Tak další týden měsíce července je za námi. Půlka měsíce taky za námi. Strašně rychle ten čas utíká a já si to volno nějak nestíhám užívat. A co se dělo?
V pondělí dopoledne i odpoledne jsem byla doma. Kromě nákupu s mamkou jsem nikam nešla. Ani se mi nechtělo, protože bylo hrozné vedro. Přečetla jsem víc jak půlku knížky, dala si kafe, hrála na mobilu a drbala kocoura.
U večeře jsem koukala na Četnické humoresky a pak jsem měla malou krizi ohledně mého chození na vycházky. Víc jak půl roku jsem se ven do přírody, jak jsem byla zvyklá, nedostala. A nejspíš se ani dlouho nedostanu. A už mi to začíná lézt na mozek. Brečela jsem a nemohla jsem usnout. Koukala jsem na fotky, co jsem za posledních dvanáct let vyfotila na svých procházkách. Pravidelné nedělní vznikly během covidu v roce 2020. Nejlepší procházky.
V úterý jsem se vyhrabala z postele až kolem půl deváté. Skoro ve tři čtvrtě. Dopoledne jsem byla s mamkou nakupovat a četla jsem si, odpoledne jsem pokračovala v četbě, podrbala kocoura, dala si kafe s mamkou a sousedkou a šla na vycházku. Aspoň na chvíli do přírody kolem řeky. Nebylo to ono. Potřebovala bych najet na svůj systém, jenže nemůžu. Domů jsem se vrátila přes staveniště, co mám za zahradou. To mě taky moc nepovzbudilo.
Doma jsem u večeře koukala na předposlední díl Četnických humoresek, znovu podrbala kocoura, hrála na mobilu a odpočívala. Do noci jsem četla.
Ve středu jsem vstávala brzy, protože jsem obědvala o hodinu dřív. Pak jsem jela na rehabilitaci. A aby to nebylo jen tak, tak jen jsem vyšla z domu, začalo pršet a silně se ochladilo. Nechala jsem teda ujet jeden autobus a mamka mi donesla mikinu a dlouhou sukni. Rehabilitaci jsem stihla. Měla jsem půl hodiny cvičení, pak laser, magnetoterapii a vodoléčbu. A budu muset makat, abych nabrala zase svalovou hmotu na stehně.
Doma jsem si dala kafe a zmrzlinu. Večer jsem šla na mši svatou. Ze dvou třetin cesty mě vezl varhaník. Zpívala jsem, užívala jsem si to. Domů mě vezl varhaník taky. U večeře jsem se dívala na poslední díl Četnických humoresek. Byl to poslední předválečný. A byl smutný.
Ve čtvrtek dopoledne četba, do oběda mi přišly objednané turistické vizitky. Mohla jsem doplnit deník o pár nálepek. Bylo jich přes třicet. Odpoledne kafe a dlouhá procházka lesem a divočinou. Přítel přede mnou občas musel klackem prosekávat cestu, jinak bych tam neprošla. Díky mu za to. Ale kopřivám a ostružinám jsem se nevyhnula. Šlehaly pěkně. Ale přežila jsem. U večeře jsem se podívala na film Rychlý jako vítr. Pak jsem si ještě chvíli četla.
V pátek dopoledne v devět hodin kontrola v nemocnici. Tam mě vezl taťka autem. Dostala jsem krásný papír, jak postupovat při rekonvalescenci. Jsem zvědavá, jestli to zvládnu. Doma jsem si pak dala kafe a linecké kolečko z obchodu. A těšila jsem se, že strávím víkend s přítelem. Z víkendu nebylo nakonec nic. Dopoledne mi napsal, že jede s klukama do Znojma a vrátí se v neděli. Byla jsem i na mši svaté. Trochu jsem byla zklamaná, ale nějak jsem to překousla. U večeře jsem koukla na Rychlý jako vítr 2. Taky jsem pořádně podrbala kocoura. Vyžadoval to a vydržel to skoro půl hodiny.
V sobotu ráno opět na mši svaté. Užila jsem si Římský kánon. Většinu dne jsem si četla fanfiction na Stargate. Kdysi jsem si postahovala příběhy z internetu a dala to do jednoho souboru. Má to asi devět set stránek. Mám co dělat. Večer jsem sáhla na šití. Po velmi dlouhé době. Chtěla jsem dodělat kapuci. Nejradši bych sedla za šicí stroj. Bylo by to rychlejší, než v ruce. Ještě uvidím, jestli to bude šlapací (oblíbenější) nebo elektrický (méně oblíbený, aneb s ním to moc neumím, ale snad to s praxí bude lepší). Možná jsem měla dřív šít na stroji, před operací, a vyšívání, které mám hotové, nechat na tuto dobu. Do noci jsem četla.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté a konečně mi nebylo špatně. Odzpívala jsem si všechno. Pak jsem si doma dala pozdní snídani. Po obědě jsem si chvíli četla a pak jsem jela k vodě. S přítelem na biotop. Jen ne u nás. Jednou jsem se namočila a pak mi byla pěkná zima. Větřík byl lehce nepříjemný. Do vody už jsem pak nevlezla. Kolem šesté hodiny jsme se vraceli domů. Byli jsme oba příjemně unavení. Plavání dá zabrat. U večeře jsem se dívala na film Rychlý jako vítr 3.
A to bude pro tento týden asi všechno. Takže užívejte jakéhokoli počasí, protože má od pondělí u nás pršet, a zase se ozvu.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat