Další týden je pryč. Prázdniny jsou v půlce a za chvíli se půjde zase do školy. Doufám, že si užíváte rozhodně líp, jak já. A co se dělo?
Od neděle jsem byla u přítele. Počítala jsem s tím, že tam budu až do další neděle. Ale o tom za chvíli. V pondělí jsem oslavila šestnáct let blogu. Vstávala jsem brzy, protože jsem jela na dentální hygienu. Trochu jsem trpěla, ale nějak jsem to zvládla. Co jiného mi zbývalo. Pak jsme s přítelem sedli na vlak a jeli do Brna do Mariánského údolí, kde jsme se na tři hodiny vyplácli na deku. 
Po návratu na byt jsem dočetla Bouřkovou sezónu. Musela jsem si dát jednu z posledních injekcí a zacvičit si.
V úterý dopoledne jsme vařili. Na dvanáctou jsem jela na rehabilitaci. Dost jsem trpěla bolestí. Paní fyzioterapeutka proto rozhodla, že mě příště koleno zatejpuje. Pak jsme vyrazili zpátky na byt dovařit a sníst oběd a pak na koupaliště. Voda byla studená, vydržela jsem tam tak hodinu. Na dece jsme pak snědli ovoce a hráli karty do sedmi večer. Na bytě jsme v hraní karet pokračovali až do noci.
Ve středu jsme vyrazili na výlet. Samozřejmě po mém cvičení. Jeli jsme do Olomouce. Prošli jsme se po městě, dali si něco malého k jídlu, zahráli karty v rozáriu a lehkou nevolností jsme se vraceli autem domů. 
Krásný výlet skončil v nemocnici na pohotovosti. Cestou domů jsem musela zastavovat auto a lehnout si na pole. Bylo mi jedno, jestli budu špinavá. Bylo to kousek na Prostějovem. Po hodině jsme sedli zase do auta a dojeli na benzínku v Prostějově. Nejeli jsme po dálnici. Tam jsem šla na záchod a to byla rychlost. Zbytek cesty jsem nějakým způsobem zvládla. Na bytě jsem si lehla do postele a zkoušela osvědčené techniky uklidnění trávicího ústrojí. Nějak to nepomohlo. Šlo to ze mě i vrchem. Jelikož ten stav trval už víc jak tři hodiny, volal mi přítel sanitku. Ještě hodinu jsem pak trpěla na záchodě, než si pro mě přijel můj známý. Byl docela překvapen a zprvu mě nepoznal, což jsem komentovala tím, jestli vypadám tak hrozně. Dal mi kapačku, aby mě trochu zavodnil. Prvně mi napíchl žílu na hřbetu ruky, kde žíla praskla, druhou kapačku mi dal do lokte. Jela jsem s majáčkama. Na třetí pokus. Haha. 
V sanitce jsem měla taky krásný telefonát s kolegyní z práce. Chodí totiž se zdravotníkem, který mě vezl.
Prvně mě vzali na internu, ale jelikož jsem měla i bolesti břicha, přesunuli mě na chirdu. Tam už jsem známá, Přijímal mě doktor, který mi po úrazu vyšetřoval koleno. Naštěstí už ze mě nic nešlo, jako tenkrát, když jsem s těmito stavy přijela do nemocnice poprvé. A to mě prohmatal důkladně. Taky jsem byla na rentgenu. V nemocnici jsem byla skoro tři hodiny, než mě pustili domů. Dostala jsem uhlí, recept na kapky proti bolesti a papír s tím, že druhý den dopoledne na kontrolu. Na byt jsem se vrátila o půl dvanácté v noci. Ještě jsem musela polknout rozdrcené uhlí a rychle spát. Byla jsem dost malátná. Na ambulanci byla strašná zima, až jsem se klepala jako na operačním sále.
Do půl jedné jsem nebyla schopná usnout. Pak jsem spala v několika etapách vždy asi hodinu a půl. Pak jsem většinou musela na záchod.
Ve čtvrtek ráno se mi nechtělo z postele, ale musela jsem. Kolem osmé mě přítel vezl do nemocnice. Usedla jsem na chirdě, nechala si udělat ultrazvuk břicha vyšetřit chirurgem. Snad do byl jen ten kebab, co jsem měla ve středu. Spodem to ze mě šlo ve velmi řídkém stavu. Cestou jsem si vyzvedla léky a odevzdala injekce.
Když jsem došla na ambulanci, trochu jsem zmátla doktora. Prý, vy jste přišla s bolavým břichem? Trochu mě zmátly ty berle. Nechal si to vysvětlit. Vyšetřil mě a poslal domů s dietou. Doma jsem zalehla do postele a poslala přítele nabyt pro mé věci. Většinu mých věcí. Samozřejmě jsem si zrušila rehabilitace. Asi bych to nezvládla.
Dopoledne jsem ještě usnula, pak jsem spala ještě chvíli odpoledne. Oběd a jakékoli jídlo jsem odmítla.
Většinu odpoledne jsem hrála na mobilu hru a chvíli si četla. Taky jsem podrbala kocoura.
V pátek se mi nechtělo vstávat. Spala jsem až skoro do půl deváté. Budík jsem prozíravě vypnula. Dopoledne jsem hodně četla a hrála na mobilu, odpoledne jsem pokračovala, dokud nepřijel přítel. Tak jsme poseděli, pokecali, polaškovali, zašli do lékárny a pak jel za svou mamkou a na tenis. Já se vrátila k četbě.
U večeře jsem se dívala na film Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti.
V sobotu se mi nechtělo z postele. Vstala jsem až kolem deváté. Dopoledne jsem vysála, četla a dočetla jsem knihu Zaklínač I. Poslední přání. Hned jsem si nachystala další díl. Po obědě jsem chvíli odpočívala a pak přijel přítel, poseděli jsme a navečer jsme byli pozváni na grilovačku. Dala jsem si kousek masa a suchary. Nebylo mi po tom ani dobře, ani špatně. Za to v noci se to projevilo. Probudilo mě to, ale naštěstí jsem nejhorší zažehnala hraním, četbou a modlitbou.
Dopoledne jsem byla na mši svaté. Netušila jsem, jak velký je to kopec do kostela. Nějak jsem se zadýchala, ale rozdýchala jsem to. Doma jsem si potom dala koupel a musela jsem se nasnídat. V jedenáct. Pak se všichni divili, že jsem neobědvala. Měli řeči na moje stravování. Vím, že o mě mají strach, ale já vím, co si můžu dovolit. A když člověk nemá ani hlad ani chuť, těžko se tam něco cpe. Tak jsem snědla jen trochu polívky a šla si číst. Před druhou hodinou jsem si zacvičila. Oběd jsem si dala až kolem čtvrté hodiny, kdy jsem byla schopná něco sníst. Potom jsem chvíli ležela a následně jsem šla šít. Konečně jsem po týdnu dodělala kapuci. Čistě teoreticky je oboustranná, ale nechci být ta, co to bude obracet.
U večeře, kterou jsem si musela dát, jsem se dívala na film Old Shatterhand. Myslím, že jeden z posledních, kde je Lex Barker. Pak se uvidí, na co se budu koukat dál.
A to bude pro tento týden asi všechno. Snad už bude všechno v pohodě a nestane se zase něco nepředpokládaného. Užívejte počasí. V pondělí se má trochu ochladit, tak toho využijte.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat