Procitla jsem. Ležela jsem ve své posteli, zbavená Berova pláště, dokonale zabalená do přikrývky a se zavázaným kotníkem. Pomalu jsem vstala. Ze židle jsem sebrala svoje svršky a odbelhala se do lázně se převléct. S botama byl trochu problém, ale ti ten jsem nakonec vyřešila. Opásala jsem se dýkou, trochu nemotorně si zapletla vlasy do copu a vyšla na chodbu. Vstala jsem dle svého dřívějšího zvyku velmi brzy a nečekala jsem, že někoho potkám. Z vedlejšího pokoje vyšel Ber.
"Mára arin, Ari."pozdravil mě a usmál se.
"Mára arin."odpověděla jsem a pokračovala v cestě do jídelny.
"Mohu se připojit?"doběhl mě s otázkou.
"Můžeš to zkusit."odpověděla jsem s úsměvem, ale nezastavila jsem se.
"Bolí."odpověděla jsem.
"Já jsem ti říkal, že to něco bude. Nechtělas mi věřit."
"Na to už sis mohl zvyknou, že mám svou hlavu."usmála jsem se.
"Ne, nemohl."dál jsme mlčeli. Společně jsme došli do trůnního sálu na snídani. Seděl tam jen Fron s Jarin a nevšímali si okolí.
"Přišli jsme trochu nevhod."komentovala jsem Fronovu nevšímavost k okolí. Vešli jsme a usadili se na druhém konci stolu, abychom zamilovanou dvojici nerušili. Chvíli na to jsme byli obslouženi. Mlčky jsme se pustili do jídla. Po očku jsem sledovala Jarin a Frona. Stále si nás nevšímali a tiše si povídali.
"Myslím, že moje rodina se rozroste o jednoho člena."mrkla jsem na Bera, "Ale k jejich smůle je budu muset vyrušit."vstala jsem od stolu.
"Proč? Nech je…"
"To nejde, dneska odjíždíme. Chci vědět něco bližšího."opustila jsem ho a zamířila k Fronovi. Všimnul si mě až když jsem byla od něj dva kroky.
"Mára arin, Ari."
"Mára arin, Jarin,"otočila jsem se na Jarin, "Frone,"otočila jsem se pro změnu na svého bratra, "Mám pár dotazů ohledně dneška."
"Odjíždíme po obědě na rozloučenou."odpověděl na moji nevyslovenou otázku. Překvapil mě.
"Jak jsi věděl, že se chci zeptat zrovna na tohle?"
"Na co jiného by ses měla taky ptát?"usmál se.
"No dobře. A oběd bude kdy?"
"V pravé poledne."vstal od stolu. "Dám ti včas vědět."
"Dobře, užij si den."otočila jsem se na patě.
"Ty taky."zavolal za mnou a začal se opět věnovat Jarin. S Berem za zadkem jsem opustila jídelnu.
"Co budeš dělat v tento volný čas?"zeptal se mě Ber.
"Ještě nevím."odpověděla jsem.
"Nechceš se jít podívat do města?"zeptal se a mrknul na mě. Usmála jsem se. "Znamená to souhlas?"zeptal se o chvíli.
"Jo, souhlasím."usmívala jsem se dál.
"Dobře."dovedl mě k pokoji, "Za chvíli tě vyzvednu."
"Cože?"nechápala jsem.
"Stavím se pro tebe v pokoji a společně vyrazíme."
"Tak dobře."zmizela jsem za dveřmi. - Když už jdu do města, tak si na sebe vezmu aspoň něco pěkného. - blesklo mi hlavou. Zvolila jsem modrofialové šaty, které jsem měla na sobě den před svatbou. Se šněrováním mi pomohla služka. Vlasy jsem si rozčesala a stáhla do culíku sama. Někdo zaklepal.
"Dále."ozvala jsem se. Dveře se s cvaknutím otevřely. Služka někam zmizela a nechala mě v pokoji samotnou. V zrcadle jsem zahlédla postavu. Trochu jsem znejistěla, ale když jsem se otočila, za mnou nikdo nestál.
"Ari?"ode dveří se ozval Ber. Otočila jsem se ke dveřím. "Děje se něco?"zeptal se.
"Ne…Nic se neděje. Jdeme?"chvatně jsem opustila pokoj.
"Ari?"ozval se Ber, čímž mě donutil zastavit.
"Co se děje?"zeptala jsem se ho.
"Něco jsi tam zapomněla."držel v ruce můj plášť a usmíval se.
"Díky."vzala jsem si od něj plášť a pokračovali v cestě s Berem po boku. Za chvíli jsme byli na náměstí vedle parku, kde jsem se po bitvě, ve které jsem byla bez souhlasu svých starších bratrů, učila po týdnu ležení znovu šermovat. V ulicích se teprve probouzel život.
"Bere?"ozvala jsem se po chvíli.
"No? Máš nějaké speciální přání kam zajít?"zeptal se mě.
"Jedno bych měla."
"Tvé přání je mi rozkazem."
"Víš, kde bydlí Narykel a Meren?"
"Jo, vím. Vyzpovídal jsem Narykela."usmál se.
"Teď jde o to, jestli tam trefíš."
"Nepodceňuj mě."podíval se na mě, "Proč ses tak najednou zarazila v pokoji, než jsem přišel?"
"Ty taky musíš všechno vědět, že?"odpověděla jsem mu otázkou.
"Eee…jo?" chvíli…dlouhou chvíli jsem mlčela, "Ari?"oslovil mě po dlouhé chvíli mlčení.
"Asi mi nic jiného nezbude, že?"
"Dalo by se to tak říct."
"No dobře."zhluboka jsem se nadechla a pokračovala, "Když jsi vešel, za mnou se mihl stín postavy. Nevím, kdo to byl, jestli se chceš ptát na tohle."zarazila jsem ho uprostřed nádechu a dál mlčela. Ber taky mlčel.
"Máš aspoň ponětí, kdo by to mohl být?"zeptal se po chvíli.
"Jediný, kdo mě napadá, je Hwesta."podívala jsem se na Bera.
"Ale jak se dostal do města?"nechápal.
"Mě se neptej. Má tady nějaké kumpány, o tom vím. Všichni vojáci nejsou zcela oddáni Velinovi."
"Myslíš?"
"Jak jinak by se dostal do města, nebo do paláce?"odmlčela jsem se, "Nebo máš jinou teorii, jak se dostal do města?"
"Ne, nemám."odpověděl. Dál jsme šli mlčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat