Přijela jsem na statek a hned si nachystala věci. Došla jsem si pro Ernesta do ohrady. Hned dostal pamlsek, tak šel víceméně asi dobrovolně.
Vypucovat, vyškrábnou kopýtka. Překvapivě mi dal všechny nohy bez problémů. Všimla jsem si už v ohradě, že dostal papučky na přední kopyta. Ten se má.
Ještě osedlat a nauzdit, sedlo mi dotahovala trenérka, dneska jsem nějak neměla sílu. A dostat se do sedla. Navedla jsem Ernieho pěkně ke schůdkům a tam se rozhodl, že místo jednoho kroku jich bude pět. Samozřejmě jsem musela dolů a navést ho znovu. Druhý pokus se vydařil. Jelo se na velkou jízdárnu. Pěkně rozhýbat v kroku. Kolem celé jízdárny, potom změnit směr a hurá do klusu. Většinu práce jsme klusali. A trenérka opět opravovala, upozorňovala a chválila. Ke konci, kdy už jsem moc nemohla, jsem jezdila bez třmenů. A pěkně vysedat. Žádný pracovní klus, jen lehký. Nohy mi lítaly na všechny strany, nepřišla jsem na grif, jak se pořádně držet. Naštěstí jsem nespadla.
Na konci lekce jsem so obklusala celou jízdárnu. Sama s Ernestem.
Pak měla jezdit jako první kolegyně, ale moc se to nedařilo. Ale na vykrokování mezi ohradami se Artur hnal dopředu. Jako vždy.
Krasavec Ernest
A pak už jen odstrojit, odměnit, poděkovat a vrátit do ohrady. Samozřejmě uklidit všechny věci, rozloučit se nejen s koňmi, ale i s pejskem a jelo se domů.
Užila jsem si to, bolelo mě to, je to krásné. Už aby bylo zase pondělí.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat