Další postní týden je pryč. A co se dělo?
V pondělí ráno trochu nepříjemné bolesti v oblasti břicha. Nic nového pod sluncem. Přežila jsem to a do práce jsem došla. Během výuky jsme si prožili cvičnou evakuaci. Překvapivě jsem nedošla na shromaždiště poslední i o berlích.
Odpoledne jsem chtěla vyrazit na kolo, ale nějak začalo pršet. Tak zase nic. Zacvičila jsem si a začetla se do Hobita. U večeře jsem se podívala na jeden díl Četnických humoresek a pak jsem se opět začetla. Poslouchala jsem u toho soundtrack z prvního dílu filmového Hobita. A dočetla jsem tam, kde skončil první film.
V úterý dopoledne opět práce, ale zpříjemněná návštěvou knihovny. Bohužel někteří se nechovali zrovna pěkně, tak dostali úkol. Ve své volné hodině jsem četla Hobita. Pak na mě čekaly ještě dvě hodiny a po dvou hodinách jsem rychle utekla domů na oběd a nechala se dopravit na rehabilitaci.
Čekala mě dneska magnetoterapie a motodlaha. Obojí bylo s bolestí. Na magnetu mi nejspíš dost přitáhli popruh, co držel magnet na koleni a na motodlaze musela pracovat kyčel a to se jí nelíbilo. Dlouho tak nepracovala.
Cestou domů jsem se stavila v Tescu pro sýr a mléko, ale to zase neměli. Tak jsem si koupila sýr a jela domů. Tam jsem si dala kafe a malý oplatek. Moc dobrý oplatek.
Následně jsem se začetla do Hobita. Dostala jsem se v textu do druhého filmu.
U večeře jsem se dívala na film. A do noci jsem opět četla. Dočetla jsem se na konec druhého filmu a pokračovala třetím filmem.
Ve středu dopoledne práce. Přežila jsem. Odpoledne jsem vyrazila na kolo. Bylo celkem pěkně. Hlavně nepršelo. Ujela jsem krásných dvacet kilometrů. Bylo to skvělé. Užila jsem si i trochu toho terénu a divoké přírody. Vloni jsem tou cestou šla pěšky. Rokytná je trochu rozvodněná.
Na třetí fotce je moje skoro dvacet let staré kolo. Nikdy mu pořádně nefungovala přehazovačka, ale nevadí mi to, pokud to moc často nepřeskakuje.
Po návratu domů rychlé převlečení a s berličkami do kostela na mši svatou. Ze zpívání jsem se omluvila, protože moje hlasivky to ve škole nedávaly. Tak jsem jim dala oddech.
Po mši rychlé sprcha s umýváním vlasů a pak rychle večeři a číst. Nedívala jsem se na žádný film. Dočetla jsem Hobita. Samozřejmě za poslechu soundtracku ze třetího filmu. Jenže jsem ho dočetla dřív, než jsem doposlouchala první CD. Je to na dvou.
Večer jsem si ještě nachystala nábožko na pátek.
Oproti loňsku jsem Hobita přečetla rychleji. Stačily mi na to tři neúplné dny. Nejvíc jsem toho přečetla asi hned první den. Protože déšť a žádné kolo.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Přežila jsem a poslední hodinu jsem šla s dětmi na procházku. Odpoledne rehabka a nákup. Navečer jsem šla do šermu. Dívala jsem se, jak malí bojují na mostech. Velcí potom taky bojovali. Domlouvalo se zase nějaké to vystoupení, tak uvidím, jak na tom budu s nohou. Na rehabce jsem začala číst Pána prstenů, Společenstvo prstenu. Doma jsem pokračovala za poslechu soundtracku.
Večer u večeře jsem se podívala na Četnické humoresky. Na díl, který dávali ve středu.
V pátek dopoledne opět práce. Následně útěk domů a chystání na poslední hodinu týdne, na nábožko. Pak jsem spěchala na mši svatou a do orchestru. Pěkně jsem si zahrála. Večer jsem se nechala dovézt za přítelem na byt. Nebyl tam, tak jsem mu uklidila. Aspoň trochu. Pak jsem si četla. Nevydržela jsem ale do jeho návratu a usnula jsem asi o půl jedenácté. Pak mě vzbudil a chvíli jsme si povídali. Byl na kole.
V sobotu jsem vstala kolem osmé hodiny. Nic moc se mi nechtělo, ale vydala jsem se s přítelem do obchodu a na místní trhy. Pak jsem si uvařila oběd, usmažila jsem si rybu a upekla k tomu brambory a trochu zeleniny. Trochu jsem to připálila. Část se nedala ani jíst. Naštěstí se to týkalo jen zeleniny.
Odpoledne jsme se vydali na procházku. Jen kousek a asi polovinu jsem šla bez berlí. Večer jsem si ještě zacvičila a četla jsem si. Usnula jsem dřív než v pátek.
V neděli jsem byla vzhůru brzy. Už asi kolem půl sedmé. Dopoledne jsem se nechala odvézt domů a šla jsem zpívat na mši svatou. Odpoledne jsem vyrazila na kolo. Jela jsem s přítelem prvně do Ivančic po cyklostezce, následně do Bránic a Kounic. A pak samozřejmě na kole zpět. Bylo to krásných 33,11 km. Převýšení 64 m, což si asi řeknete, že nic moc. Cestou z Kounic jsem vyfotila krásné vodní zvířátko.
Myslím, že je to ondatra pižmová.
V Ivančicích na benzínce na městě jsme umyli kola a jeli po cyklostezce zpátky domů. Ještě jsem si vyfotila západ slunce nad Bouchalem.
A nakonec ještě přidávám trasu. I když tam není nic moc vidět. Nevadí.
Doma jsem si ještě před večeří zacvičila a pak jsem si dala horkou vanu. Bylo mi poněkud zima.
Po večeři jsem se začetla. Letos nezvládnu přečíst Společenstvo za tři dny, ale to nevadí. O to víc si to užiju.
A to bude pro tento týden asi všechno. Krásný další týden roku 2024. A za dva týdny jsou Velikonoce.
Vaše příjemně unavená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat