První větší střet

Tak dodávám další díl. Původně jsem si myslela, že ho vydám ve středu minulého týdne, ale nějak jsem pozapomněla. Takže vydávám teď. doufám, že se bude líbit.

V.

Daleko jsme ten den nedojeli.

Vyrazili jsme pozdě odpoledne a dostali se jen ke konci pásu Sněžných hor. Rozdělali jsme tábor. Stan jsem sdílel s Narykelem a Leienerem. Po večeři jsem se šel projít. Potkal jsem Ari.

"Kam jdeš?"zeptal jsem se.

"Za Fronem."odpověděla mi.

"A můžu jít s tebou?"

"Jasně."

"Tak co, změnila jsi názor na svůj strach, teď před válkou?"

"Ne."

"A bojíš se mě, jako muže?"

"Proč se tak blbě ptáš?"odpověděla mi stroze, "Jediné, čeho se bojím, je, že Jek a Fron zemřou ve válce a já budu nucena to říct další měsíc Dami, což bych nerada."vysvětlila mi, "Už víš, čeho se bojím?"zeptala se. Neodpověděl jsem a zastavil se.

"Proč mi odpovídáš tak stroze?"

"Já takhle odpovídám každému, kdo se blbě ptá, čeho se bojím, když jsem mu to asi před třemi dny vysvětlila, ale na jiném místě než je tato louka, na které momentálně táboříme."odpověděla mi. Předtím se zastavila a teď opět vykročila. Pomalu jsem ji následoval. Vstoupila do Izupova stanu. Byly odtud slyšet hlasy, ale nebylo jim rozumět. Čekal jsem na Ari, dokud nepůjde zpět. Za chvíli je Izupa doprovodil ven a popřál jim dobrou noc. Ari chvíli mluvila s Fronem a pak se také rozloučili. Ari se vydala na cestu zpět. Pomalu jsem ji následoval.

"Proč jsi čekal?"zeptala se mě.

"Aby ses nebála jít na druhou stranu sama."odpověděl jsem jí a dohnal ji.

"Kdo ti řekl, že se bojím?"

"Nikdo."

"Tak zaprvé, já se noci nebojím,"otočila se ke mně čelem a probodávala mě pohledem, "A za druhé,"pokračovala, "toto téma být tebou radši neotvírám, nechtěj mě vidět naštvanou."vykročila. Neodpověděl jsem. Za chvíli jsem vycítil zvědavé pohledy vojáků, mezi kterými jsme procházeli. Došli jsme ke stanům. Za nimi procházela hlídka.

"Ari?"oslovil jsem ji, "Proč jsi na mě taková?"

"Jaká?"zeptala se a otočila se ke mně čelem.

"Zlá. Já jsem ti nic neudělal, tedy o ničem nevím. Proč si na mě vybíjíš zlost? Na nikoho jiného takhle nemluvíš."

"To si myslíš. Já jen nemám náladu na blbé otázky, když máme jít spát."

"A to řekl kdo?"

"Izupa a věděl proč."

"Proč?"

"Protože se za svítání vyráží na sever."vešla do stanu.

"Ale ty nejedeš do války, nebo ano?"

"Nevím, ještě uvidím."vyšla ze stanu, "Dobrou noc."chtěla vejít. Chytil jsem ji za ruce. Nedovolil jsem jí odejít. Políbil jsem ji. Trochu jsem ji zmátl. Vzpamatovala se a odstrčila mě od sebe. Probodla mě pohledem a vešla do stanu. Nenásledoval jsem ji. Chvíli jsem postál a doufal, že vyjde. Deset minut jsem čekal, ale nedočkal jsem se. Odešel jsem do stanu. Mí společníci už spali. S myšlenkami na Ari jsem je následoval.

"Bere, vstávej. Něco se děje."budil mě Narykel. Leiener už byl venku. Vyběhli jsme ze stanu přímo do bitvy. Nestihl jsem se ani pořádně rozhlédnout a musel jsem se bránit. Bojovali jsme dlouho. Svítalo a nepřátel ubývalo. Bitva skončila vítězně. Rozhlédl jsem se po bojišti. Byl jsem unavený. Sedl jsem si na zem a po chvíli i lehl. Bylo mi úplně jedno, co čeho. Potřeboval jsem si odpočinout.

"Bere, je ti něco?"stál nade mnou Narykel.

"Ne, není. Jen si potřebuji trochu odpočinout."

"Dobře, ale být tebou, tak tu neležím mezi mrtvolami jako mrtvola."dřepnul si vedle mě.

"Dobře, už se zvedám."vstal jsem. Prošli jsme společně přes bojiště. Ari jsem nepotkal.

"Bere, Narykele, prosím vás, pomozte s odklízením."oslovil nás Izupa. Do oběda jsme měli uklizeno. Pak jsme se s mrtvými rozloučili. Ari stála vedle Frona a Narykela.

"Sbalte stany, uhaste ohně a za hodinu vyrážíme."zavelel Izupa. Pomáhal jsem s úklidem tábora. Na chvíli jsem spatřil Ari. Mluvila s Narykelem. Společně sbalili její věci, Ari nasedla na svého koně.

"Nasedat a jedem."zavelel Izupa. Sedl jsem na koně. Pak se celé vojsko dalo do pohybu. Daleko jsme nedojeli. Jen na druhou stranu Sněžných hor. Tam jsme rozbili tábor. Ari jsem celý den neviděl. Navečer jsem zjistil, všichni sourozenci budou spát v jednom stanu. Ari šla brzy spát. Jek s Fronem seděli před stanem. Došla jsem k nim.

"Je Ari vevnitř?"zeptal jsem se.

"Je, ale už spí. Přijď zítra Bere."odbyl mě Fron. Popřál jsem jim dobrou noc a odešel jsem. U stanu na mě čekal Narykel.

"Nepochodil jsi?"

"Ne, bohužel. A nesměj se mi."pousmál jsem se, "Dobrou noc, jsem unavený."vešel jsem do stanu. Zalehl jsem, zahleděl jsem se a s myšlenkami na Ari jsem usnul. Ráno jsem vstal brzy. V táboře byl čilý ruch. Nasnídal jsem se a pustil se do práce v táboře. Ari vstávala jako poslední. Pak jsme vyjeli. Celé dopoledne jsme strávili v sedlech. První zastávka byla až v poledne. Pak se vrátil Narykel.