První listopadová neděle je tady. Celý týden jsem měla volno. Hurá. A co se dělo, kromě toho, že začal předposlední měsíc roku?
V pondělí byl státní svátek. Byla jsem doma a chystala všechno na výměnu oken. Odpoledne jsem šla na procházku do lesa. A do noci si četla. Taky jsem se dívala na seriál.
V úterý dopoledne jsem byla doma a sledovala dělníky, jak vybourávají okna a dávají nová. Po obědě jsem jela na rehabilitaci. Pak jsem se vrátila do prachu a špíny z bourání. Na chvíli. Později odpoledne jsem jela na kolo. Dala jsem si krásných 16,6 km. Pak jsem jela s přítelem na byt. Večer jsem byla dost unavená, tak jsem šla brzy spát.
Ve středu jsem vstávala o půl šesté. Jela jsem na dentální hygienu. Chvíli mě paní doktorka trápila v křesle, ale nebylo to tak hrozné, jako minule. Dostala jsem i pochvalu, že se mi dásně pěkně zahojily. Pak rychle na byt. Přítel šel do práce a já měla čas sama pro sebe. Chvíli jsem přepisovala, uvařila jsem si oběd a čekala, až se vrátí. Odpoledne jsem nikam moc nešla. Jen večer na mši svatou. A překvapivě jsem zpívala. Následně ještě rychlý nákup a návrat na byt.
Ve čtvrtek jsem spala dlouho. Přítel šel opět do práce a já se vrhla na okna. Bylo pod mrakem, tak se krásně umývalo. Do odjezdu autobusu jsem ještě oloupala brambory na zapečení. Obědvala jsem doma, protože jsem měla i rehabilitaci. Užila jsem si vodoléčbu. Doma jsem umyla jedno okno a uklidila si další věci na místo. Večer jsem šla do šermu. Zacvičila jsem si rozcvičku a pak se jen dívala a kecala se Z. Do šermu i z něj jsem jela na kole. Další plus na rehabilitace. Kolem půl deváté jsem byla na bytě a s přítelem jsme se vrhli na vaření. Dočetla jsem taky další knihu s názvem Odměna pro druhého. A tím jsem dočetla šestou knihu za dva měsíce. Dost hustý propad. Trochu mě to trápí.
V pátek jsem opět dlouho spala. Dopoledne jsem skočila do obchodu, protože jsem nemohla najít toaletní papír. Po snídani jsem se vrhla na poslední dvě okna. Pak jsem zametla a udělala si oběd. Polívku jsem měla z domu a jako druhý chod jsem si usmažila dvě palačinky. Odpoledne jsem jela domů, vyzvednout si violu a pak na mši svatou. Ke zpovědi, samozřejmě. byl první pátek. A zase bylo slzavý údolí. Jako v poslední době často. Po mši byla adorace. Pak jsem šla do orchestru. Přišla jsem pozdě, ale nevadilo to. Zahrála jsem si obě dvě skladby a pak si čtyři zazpívala. Doma jsem sbalila potřebné věci a jela s přítelem na byt.
V sobotu jsem vstávala. Jela jsem na mši. Nezpívala jsem. Naštěstí jsem ani nebrečela. Po mši jsem si doma vyzvedla pohory, abych mohla jít odpoledne na procházku. Vyrazili jsme s přítelem do Padochovská. Zastavili jsme se u jeho mamky. Já jsem pak sedla do autobusu a jela na byt. Přítel šle na akci Strašidelný les. Já tam nechtěla kvůli lidem a taky kvůli koleni. Nemusela bych to pak rozchodit. Tak jsem si udělala pěkný večer. Vykoupala jsem se, udělala si večeři, četla si a taky přepisovala. Přítel přišel docela pozdě, tak jsem se do neděle moc nevyspala. Ale dočetla jsem druhé číslo časopisu Calantar. A hned jsem se musela podívat, jestli náhodou není další číslo. A ejhle, ono už je.
Na mši jsem byla a nezpívala jsem. Nezvládla bych to. Většinu mše jsem zadržovala pláč. Nevím proč, ale budu to řešit. Zbytek dopoledne jsem vařila. Osmažila jsem si plátky krkovičky a pak je hodila do trouby. K tomu jsem uvařila rýži a během poklidného vaření jsme s přítelem hráli karty. Většinu her vyhrál. Jako vždy.
Odpoledne jsme jeli na hřbitov zapálit svíčky a taky se pomodlit za zemřelé. Byla taková krásná pobožnost, při které se recitoval žalm, který znám zpaměti. Zapálila jsem všechny svíčky, co jsem nesla s sebou. Jen těch lidí, co tam bylo.
Pak už jsem byla doma, u večeře jsem koukla na seriál a dokončovala jsem tenhle článek. Moc se mi do toho nechtělo. Na druhou stranu mě to nutí pamatovat si věci, co jsem dělala.
A luštila jsem osmisměrky. Hodně. Už mi jich zbývá jen 21.
Samozřejmě jsem každý den poctivě cvičila. Takže krásný další týden roku 2024. A pořádně se oblečte, protože přituhuje. U nás už je mínus jeden stupeň. Možná i víc, ale nechce se mi jít se podívat.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat