Už po druhé ve svém krátkém životě jsem ji ztratila. Došla jsem k její hlavě a klesla na kolena. Stále jsem tomu nevěřila. Nevnímala jsem okolí. Někdo donesl přikrývku a překryl ji hlavu. Dva vojáci vzali nosítka. Vstala jsem také. Očima jsem zabloudila na její zranění. Zatmělo se mi před očima a já se kácela k zemi.
"Ari."ozvalo se jakoby z velké dálky, "Ari, probuď se."někdo mě hladil po tváři. Otevřela jsem oči. Ležela jsem ve své posteli. Nade mnou se skláněl Ber.
"Ari, jsi v pořádku?"zeptal se.
"Ano, co se stalo?"sedla jsem si.
"Myslím, že tohle by ti měl vysvětlit Fron."řekl Ber, "Zavolám ho."vstal ze židle a opustil můj pokoj. Za chvíli se vrátil s Fronem v patách. Ber zůstal na chodbě. Fron přišel se skloněnou hlavou k mé posteli a posadil se.
"Ari, je to pro mě těžké, pro Jeka taky. Chci abys mě pozorně poslouchala."
"Co se stalo?"přerušila jsem ho, "Pamatuji si jen málo."4
"Mamil…."musel se nadechnout, "Mamilsq včera večer byla napadena."řekl Fron dívaje se mi do očí, ""A nepřežila. Mamil už nežije."
"Něco mi říkalo, že se včera něco stalo, že…"selhal mi hlas, "Obejmi mě."řekla jsem. Bylo to poprvé, co jsem o něco podobného požádala. Fron mě objal.
"Zvládneme to. Musíme to zvládnout."pošeptal mi.
"Proč to musíme prožívat znovu?"zeptala jsem se.
"Nevím, Ari. Opravdu nevím."utěšoval mě. "Je ti lépe?"
"Moc ne."
"Tak se obleč a přijď dolů na snídani. Ano?"pustil mě a podíval se mi do očí. Jen jsem kývla na souhlas. "A neplač."usmál se. Snažil se skrývat své pocity, ale poznala jsem na něm, že se velmi trápí. Vstal a odešel z mého pokoje. Setřela jsem slzy a vyhrabala se z přikrývek. Oblékla jsem se do tmavě modré sukně a stejně barevné tuniky a sešla dolů. V kuchyni u stolu seděl Fron s Jarin, Jek a Ber.
""Mára arin."vymáčkla jsem ze sebe pozdrav a sedla si na poslední volnou židli. Fron přede mě položil misku s ovesnou kaší. Sotva jsem se jí dotkla.
"Už jste vybrali místo jejího posledního odpočinku?"zeptal se Ber.
"Zatím ne."odpověděl Fron, "Nezjistil jsem, které místo měla ráda."
"O něčem bych věděla."vložila jsem se do debaty. Všichni se na mě podívali.
"Jaké místo máš na mysli?"zeptal se Fron.
"Mýtina se stromem uprostřed."odpověděla jsem, "Atar ji tam vyznal lásku."vysvětlila jsem nechápajícímu Fronovi, "Myslím, že je to pro ni ideální místo."
"Souhlasím."řekl Fron. Jek jen kývl na souhlas.
"Obřad budete muset odložit až po slavnosti."oznámil nám Ber, "Slavnost by neměla být narušena."
"Dobře,"souhlasil Fron, "Jdeme slavit." Podívala jsem se na Frona, zda to myslí vážně. Nevšímal si mě. S Jarin vstali a odešli.
"Už půjdu."vstal Ber.
"Doprovodím tě."vstala jsem. Společně s Berem jsem opustila kuchyň.
"Večer tě očekávám."
"Nevím, jestli budu schopná."
"Dobře. Namárië."políbil mě na čelo a odešel.
"Namárië."odpověděla jsem a vrátila se do kuchyně. Snažila jsem se soustředit na přípravu oběda, ale nějak mi to nešlo.
"Ari, sedni si prosím tě, nebo si ještě ublížíš."ozval se za mnou Fron. Lekla jsem se a přikrojila k zelenině i svůj prst.
"Au."vyjekla jsem, "Asi to budeme mít i s krví."
"Ari?"
"Nic to není."odpověděla jsem. Fron došel ke mně a prohlédl zranění, které hojně krvácelo.
"Je to povrchní, ale i tak musíme zastavit krvácení."ze stolu vzal utěrku a přitiskl mi ji na ránu. "Sedni si."odešel.
"Nic to není."křikla jsem za ním ještě. Za chvíli se vrátil.
"Ukaž to."řekl mi. Sundala jsem utěrku a zhrozila se. Byla hodně od krve. Fron ránu vyčistil. Trochu jsem zatínala zuby. "Už to bude, vydrž."uklidňoval mě, "Podrž to."řekl mi a začal ránu obvazovat.
"Díky."řekla jsem, když skončil.
"Dodělám oběd. Nechtěl bych tě ošetřovat dneska ještě jednou."
"Dobře."sedla jsem si a sledovala Frona při práci. Po obědě jsme poklidili nádobí. Já se odebrala do svého pokoje. Původně jsem tam měla namířeno, ale u dveří jsem se rozhodla navštívit pokoj Melin. Prošla jsem chodbou, minula jsem dveře vedoucí do Jekova i Fronova pokoje, minula jsem i dveře do lázně a stanula před dveřmi do pokoje Melin. Opatrně jsem otevřela dveře. Nikdy jsem tu nebyla. Nikdy jsem se neodvážila vstoupit. Hned naproti dveřím se nacházela postel. Vedle dveří byla skříň a za ní velké zrcadlo, stejné jaké mám v pokoji já. Pod oknem byl stůl. Pokoj byl až na nezbytný nábytek prázdný. Na stole jsem si všimla několika knih. - Už vím, po kom jsem takový knihomol. - blesklo mi hlavou. Nad myšlenkou jsem se pousmála. Lehce jsem se jich dotkla. Zároveň jsem si všimla obrázku. Vzala jsem ho do rukou. Byl na něm vyobrazen Fron, Jek a překvapivě i já. Sedla jsem si na postel s obrázkem. Stále jsem si ho prohlížela. Po tvářích mi tekly slzy. Plakal jsem, že mi osud opět vzal matku, a zároveň děkovala, že jsem s ní strávila alespoň několik dní. Lehla jsem si a své slzy utírala do polštáře. Usnula jsem.
"Ari."oslovil mě někdo. V pokoji jsem vycítila něčí přítomnost, "Ari, probuď se."chytil mě dotyčný za rameno.
"Co se děje?"zeptala jsem se a otočila se. Na posteli seděl Fron.
"S Jekem jsem tě hledal."
"Promiň, neodolala jsem."sedla jsem si čelem k němu.
"Neomlouvej se."chytil mě za ruce, "Co to máš?"zeptal se. Stále jsem totiž držela obrázek. Podala jsem mu ho.
"Podívej se."
"To jsme my tři?"divil se, "Kde jsi to našla?"
"Na stole."odpověděla jsem.
"Nech si ho."podal mi ho nazpět.
"To nemohu přijmout."
"Přála by si to."vtiskl mi obrázek do zpět do ruky, "Tak pojď, pojď se připravit na slavnost."vstal z postele a nabídl mi ruku. Přijala jsem.
"Nevím, jestli tam půjdu. Moc se mi nechce."přiznala jsem se.
"Ari, prosím."nazdvihl mi bradu, "Jarin ti pomůže s přípravou."
"Dobře."vyšli jsme z pokoje. Fron mě doprovodil k mému pokoji. Jarin na mě čekala před pokojem.
"Ahoj, Ari."pozdravila mě.
"Ahoj."odpověděla jsem.
"Tak se připravte."usmál se Fron a odešel.
"Tak jdeme na to."usmála se Jarin. Nemohla jsem si nevšimnou jejího líčení, ale sama bych se takhle nenalíčila. Vešly jsme s Jarin do mého pokoje. Společně jsme vybraly šaty.
"Přijde i Friinin."oznámila mi Jarin, když bojovala s mými vlasy. Chvíli na to zazvonil zvonec u dveří. Ze chvíli se ve dveřích objevila Friinin.
"Mára rë."pozdravily jsme.
"Mára rë."odpověděla Friinin. Obě dvě mě posadily před zrcadlo a začaly studovat šminky.
"Ne, tohle nemyslíte vážně?"zeptala jsem se.
"Myslíme."usmála se Jarin, "Neboj se, bude to jen lehce."
"Ne."nesouhlasila jsem.
"Ari, prosím."podívala se na mě Jarin.
"Já…v životě jsem to na obličeji neměla."přiznala jsem se.
"To vůbec nevadí."řekla Jarin.
"A nejvyšší čas začít."ozvala se Friinin.
"Jen klidně seď a nech nás pracovat."uklidňovala mě Jarin. Chvíli mi hleděla do očí, pak si sedla naproti mně a vrhla se do líčení.
"Nemyslím, že se nějak změním. V ničem mi to nepomůže."řekla jsem, když už mě to sezení přestalo bavit.
"Ari, ještě chvíli vydrž."okřikla mě Jarin, "Zkus ještě chvíli mlčet a podívat se na sebe."umožnila mi pohled do zrcadla. Nevěřila jsem vlastním očím. Málem jsem se nepoznala.
"Vidíš. Vypadáš úplně jinak."
"Ano? Já…děkuji."
"Rádo se stalo. Půjdeme?"
"Ano."vzala jsem se skříně ještě plášť a společně s Friinin a Jarin jsem opustila pokoj. Pod schody čekal Jek s Fronem.
"Dámy, vám to sluší."pochválil nás Fron. Jarin se do něj zavěsila. Stejně se zavěsila Friinin do Jeka. Mě nastavil rámě Fron. Společně jsme opustili dům. Na místě slavnosti se již tančilo.
"Kde se máš setkat s Berem?"zeptal se Fron.
"Nevím. Nedomluvili jsme se na přesné místo."odpověděla jsem.
"Dobře, tak…"
"Jestli chceš s Jarin tancovat, tak běž. Já tu počkám."zarazila jsem ho.
"Opravdu?"
"Ano, jen běž."postrčila jsem ho.
"Dobře."řekl Fron a následoval Jeka s Friinin mezi tančící páry. Já jsem osaměla.
"Jste tu sama slečno?"ozvalo se za mnou. Lekla jsem se a zároveň mnou proběhla vlna vzrušení.
"Zatím ano, ale mám tu domluvenou schůzku."odpověděla jsem s úsměvem. Zatím jsem se neotočila.
"Jak víte, že mi můžete věřit?"
"Nevím. Proč se ptáte?"
"Že jste se ještě neotočila."
"Je tu hodně osob na to, abyste si něco dovolil."
"Opravdu? Mohl bych vás odvést někam pryč."řekl. Přistoupil až těsně za mě, "Mohu tě požádat o tanec?"
"Zkus to."usmála jsem se a otočila se k němu čelem. Pohladil mě po tváři.
"Dneska ti to moc sluší."řekl. Plynule jsme se přesunuli mezi tančící páry a začali tancovat. Zhypnotizovaně jsem hleděla Berovi do očí. Tanec mi připadal neuvěřitelně dlouhý.
"Máš hlad?"zeptal se mě.
"Trochu."odpověděla jsem.
"Tak pojď."přestali jsme tancovat a společně se proplétali ke stolům. Podal mi sklenici vody a mísu ovoce.
"Ari, tady jsi."oslovil mě Fron.
"Co se děje, že jsi mě hledal?"zeptala jsem se.
"Sháněl tě Jek."
"Proč?"nechápala jsem.
"Friinin tancuje s bratrem. Chtěl tě provést po parketu, ale prvně to asi udělám já."usmál se, "Bere, doufám, že dovolíš."
"Jistě."odpověděl. Fron mě odváděl mezi tanečníky.
"Víš, že jsi s Berem protancovala několik tanců?"zeptal se mě, když jsme začali tancovat.
"Vážně?"nevěřícně jsem se zeptala.
"Ano. A moc ti to slušelo."usmál se. Sklonila jsem hlavu, aby neviděl mé rozpaky, "Ari, já tuším, co cítíš k Berovi."
"Jak to?"zeptala jsem se a pohlédla na něj.
"Protože já to stejné cítím k Jarin."řekl mi. Nevěřila jsem vlastním uším. - On se mi tu přiznal k lásce k Jarin. - blesklo mi hlavou.
"A ví to ona? Jen se ptám, protože mě jsi to říkat nemusel."
"Doufal jsem, že ti to trochu pomůže pochopit Berovo, ale i tvoje chování."vysvětlil mi.
"Děkuji."odpověděla jsem upřímně. Objal mě. Tanec jsme dokončili v těsném objetí. Vrátili jsme se k ostatním.
"Děkuji, Ari."řekl Fron.
"Nemáš za co."odpověděla jsem.
"Ari, tady jsi."ozval se Jek.
"Hledal jsi mě?"zeptala jsem se.
"Ano. Chtěl jsem tě provést po parketu první, ale Fron mě předběhl."
"A tobě to moc vadí, že?"usmála jsem se.
"Trochu, ale to je jedno."usmál se, "Provedu tě teďka."vzal mě za ruku, "Dovolíš Bere?"
"Ano."odpověděl. Dlouze se mi zadíval do očí. Pak jsem ho ztratila z očí.
"Je ti líto, že netancuješ s Berem?"
"Ne, myslím, že s ním budu tancovat zbytek slavnosti."usmála jsem se.
"Jsi šťastná?"zeptal se mě najednou.
"Cože?"nechápala jsem, "Já nevím…jak to myslíš?"
"Tak jak to říkám."
"Celkově ano. Pokud nepočítám několik předcházejících dní…"odmlčela jsem se, "Všichni jsme tady, živí a zdraví. Fron má Jarin, ty Friinin. Co víc si můžu přát?"
"Třeba lásku? Někoho, kdo tě bude mít rád více než já s Fronem."
"To je taky možnost."odpověděla jsem. Dál jsme tancovali mlčky.
"Útočí, skřeti zaútočili."zakřičel někdo. Všichni jsme se zastavili a pohlédli směrem, ze kterého vyběhl jeden strážce. Za chvíli se vedle něj objevil důstojník, který zapaloval hranici. Chvíli spolu mluvili. Pak se důstojník postavil na jeden stůl.
"Slyšte mě. Potřebujeme všechny bojeschopné muže a ženy. Musíme bránit své domovy."vykřičel na celý zástup. Pak seskočil a zmizel mi z očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat