Bylo pod mrakem. Sluníčko se ani na chvíli neukázalo.
Nachystala jsem si věci a došla si pro Ernieho do ohrady. Celou dobu na mě koukal. V ohradě bylo pěkné blatisko. Asi jako posledně, jen se louže trochu rozšířila. Erniemu to trochu klouzalo, ale zvládli jsme to bez pádu.
Opucovat, ocajkovat a šlo se na malou jízdárnu. Kluci a vlastně ani já tam nerada jezdím. Kluci se chudáci dost boří a špatně se jim běhá. Asi jsme se všichni namlsali té velké travnaté.
No každopádně jsme všichni museli makat. Kolegyně na Arturovi jezdila překvapivě jako první. Celou dobu. Trenérka opravovala, napomínala, křičela. A my jsme to potřebovaly.
Ernest chtěl klusat dříve než Artur. Musela jsem brzdit, abychom ho chudáčka nezašlápli. Hned v první polovině lekce jsme naklusali. Po půlce jsme si na chvíli oddechli a pak jsme klusal dál.
Jinak to jistila diagonála, velký kruh, obrat na pravou a levou ruku, vlnovka o třech obloucích.
Nakonec vykrokovat mezi ohrady. Tam se Ernie trochu zasekl. Nevím proč, ale něčeho se bál. Tak se dopředu dostal Artur a pokračovalo se. Ernie se něčeho leknul i na jízdárně a nechtěl pokračovat. Po nástupu Artura šlapal jako hodinky.
Pak už na mě čekalo jen odstrojení, odměnění, poděkování, očištění, na které nebylo pořádně vidět, a návrat do ohrady. Na chvíli.
Před naším odjezdem jsem viděla Ernesta, jak si to z ohrady zamířil do stáje. S trenérkou jsem taky šla hledat Christiana, ale nenašly jsme ho. Tak jsme se rozloučily, uklidily věci na místo a jelo se domů.
Dneska bez fotky.
Tak zase za týden.
Vaše trochu zmrzlá Vanimaré
P. S.: Měla bych si pořídit zimní boty. V těch, co mám, mi dneska mrzly prsty na nohou. Jinak jsem dneska jezdila v rukavicích. Těch zimních.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat