15.4. - 21.4.2024

Další dubnový týden je pryč. Půlka měsíce za námi. A co se dělo?

V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem. Celých pět hodin. Odpoledne opět rehabilitace a pak šití. Nezapomněla jsem na kafe a Marlenku. Naši dostali domácí koláčky. Večer jsem usedla za šicí stroj a do devíti jsem měla ušité šaty.

V úterý dopoledne práce. Ve volné hodině jsem volala doktorce na výsledky. Dovolala jsem se až na začátku čtvrté hodiny. Můžu se těšit na chudokrevnost. Fajn, tak zatím s těmi nemocemi a zdravotními problémy nekončím. Bohužel.

Odpoledne jsem si dala kafe a šla na procházku do přírody směrem, kterým jsem ještě tak daleko nikdy nešla. U večeře jsem se dívala na film a pak jsem si překládala anglickou knihu o Vikinzích. Spíš návody na šaty. Už mám vyhlédnuté dvoje šaty, kapuci a jeden přehoz.

Ve středu dopoledne opět práce. Nějak mi dochází energie. Jsem unavená po první vyučovací hodině. Nedostatek železa.

Odučila jsem si všechny hodiny, během jedné jsem telefonovala k doktorce. Dovolala jsem se po dvanáctém pokusu a dozvěděla jsem se, že výsledky ještě nejsou. Odpoledne jsem měla rehabilitaci a pak jsem si doma dala kafe se zmrzlinou. Taky jsem si vyžehlila historické šaty a kabát.

Jelikož asi bude zima, tak to vidím na ty vlněné šaty.

Později odpoledne jsem byla na mši svaté a zpívala jsem. Pak jsem si za hřbitovem zahrála na flétnu.

Doma jsem si dala koupel a u večeře jsem se dívala na Četnické humoresky.

Ve čtvrtek dopoledne práce. Celou svou volnou hodinu jsem prokecala s kolegyněmi. Pak jsem si asi deset minut četla.

Odpoledne jsem musela ještě jednou do práce, protože jsem  zapomněla dřevěné korálky. Následně jsem jela nakupovat a po nákupu jsem si dala kafe a sušenky.

Do večera jsem dělala vikingské ozdoby a taky jsem si upravila rukávy na kabátě. Trochu jsem je prodloužila.

Večer jsem šla do sboru a pak do šermu. Řešilo se spouštění lodě na vodu. Což proběhne už v sobotu. Dost rychle to uteklo, ten čas. Cestou domů mě ještě zastavila jedna známá a kecaly jsme. Doma jsem si musela něco málo slupnout, abych si vzala prášky, a taky si zacvičit. A to se mi opravdu moc nechtělo, ale donutila jsem se. Nachystala jsem si taky ještě vlněnou deku na sobotu, má být jen devět stupňů, a pár dalších věcí. Než jsem šla spát. tak jsem si ještě četla.

V pátek se mi vůbec nechtělo z postele. Bylo mi tam moc příjemně. Ale musela jsem. Dopoledne mě čekala práce. Nějakým způsobem jsem přežila. A měla jsem hodinu volnou a celou jsem ji četla. Pokud nepočítám svačinu.

Po obědě jsem si zahrála na altku a sopránku. Snažila jsem se ještě sále nacvičit Ronju. Uvidíme, jak to dopadne na místě. Jestli vůbec budu hrát.

Po nábožku mše svatá a orchestr. Trochu to bolelo, ale pak jsem se pěkně rozehrála.

Večer jsem jela k příteli na byt.

V sobotu ráno jsem déle spinkala, až do osmi. Pak snídaně a vaření oběda. Kolem jedné jsem měla být na Ostrůvkách. Taktak jsem to stihla. Něco málo jsem pomohla dodělat a pak jsem se oblékla do kostýmu.

Náš šermířsky kroužek postavil loď a dávala se poprvé na vodu. Hned na začátku programu bylo vystoupení štítovek. Jelikož mám v háji koleno, tak jsem do toho nešla. Místo meče a štítu jsem vyžadovala luk a šípy a střílela jsem. U jednoho šípu opět upadlo nákončí. Já vím, proč mám zářez ve dřevě. Střelila jsem si do hradby třikrát. 

Program pokračoval dudáckou středověkou hudbou. Ve čtyři byla malá ukázka bitvy a kruhy cti a zrady. Já se jen dívala.

V pět přišel na řadu pohanský obřad. Měli to pěkně nachystané. Následně šla Ronja na vodu. A plula po řece.

Tady ještě na suchu.

Všichni se veselili, tleskali a jásali a já se pomalu chystala domů. Brácha si dal ještě uzenou cigárku, trochu jsem mu ujedla.

A tím končí moje pohádka. Následně jsem sebou totiž pěkně sekla a skončila v nemocnici. Sklouzla jsem ze svahu a moje pravé koleno opět vybočilo. Bolest jak něco. Hned ke mně přiskočilo několik lidí. Ani nevím, kdo všechno, asi tam byla manželka našeho vedoucího, pak na mě mluvila nějaká doktorka v civilu a  následně vikingský doktor traumatolog. Dostala jsem dlahu a obinadlo a čekala, až dojede brácha autem. Málem jsem jela sanitkou.

Na pohotovosti to bylo překvapivě rychlé. Jen jsem v sedm nebyla doma, ale na cestě z nemocnice. Vezl mě přítel. Doma jsem si vzala nějaké věci a nechala tam pěkně zatravněný kostým. Všechno půjde do pračky. Včetně vlněné deky, do které jsem byla zabalená.

Noc jsem strávila u přítele.

Ráno jsem si nedala říct a šla jsem na mši svatou. Zbytek dopoledne jsem ledovala a spala. Ten led dlouho nevydržel.

Odpoledne jsem seděla na bytě, dala jsem si oběd, rybu dělanou na páře, a v podvečer jsem šla s přítelem na večer chval do kostela. Zpíval sbor SBM, což je kvalita. Bylo to nádherné. U písničky Kéž se v našich domech tančí jsem skoro plakala. Sólo zpíval můj známý. Pak jsme se pozdravili, pokecali a já jela domů.

Doma jsem se vykoupala a nachystala se na pracovní týden. Uvidíme, jak bude dlouhý. 
Tak to bude pro tento týden asi všechno. Ke koním, ač jsem se těšila, opět nejedu. Koleno je jako balón.

Opravdu super, foceno v neděli. Den po pádu. Jinak se to stalo přesně pět měsíců po původním špatném odrazu. Jsem zvědavá, co mi na to řekne doktorka a doktor. To bude asi nepříjemné překvapení. A to jsem na sebe hodně opatrná. Šla jsem pomalu.... Ale asi ve špatné obuvi, která klouže.

Vaše zase invalidní Vanimaré