U paláce jsme potkali Draen. Trochu jsem se lekla a schovala se za Bera. Stiskl mi ruku a navzájem jsme si pohlédli do očí.
"Mára arin, Draen."pozdravil Ber.
"Mára arin."odpověděla Draen, mě ignorovala. Chtěla chytit Bera za ruku, za kterou jsem ho držela já. Ber vykročil, Draen si nevšímal a mě táhl za sebou. Trochu jsem do Draen strčila, aby uhnula. Musela uhnout, i když byla o hlavu vyšší jak já, musela ustoupit, jinak bych ji převálcovala. Ber mě potom doprovodil až k mému pokoji.
"Doufám, že se ti tu bude líbit. Mám pokoj hned vedle."chytil mě za ramena a pohlédl mi do očí.
"Ano, bude se mi tu líbit."odpověděla jsem s úsměvem.
"Opravdu? A nebudeš se tu sama bát?"
"Ach jo."chytila jsem ho za límec a usmála se na něj. Ber přesunul své ruce k mému pasu, přitáhl si mě k sobě, sklonil se políbil mě.
"Tak si běž odpočinout. Musíš být unavená."pustil mě, "Nechám ti donést nějaké šaty a něco k jídlu. Dobře, Ari?"
"Ano."
"Dveře do lázně jsou tam."ukázal za roh. Zběžně jsem nahlédla. Ber mě objal kolem pasu, zabránil mému pádu dozadu a políbil mě na krk. Objala jsem ho kolem krku. Naposledy jsme se políbili, Ber mě pustil a já za sebou zavřela dveře, svlékla si tuniku domobrany a jen ve spodních šatech zaběhla do lázně. Umyla jsem ze sebe všechnu špínu a jen v ručníku zalehla do postele. Usnula jsem téměř okamžitě.
Probudila jsem se kolem poledne. Na židli vedle postele byly poskládané šaty. Na stole byl tác s jídlem. Vyhrabala jsem se zpod deky, oblékla se do připravených šatů a vrhla se na jídlo. Pak jsem se usadila na okně a přemýšlela o tom, co se mi stalo. Někdo zaklepal.
"Dále."řekla jsem. Dveře cvakly. Seděla jsem zády ke dveřím. Zatím jsem neodhrnula závěsy na posteli jinde než na boku, kam jsem vylezla z postele.
"Ari,"ozval se Ber, "Kde jsi?"zeptal se.
"Tady jsem."odpověděla jsem. Za chvíli se objevil vedle mě.
"Jsi v pořádku Ari?"
"Ano, jsem. Děkuji za optání. Co dělá tvoje ruka?"zeptala jsem se.
"Bude v pořádku."odpověděl a přisedl si na postel. "Jak se cítíš?"
"Vůbec mi nedochází, co se včera stalo."odpověděla jsem popravdě a pohlédla mu do očí.
"Málem jsem tě ztratil."odpověděl Ber a chytil mě za ruce, které jsem měla bezradně složené v klíně, "Už nechci, aby se to opakovalo."pohladil mě po tváři.
"Pokusím se už nedostat do podobné situace, ano?"
"To mi nestačí."řekl. vyděšeně jsem se na něho podívala, "Chtěl bych, až budeš plnoletá, aby ses stala mojí ženou."
"Eee…"nevěřila jsem vlastním uším.
"Samozřejmě pokud budeš souhlasit, Ari."
"Ano, chci se stát tvojí ženou, ale…"zarazila jsem se. Nechtěla jsem zpochybňovat Berovo rozhodnutí.
"Ale? Neboj se, povídej."
"Co na to tvůj otec?"
"Můj otec se s tím bude muset smířit. Nedokázal bych žít s někým, koho nemiluji. Můj otec o tom ví, mluvili jsme spolu."řekl, "Nedělej si starosti."vzal moji hlavu do svých dlaní a políbil mě na čelo.
"Dobře."
"Dovedeš si mě představit, že bych měl zbytek svého života strávit třeba s Draen?"
"Bere, netrap mě s Draen, prosím. Jsem ráda, že na ni nemusím myslet."
"Promiň."znovu mě políbil na čelo, "Jsi v pohodě? Nechceš se projít?"
"Kam bychom šli?"
"Kam chceš."
"Dobře."vstala jsem z postele. Ber mě následoval. Společně jsme prošli palácem a vydali se do palácové zahrady. Ber mě objímal kolem ramen a snažil se mě ochránit před chladem.
"Bere?"ozvalo se za námi. Otočili jsme se.
"Atar."odpověděl Ber, "Toto je moje indis."řekl. Naše pohledy se spojily. Chvíli na to jsem ucítila zkoumavý pohled Berova otce.
"Jaké je Vaše jméno, slečno?"oslovil mě.
"Jsem Ari, dcera Melinina."odpověděla jsem a vydržela jeho zpytavý pohled.
"Velice mě těší, slečno Ari. Znal jsem Vaši matku a její sestru. Přijměte mou upřímnou soustrast."
"Děkuji."
"Znal jsem i vašeho otce. Velmi statečný muž. Nejednou mi zachránil život. Dcera Melin a Vercamakila se k jejich činům velmi přiblížila, když dokázala zabít odvěkého nepřítele všech svobodných národů Ardeny. Jsme Vám všichni zavázáni, slečno Ari."složil mi poklonu, kterou jsem neočekávala.
"Děkuji, heru. Jsem velmi poctěna a polichocena."uklonila jsem se.
"Doufám, že mne na chvíli omluvíte, slečno. Potřeboval bych si promluvit s Berem, když dovolíte."
"Jistě, heru."
"Omluv mě Ari."řekl Ber a před svým otcem mě políbil. Oba kousek poodešli a o něčem živě diskutovali. Viděla jsem na Berovi, že je trochu rozčilen. Tušila jsem, co, nebo kdo, je tématem rozhovoru. Najednou se Ber uklidnil. Dokonce se na svého otce usmál. Podali si ruce, Berův otec odcházel a Ber se vracel ke mně. Vzal mě do náruče , zatočil se se mnou a políbil mě. Trochu jsem nechápala, co se stalo.
"Už nám nestojí nic a nikdo v cestě ke štěstí, Ari."řekl mi.
"Jak to myslíš?"
"Otec nic nenamítá proti našemu sňatku."
"Opravdu?"nevěřila jsem vlastním uším. Políbila jsem ho. Pak mě pustil a v objetí jsme pokračovali v procházce.
Žádné komentáře:
Okomentovat