Tak vydávám další část. Doufám, že se bude líbit.
Vaše Vanimaré
Vstal jsem ráno brzy a šel se nasnídat do zásobovacího vozu.
"Mára arin."pozdravili jsme se.
"Kde je Ari?"zeptal jsem se přímo.
"Od rána jsem ji neviděl. Možná je u koní."odpověděl mi Jek klidně. Něco mi říkalo, že klidný den zrovna nebude. Uprostřed mé snídaně začal táborem šířit nějaký rozruch. Šli jsme se podívat, co se děje. Uprostřed davu jsem spatřil někoho neznámého. Fron se k němu rychle přihnal a chytil jej pod krkem.
"Co tady děláš?"zakřičel na něj.
"Šli jsme si pro tebe a tvou rodinu."odpověděl mu.
"Kde je Ari?"zeptal se Fron do okolí. Člověk se posměšně ušklíbl. Fron si toho všimnul a trochu přitvrdil. Člověk mu pod hrozbou všechno vyklopil. I s Jekem utíkali ke koním. Cestou se zastavili u Izupy, pro obvazy. I mě bylo jasné, že se Ari muselo něco stát. Nabídl jsem Fronovi svou pomoc. Za deset minut jsme opustili tábor a jeli po stopách na jih. Jeli jsme celý den, ale stopy se před námi ztrácely za obzorem. Přes noc jsme se utábořili. Ani jeden z nás neměl klidné spaní. Střídavě jsme bděli až do rána. Fron toho naspal nejméně. Hned co se slunce vyhouplo nad obzor a bylo dostatečné světlo, vyjeli jsme znovu. Spatřil jsem koně a dvě bojující postavy. Fron pobídl koně k rychlejšímu tempu. Jedna postava se na nás ohlédla. Byla to Ari. Chvíli na to se skácela k zemi. Fron už byl u ní. Na chvíli se ozval Ariin zvonivý smích. Pomalu jsme dojeli s Jekem.
"Ale, Balovi se zadařilo. Trefil se mi do holeně."říkala právě Ari.
"Tak to ukaž."pobídl ji Fron. Rána se táhla od kolene až skoro ke kotníku a docela dost krvácela.
"Máme obvazy?"zeptal se Fron.
"Ano."odpověděl jsem a podal je Fronovi. Fron se ujal obvazování a zastavování krvácení. Za chvíli byl hotov.
"Můžeme se vrátit."řekl Jek.
"Jen jestli Ari zvládne jízdu na koni."podíval se Fron na Ari.
"Budeme ji asi muset vysadit."přidal jsem. Zjistili jsme, že jsem měl pravdu. Fron ji vysadil, já s Jekem jsem posbíral zbytek obvazů a pak jsme konečně mohli vyjet na sever. Ari se i přes bolesti v sedle držela dobře. Nebyla na ni vidět žádná únava, i když ji jízda jistě unavovala. Na posledním tábořišti nás čekal voják.
"Proč nejsi s ostatními?"zeptal se ho Fron.
"Mám rozkaz od Izupy. Čekat dokud nepřijedete a potom vás dovést k dnešnímu tábořišti."dostal jasnou odpověď Fron. Do tábora jsme dojeli až po setmění. Fron s Jekem šli oznámit Izupovi náš návrat a já se měl postarat o Ari. Dovedl jsem ji ke stanu a popřál ji dobrou noc.
Potkal jsem ji druhý den ráno, když šla s Jekovou pomocí k zásobovacímu vozu.
"Mára rë. Jak se máte?"zeptal jsem se.
"Jde to."odpověděla Ari.
"Jak vidím, tak nejde."řekl jsem ji a podepřel ji z druhé strany. Společně jsme se nasnídali, pak jsem ji s Jekem pomohl do sedla.
"Slez ještě. Vyměním ti obvazy."řekl Fron, když k nám došel s náručí plnou obvazů.
"Vždyť se sotva usadila."namítl Jek.
"Zdraví je přednější, ne?"řekl Fron a začal s výměnou. Do sedla se potom dostala sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat