Zastavila jsem a naslouchala. Jezdec byl blízko a přijížděl z východu. Podívala jsem se na Frona. Jistě už jej taky slyšel a vzbudil ostatní. Všichni jsme sáhli po zbrani a sedli jsme si zády k ohni a naslouchali jsme. Kroky koně se blížily, nakonec se zastavily a jezdec seskočil z koně. Fron mezitím uhasil oheň a my jsme zůstali po tmě. Dlouho se nic nedělo. Jezdec si nás asi nevšiml a utábořil se někde jinde.
"Jdu se podívat, jak je daleko."řekla jsem a odkládala věci, které by mi v plížení překážely.
"To chceš jít sama?"zeptal se mě Ber.
"A jak jinak?"odpověděla jsem mu otázkou.
"Jdu s tebou."řekl rozhodně Ber a taky odkládal přebytečné věci. Zprvu jsme šli vzpřímeně, po chvíli jsme se plazili po kolenou, já jsem s tím měla menší problémy, a nakonec, až když jsme si mysleli, že jsme blízko, tak jsme se doslova plazili po břiše. Zanedlouho jsme ho našli. Byl oděn v černém plášti s kápi. Více jsme nedokázali a ani nemohli zjistit. Jeho kůň měl asi hnědou barvu s nápadnými bílými skvrnami a velkou lysinou na hlavě. Jezdec asi spal. Jeho hruď se totiž v pravidelných intervalech zvedala a klesala. Mohl to být také předstíraný spánek, ale to už jsem moc neřešila. Vrátili jsme se k ostatním.
