nebudu. No, je to špatné s mým tréninkem. Snad to nezvorám příští neděli. Jen jsem se nedoučila tu 516ku. A mám slíbeno, že budu hrát, až se ze mě bude kouřit. Odpoledne jsem byla chvíli za pejskem a pak jsem se šla podívat, kolik je lidí v zámku na slavnostech. Většina dne byla pod mrakem a občas něco káplo. V neděli jsem byla na mši svaté. Jen jsem zpívala. A měla jsem co dělat,abych to ustála. Přece jen jsem po tom týdnu docela zeslábla. Ale sledovat liturgii jsem zvládla. Dneska nebylo nic extra. Kdybych nevěděla, že každá mše svatá je jedinečná, tak bych řekla, že to byla rutina. Na vahany jsem si ani nesáhla. Ještě před obědem jsem si pročítala různé blogy a na jednom, kam chodím koukat relativně pravidelně, jsem narazila na zábavní park Mirákulum. Silně mě to připomělo naše oslavanské Permonium. Ještě jsem v něm nebyla. Navíc je to pro menší děti a ne pro mě. Fotky naleznete na oficiálních stránkách http://www.permonium.cz/permonium/. Nebo taky na Facebooku. A dělají tam dobrý kafe (Fotka byla v jednom z minulých článků. Myslím, že to byl 35. týden 2014.).

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2014. Dneska žádné fotky nebudou. Když bylo hezky, ležela jsem doma v posteli a snažila se nemyslet na to, jak moc je mi špatně. A když jsem se z toho relativně dostala, tak už venku pršelo a bylo zamračeno. Tak užívejte podzimu.

Vaše Vanimaré

36. týden 2014

Tak a je to. První školní týden za námi. Doufám, že Vy školou povinní jste si to užili. První týden školy bývá jeden z nejlepších, pokud se nedíváte moc dopředu na celých dlouhých deset měsíců.To už ten první týden není tak hezký. Já naštěstí ještě dva týdny do školy nemusím. Pak ten kolotoč začne i pro mě.

Ale teď se vrátím k uplynulému týdnu. V pondělí jsem byla doma. Jen jsem se zašla podívat do ZUŠky na zahájení. Taky jsem se dozvěděla jednu nemilou skutečnost. Komorní orchestr, ve kterém hraji, bude vést nový vedoucí. Aspoň, že budu moct hrát dál na violu, že se orchestr nerozpadne. V úterý jsem byla v Brně. Jen tak, podívat se, popovídat si. Sice celý den pršelo, ale i tak to stálo za to. Ve středu jsem byla doma. Jen večer jsem šla na mši. Hrála jsem a sledovala liturgii. Nic moc. I v jednom člověku, který aspoň něco málo přečetl, se to všechno dá zvládnout lépe. Jen člověk u toho musí trochu víc přemýšlet a soustředit se. Jednou se mi stalo, že jsem byla sama a měla jsem kolem sebe tři kněze. Zvládla jsem to. Taky mi na druhou stranu nic jiného nezbývalo. A urážející komentáře stylu, že tomu nerozumím pište prosím do zprávy autorovi a nezapomeňte udat svou emailovou adresu, ať můžu odpovědět. Nerozumím v liturgii všemu. Myslím si, že jeden život nestačí k tomu, aby člověk pochopil vše z liturgie, ale člověk se musí učit celý život. Z liturgie si nepamatuji snad jen, kdy se dává biskupovi berla a mitra. Nikdy jsem to nezažila, takže nemám zkušenost. Ve čtvrtek jsem byla doma, většinu dne. Jen na oběd jsem utíkala k babičce a pak jsem šla večer do sboru. Málem jsem tam nešla. Bylo mi festovně špatně. Asi z těch špaget. A já je mám tak ráda. No, na sborovou zkoušku jsem přišla o chvíli později a i tak jsem nebyla poslední. Na zkoušce se zpívalo a řešila se svatba. Nejedu, naštěstí. Ani jet nechci. Taky jsem se ptala, proč v emailu, který mi byl poslán chybí jedna akce. Možná jsem se ptát neměla, protože jsem odpověď znala. Máme moc akcí, nestíháme. Přitom poslední akce, kterou sbor má, je čtrnáct dní před tou akcí, která byla odvolána. No co, rozhodnutí nezměním i kdybych se na hlavu stavěla. V pátek jsem měla ráno v pokoji návštěvu. Bohužel jsem ji nestihla vyfotit. Byla to zelená kobylka. Seděla mi u postele na zácloně, tak jsem ji šetrně vyhodila z okna. Na parapetě venku sem pak našla ještě hnědé sananče. Pokud to saranče bylo. Odpoledne jsem byla hrát na varhany, zpívat na mši a pak za dětmi vyrábět náramky z gumiček. Stihla jsem si vyrobit dva, jeden složitější, jeden jednodušší. Snažila jsem se i pomáhat ostatním a mladším, většinou prvostupňovým dětem. Bavilo je to. A mě také. Náramky jsem fotilamobilem, tak fotka nic moc. Improvizovala jsem a nechtělo se mi jít hledat foťák.

To je ten složitější a taky byl první upleten. Myslela jsem si, že přiju o dva prsty, jak mi zmodraly.

No, na tom není moc poznat co to je. Foceno mobilem. Možná se dokopu k tomu, abych to vyfotila pořádněji.

Večer jsem se šla podívat na modlitební noc. Mělo to být až do pěti do rána. Po zralé úvaze některých organizátorů se čas zkrátil na čtyři hodiny. Já tam vydržela půl. Nápad je to moc pěkný. Mě osobně by to nenapadlo, ale mír se modlím každý den v hodinkách. Když už tam ta přímluva není, tak si ji přidám. Není probém. Modlila se moditba Růžence. Nebudu to tu rozebírat. Počítala bych raději s tichou adorací před Nejsvětějšísvátostí. Ale, nebudu do toho rýpat. Taky se mi v pátek naskytl jeden problém. Nějak jsem se nemohla přihlásit do administrace. Psala jsem na uživatelskou podporu. V sobotu mě napadlo použít jný prohlížeč. A ejhle, ono to funguje. Jen ty obrázky se dávají do článů tak nějak divně, že se dají deformovat. V Googlu se obrázek deformovat nedá. Asi se budu muset naučit upravovat obrázky (zmenšovat) jinak, než jsem dělala doposud. Odpoledne jsem si hrála s jinými stránkami a mezitím vším běhala po zahradě s kolečkem a odvážela posekanou trávu. Večerního florbalu jsem se zřekla. V neděli jsem zpívala a preludovala. Stíhala jsem tedy sledovat liturgii a opět jsem rostla. Nevím, zde se tu mám vyjadřovat. Asi nebudu. Kdo tam byl, viděl, slyšel a rozumí liturgii, tak ví. Míchat bohoslužbu slova s křestní bohoslužbou. Nemyslitelné. Ale tady je možné všechno. Opět jsem trpěla. Ale musím věřit tomu a modlit se za to, aby se to zlepšilo. Nejraději bych tento rok trochu popohnala, abych už měla po státnicích a byla přijatá na teologii. Pak by mi zbývalo se tam udržet a udělat další státnice a pak budu mít papír na teologii. I když pochybuju, že mi to nějak pomůže, proti některým lidem.

Tak se mějte krásně. Užívejte babího léta, ještě se trochu opalte na sluníčku a přeji všem, kteří se pročeti až sem, krásný další týden roku 2014.

Vaše Vanimaré

P.S.: Pro rejpavce, kteří si říkají, že hledám jen chyby u ostatních. Když jsem preludovala, omylem jsem v Cdur tónině zahrála fis.

V.