Lepší je mlčet než planě kecat, nebo potom cítit zklamání z předešlého rozhovoru.

19.12.22

Předvánoční jízda

A nádherná.
Jela jsem autobusem. Kolegyně nejela. Došla jsem na statek, počkala na trenérku a nachystala si Artura. Lehce opucovat a hlavně vyškrábat kopyta. Zadní kopyta byla v pohodě. Přední podkovaná mi nešla. Byl tam jeden velký kus ledu a Arturovi se moc nelíbilo, jak se mu to snažím z toho kopyta dostat. Poprosila jsem o pomoc trenérku.
Arturovi se v jednu chvíli zalíbila moje helma a pak i bičík. Oboje naštěstí nájezd Arturových zubů přežilo.
Osedlat, nauzdit, dotáhnout sedlo, opět trenérka, a hurá n a jízdárnu. Na jízdárně jsem se dostala do sedla ze země. Chvíli mi to trvalo přes to všechno oblečení, ale dostala jsem se nahoru. A jelo se. Trenérka jezdila se mnou na Orphee. Jezdila jsem za ní a měla jsem si držet odstup. Chvílemi se mi to i dařilo. Ke konci lekce skoro pořád. Trenérka ně opravovala, upozorňovala na chyby, ukazovala jak to mám dělat.
Hodinu ve sněhu jsem si doslova užívala. I trenérka byla spokojená.
Jezdili jsme hlavně v klusu. Kolem celé jízdárny, diagonála, velký kruh, od stěny ke stěně. Jen jsem přenášela váhu z jedné nohy na druhou a zvedala ruku. Trenérka chválila, já si užívala.
Na konci jsem si to s Arturem procvičila ještě v kroku a byl konec. To znamená odstrojit, opucovat, aspoň trochu, a vyškrábnou kopyta. Pro mě trochu horor. Přední mi nešly. Levou jsem překvapivě zvládla, s pravou mi pomohla trenérka. Ještě odměnit, poděkovat a odvést do ohrady. Arturovi se dneska zpátky moc nechtělo. Musela mi pomoct kamarádka E. od koní.
Nakonec jsem si chtěla udělat pár fotek v ohradě, ale mobil stávkoval. Fotku mám jen jednu, kterou jsem vyfotila při příchodu.
Pak už jen po sobě uklidit, rozloučit se, popřát krásné svátky a hurá domů
Trochu jsem se obávala, že mi bude zima, ale nakonec jsem se i zpotila. Dobře jsem se oblékla. Prsty mě taky nemrzly.
Teď si budu užívat koňskou vůni, blažený pocit na srdci a ještě dlouho vzpomínat na dnešní jízdu. Trochu jsem si připadala jako Libuška Šafránková na Juráškovi. Jen ten můj byl hnědý. 
Jdu spokojeně odpočívat. Po třech týdnech v sedle. A bylo to moc krásné. Slova, kterými bych to všechno popsala, nějak nemůžu najít.
Vaše nadšená Vanimaré

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené